ZLATÉ HORY 2020 - 11.Na prohlídce Kolštejna

Fotografie (63) • Foto: Franta

Nemá podobu Bouzova, Pernštejna ani Helfštýna, leč i přesto se jedná o impozantní stavební památku. Areál Kolštejna se skládá ze zříceniny hradu a rozsáhlého středního a dolního zámku, takže by se o něm dalo hovořit (promiňte ten novotvar) jako o hradozámku.

Pro cestovatele projíždějící kolem obce Branná po silnici a železnici je bohužel jeho podoba téměř neviditelná, neboť i kdyby si krky přes okna dopravního prostředku vykroutili, neuvidí z něj víc jak pár masivních hradních stěn a vrcholek věže. Hrad a zámek se totiž v úzké dolině říčky Branná vypíná ze strmého zalesněného ostrohu a pohledu na něj brání i zástavba městečka. „Letecký“ a detailní pohled na všechny jeho budovy sice nabídne tur.rozcestí nad Předním Aloisovem zvané „vyhlídka“, ale k ní je od vlakového nádraží převýšení více jak 200 výškových metrů. Rozhodně ji ale – pokud procházku spojíte s návštěvou divukrásných skal Pasáku – mohu jen a jen doporučit, neboť do výhledového panorámatu se kromě Branné s jejími památkami „vejde“ i východní část třetího našeho nejvyššího pohoří – Králíckého Sněžníku.

Na prohlídce pomalu rekonstruovaného Kolštejna už jsme s Janou kdysi dávno byli, ale to bylo asi někdy v pravěku, protože tehdy ještě neměl ani jeden z nás digitální fotoaparát. Jeho návštěvu si tudíž pamatujeme matně, ale vzpomínám si, že toho tehdy na hradozámku moc k vidění nebylo – v zámeckých místnostech se zrovna všude opravovaly podlahy a chodilo se přes ně po fošnách, takže mi v paměti uvízlo jen pár pohledů na pozoruhodné klenuté stropy, a pak ta zámecká vyhlídka.

Není divu, že jsme byli po takové době hodně zvědavi, jak rekonstrukce pokročila. Jana dokonce na netu našla informaci o nějakých výstavách, jenže to bohužel platilo jen pro letní sezónu... a my se na Kolštejně ocitli až před polovinou září. Jak říkal ten nový pan kastelán, ono na něm není moc k okukování ani nyní, takže z něj asi budou sváteční návštěvníci hradů a zámků zklamáni, ale znalci a fajnšmejkři budou navýsost spokojeni.

Jak už to tak i jinde bývá, bylo i zde nutno nejprve k prohlídce zakoupit biléty, a to ve stylové zámecké restauraci sestávající ze dvou místností. Bonusem bylo focení na celém hradozámku zdarma a navíc jsme si směli u sympatické číšnice nechat batohy. Jak jsme ve vstupním vestibulu zjistili, Kolštejn nyní vlastní (a dále jej opravuje) nový majitel, který kromě prohlídky hradozámku umožňuje v jeho části, fungující jako hotel Chateau Goldenstein, stylové ubytování.

My všichni, lační prohlídky historických interiérů, jsme se shromáždili na zámeckém nádvoří a tady jsme se – obklopeni bělostnými renesančními zdmi - mohli navzájem ještě vyfotit bez roušek. Vevnitř už to bohužel nešlo, neboť znovuzavedení ochranných „náhubků“ ve vnitřních prostorách včera odklepla vláda.

Po chvilce si hlouček zvědavých návštěvníků převzal pan kastelán, ale nutno dodat, že nás zrovna moc nebylo. Schodištěm prostředního zámku jsme se dostali na dvůr oddělující od něj zříceninu hradu a kochaje se pohledem – chvilku na jeho nepřístupné ruiny a chvilku zase na arkády zdobící zámecká křídla – dostalo se nám od pana kastelána obšírného výkladu o historii celého objektu:

Jeho zakladatelem byl loupežný slezský rytíř Jan Wustehube, který začátkem 14.století využil tehdejšího bezvládí v podjesenické krajině a vystavěl na ochranu místních zlatých dolů na skalnatém ostrohu nad říčkou Brannou hrad. Pevnost dostala jméno Goldstein (Zlatý kámen). Spolu s okolním územím byl zakladateli králem Janem Lucemburským brzy odňat a ten na hrad dosadil pána z Lipé. Zároveň byli k těžbě vzácných kovů (kromě zlata se zde nacházelo také stříbro, zinek, měď, železná ruda a jiné kovy) povolání němečtí horníci, kteří se stali těmi nejdůležitějšími obyvateli podhradní vísky.

