Zemplínská Šírava a 2 perly Vihorlatu - 2.část ( Retro 1987)

čtvrtek

Po včerajším táboráku máme ráno trochu žízeň,ale ranní svižná veslovačka na loďce nám udělá moc dobře a zme zas Fit ! Po snídani umýváme věci ve stanoch a doplňujeme tam vybavení. Pak nás starší chlapi učíja různé triky s kartama a se sirkama. Po obědě lezeme do vody, následuje povinný poobědní spánek a pak si s Jurů přepíráme svoje osobní věci, abyzme nesmrděli jak dvá tchoři.

Pak eště chvilka opalování. ( Už zme všeci opálení jak černoši. Kupodivu sa ale díky tom mazání octem vůbec nelúpeme a toto opálění nám vydrží až skorem do následujícího jara. Já mám s barvů pleti raz veliké problémy - po jednéj zábavě v zimě doprovázám jednu kočku z Příkaz přes závěje až do Lačnova a když si na 2.deň domluvím rande a přijedu za ňů až k jejich baráku, tak z tama vyletí její matka a řve na mňa, že její dcera s žádným " cigánem" chodit nebude !! Su z toho v takém šoku, že beze slova odcházám - papíry, že su běloch, sebů zrovna v kapsi nemám - a tak už vím, jak je tým rasově diskriminovaným chudákom v Americe, jak o tem pořáď píšů v Rudém právu...)

Po večeři ideme na pivo do Klokočova. Cestů studujeme jízdní řád k Mořském oku, ale 2 x múdří z něho nejsme. V hospodě potkáváme naše mládence ze včerajška a pár cérek od táboráku, za chvilku je v krčmě veselo a to sa nelíbí nekolika domorodcom, keří nemožů v klidu sledovat v TV program ruské televize. Ten sa zas nelúbí nám a tak to dáváme hlasito najevo, domorodcom sa zas nelúbíme my a tak vzduchem začínajú létat nadávky a pak aj pěsti ! Je nás málo a tož zme z hospody vytlačení ven do potoka, bereme pod paže raněné a potupně odcházáme - tož sem na pivo už odteďka nemožeme - eště že už sa na Šíravě otevírajů první stánky...

Po večeři sa už potmě znova potkáváme s ogarama a cérkami ze súsedství, ideme sa všeci kůpat do Šíravy a aby byla aspoň trošku sranda, tož je to na Adamy a Evy !! No a co - východní Němci sa tak kúpů furt...

Pátek

Ráno se chystáme na tůru. Po snídani nám kuchařka Anežka sebou dává ještě nějakou svačinu a já pak obcházím sousedy, kdo teda všechno jede - ta zdravotní sestřička, co sa ně tak lůbí nemože - (to je ale pech) - a kolem 8.hodiny se táhneme jak hejno vran k autobusové zastávce. ( Kromě tří slečen jedem enom samí ogaři).

Bus nás veze stále k východu až na konec Zemplínské Šíravy - a to teprve hledíme, jak je ta vodní nádrž obrovská. Prý ovlivňuje klíma na celém východním konci republiky. Vlevo máme zalesněné vrchy Vihorlatu. Je to sopečné pohoří a protože je tady na východě u nížin dost teplo, tak skladbu stromů zdejších rozsáhlých lesů, pokrývající celé pohoří - ( dlouhé přes 50 km !) - tvoří hlavně listnaté stromy. Protože Hory patří do rukou armády, není moc míst volně přístupných turistům a veřejnosti - naštěstí to nejkrásnější, kam dneska jedeme - ano ...

Za přehradou odbočujeme vlevo do hor a na jednom rozcestí musíme vystoupit. Okolo pěkné malé přehrádky šlapeme po silnici do Remetských Hamrů. Přijdeme k ceduli, kde má začínat obec, ale co to ?! Chalupy nikde ! Až po chvilce jeden z nás radostně křičí." Já už vidím první barák !" A fakt , nekecá ! Je tam ! Jenom střecha mu trčí ze země ven !! Za chvilku nacházíme další " zemljanku" a další - toto bude asi předměstí ve stylu ala Ukrajina, protože dál už jsou domy mormální a my brzy přicházíme k autobusové zastávce u č.d.21. Tady se také od místních dozvídáme, že těch zastávek tady mají 7 a vždy podle čísla nějakého domu. Obec je velice rozlehlá a v jejím už zcela moderním středu nacházíme obchody, restauraci a s údivem vidíme, že tu mají i nemocnici !!

Tady po chvilce přestupujeme na další bus a ten nás veze údolím okolo říčky Okny a je to údolím pořád do kopce a než přijedeme na veliké parkoviště s otevřeným bufetem, tak odhadujeme délku údolí na takových 10 km - no pěšky bychom to v tom Horku jít nechtěli ... Vystupujeme, napřed se jdeme po cestě opláchnout do křišťálově čisté Okny. Pak si v bufetě dáváme po slovenském pivu a vyrážíme k jezeru " Mořské oko", které je ale od nás vzdáleno ještě asi 20 min Ostré chůze do slušného kopečku. No a pak jsme konečně u hráze...