Dalším pánem z Kolštejna se stal zeměpanský purkrabí Václav z Mladějova. V období bojů mezi moravskými markraběty – mezi bratry Prokopem a Joštem, panství získali páni z Valdštejna. Za pánů ze Zvole došlo k důkladnému opevnění předhradí (to později celé pohltil renesanční zámek) a k rozšíření obytných budov horního hradu, které se ale do dnešních časů nedochovaly.

Sám hrad měl velmi jednoduchou bergfritovou dispozici. Hradby obepínaly okraje skály a na protilehlé straně se do oblouku klenula obranná zeď o tloušťce více jak tří metrů. Nejmarkantnějším prvkem hradu je dosud velká část mohutné válcové věže, kdežto z hradních paláců se zachovaly jen fragmenty zdiva.

K výrazné změně podoby pevnosti došlo po roce 1571, kdy ji Žerotínové začali přestavovat na trojkřídlý renesanční zámek. Po nich s jeho dostavbou pokračovali páni z Vrbna, Zámek navazoval na čelo hradu a nádvoří zdobily arkádové ochozy. Jeho toskánské sloupy jsou připomínkou toho, že je zbudovali mistři mající v malíku severoitalskou školu. Vstup vedl vnitřním schodištěm vyrovnávajícím výškový rozdíl mezi hradním nádvořím a dvorem pod zámkem.

Okamžitě po dostavbě prostředního zámku se začalo se stavbou i toho dolního. Tady ale už „makali“ pracovnící jiné stavební huti. Dokončení stavebních prací bylo datováno erbovním nápisem na věžním portále.

Nový majitel Hanuš Petřvaldský z Petřvaldu měl velký zájem na tom, aby byla celá stavba důstojně a hlavně reprezentativně zakončena. Od městečka byl zámek oddělen hlubokým příkopem, který překlenul 40 m dlouhý kamenný most.

Po Bílé hoře věnoval roku 1622 císař Rudolf II. zkonfiskované panství Lichtenštejnům. Ti ale na zámku nikdy nesídlili a Kolštejn byl využit na kanceláře, úřednické byty a sklady. V části zámku byl zbudován knížecí pivovar.

Díky dvěma požárům, zanedbané údržbě a nedůstojnému využití se Kolštejn časem ocitl na samé hraně zkázy. Nepomohlo ani, že část areálu už v roce 1850 Lichtenštejnové věnovali obci, která si z Rytířského sálu zřídila tělocvičnu a divadelní sál německého křesťansko-sociálního spolku a že byla část zámku využita na školu.

Devastace pokračovala i za „první“ republiky. Kolštejn o roce 1938 krátce využívala armáda a po druhé světové válce sloužil národnímu podniku Zdravotnické zásobování jako sklad léků a při tom všem beznadějně chátral.

V sedmdesátých letech se sice začalo s jeho opravou, ta šnečím tempem pokračovala i po sametu, jenže obrátky zvýšila až výměna nového vlastníka.

Po historické vsuvce už jsme začali s prohlídkou renesančních interiérů, z nichž nejvíce zaujal hned ten první sál, částečně doplněný nábytkem. Ty ostatní už byly vyzdobeny „jen“ znaky a erby dřívějších pánů a krásnými klenbami s kazetovými stropy a štukovou výzdobou. Oživení přinesl až další sál s nádhernou novou černou dlažbou a několika seslemi, z jehož oken se otvíral božský výhled na městečko Brannou a hornaté okolí. Nepříšli jsme ani o tu již zmíněnou vyhlídku z věže, o výstavku fotografií z rekonstrukce Kolštejna a o prohlídku bývalých zámeckých stájí. Právě přes sezónu v nich bývají umístěny různé expozice, ale dnes na nás bohužel zíraly jen holé zdi.

I tak se nám prohlídka celého hradozámku moc líbila a ještě než jsme se s jeho areálem definitivně rozloučili a odešli na spodní zastávku busu, připili jsme s Janou na výsledný zdar rekonstrukce dvěma číšemi s kofolou...

Poslední aktualizace: 20.2.2021

ZLATÉ HORY 2020 - 11.Na prohlídce Kolštejna na mapě