První, co člověka šokuje, tak je : 1.velikost členitého horského jezera

2. čistota jeho vod : kromě ryb vidíme i raky

3. jeho nádherná poloha v klínu hor

Nemá cenu popisovat jeho " superlativy", je to prostě MÍSTO, na které se každý, kdo ho jednou navštíví, bude chtít pořád vracet, třeba jako já Na Pulčínské skály !!!! ( Škoda jen že je " Oko" od nás takový kraj světa ...) Jezero vzniklo sesuvem, jeho původní hloubka byla asi 20 m, pak lidé stavbou hráze jeho hloubku o 5 m ještě zvýšili. Má nesmírně členité břehy, stojí tam 3 chaty a my na poloostrově před jednou z nich -( stavba je samozřejmě ze dřeva a je zdobena překrásně vyřezávanými štíty )- sedáme na lavičky a odpočíváme. Když se dostatečně naobdivujeme jezera a jeho nádherného okolí, tak vztyk a po značce do hrozného kopca na Sninský kameň.

Asi po hodině hrozné makačky jsme v sedle a pak ještě kousek a stojíme pod vrcholovými liparitovými útesy. Na ten vyšší vede železné schodiště a když je zdoláme, tak jsme dosáhli kóty 1006 metrů a před námi je výhled, který možná patří k nejhezčím na světě a který nás doslova minimálně na 5 min umlčí !! Rozhled je kruhový a na celé pohoří Vihorlat - jen Šírava je schována za kopci - dole, hluboko pod námi, se leskne hladina Mořského oka. Teprve při pohledu shora můžeme obdivovat celý jeho tvar a nadpozemskou krásu - (kdyby tu byl v minulosti Mácha, tož sa dnes děcka ve škole mosíja učit o básničku víc) - na východě vidíme veliký kus Ruska, abych byl přesný, tak je to Zakarpatská Ukrajina. Na jih je vidět přes nížinu snáď až do Maďar, na severu tušíme ve veliké dálce a oparu území Polska...

Sedíme tu nahoře víc jak hodinu a jen neradi se s tímto místem loučíme a lezeme dole. Roman nám na schodech uklouzl a rozšvihl si ruku do krve, ještě že sebou máme ty tři holky zdravotní sestry, zranění není važné a je hned odborně ošetřeno. Pak scházíme dolů k jezeru, ještě krátká zastávka a rozloučení se s jeho břehy. Pak dole na zastávku a protože borec už bufet zavírá, tak si kupujeme několik lahvových ven. Je tu i jedna skála a tak si rychle opráším svoji horolezeckou minulost a trošku před cérkama "zamachruju", když ji přelézám. Na autobus zpět čekáme víc jak hodinu, sedíme ale u splavu u potoka a celou dobu hrajeme hru na " Pitomce", kterou jsem je stačil naučit a k mému překvapení se jim to zalíbilo !

Bus naštěstí - ale s půl hodinovým zpožděním dojél - cestou zpět všichni zpíváme a děláme srandu, vystupujeme na rozcestí za Remetskými Hamrami a tu se Jura chytá za hlavu : ŠOK !!! KOLAPS !!!! ( On nechal v tom autobuse tašku a v ní peněženku i s občanským průkazem ). Na dlouhé přemýšlení není čas, protože nám právě příjíždí přípoj. Kupuju lístek i Jurovi a zdrcení jedeme zpátky k Šíravě. Děcka vystupují v Klokočově, my dva jedeme až na busové nádraží do Michalovců. Hodný řidič nám říká číslo toho předchozího autobusu, který nás vezl od " Oka" a dál pokračoval do Michalovců po druhé straně Zemplínské Šíravy, a také místo, kde ho najdeme. Jdeme na nádr - nervy máme oba jak špagáty - autobus tam je, Jura vyskakuje a dívá se dovnitř oknem - taška je tam taky - je to zachráněné !! Od radosti si ideme napřed na pivo a na veliků štamprlu, Jura potem v obchodě kupuje flašku " Myslivca" a pak jedem zpátky do Klokočova. Na pláži je už otevřítý bufet a já vidím naše " děcka" a tož idu za nima a Jura ide do tábora potěšit jednu z tých cérek co byly s nama, protože si k Jurovi do tašky dala do úschovy aj svoju občanku...

A je tady poslední večér a poslední táborák, sedíme kolem ohňa společně aj s "bratrama" Čechama z Frýdlanta a se "sestrami" z Prahy a ze Spišské Belé, sranda veliká, vtipy a alkohol sa konzumuje ve "větším neli přímo velkém množství" a za mňů příde tá černovlasá sestřička Pražačka, co sa ně tak lúbila a k mojém údivu sa ně omlúvá, že nemohla jet na výlet, protože mosela hlídat malého súrozenca. Pak ňa zve na noční procházku ke břehu Šíravy. na břehu ně bez varování podrazí nohy a chce sa se mňů "blíž skamarádit"... Já sa bráním a křičím , že tady nee a beru si 5 minut na rozmyšlenů a mezitým ju poslílám, ať mňa čeká v našém posledním staně. Zapaluju si cigaretu na uklidněnú -( to sa teda dějú věci ) - pak vajgl típnu... a idu reprezentovat VALAŠSKO !!!