Ze Zlínského do Olomouckého kraje – trasa 12 km: Chropyně (Chropyňský pramen, Zámecký rybník) – Bezměrovský most - Kojetín (památky a Měšťanský pivovar a.s.)

Ota zjistil, ze v Kojetíně, 20 km od Přerova, je nový pivovar. Jak je možné, že o tom neví. Hned to musíme napravit. Přijeli jsme do Přerova, protože Ota zde měl v sobotu školní sraz. V neděli máme volno, tak si uděláme výlet. Jenže dopoledne má pršet, uvidíme, jak to dopadne. Nechceme jet vlakem jen na oběd a na pivo.

Vstáváme v 8, venku je to černé, prší a fouká tam studený vítr. Koukáme na radar, prší všude. Podíváme se v deset na Toulavou kameru a pak se rozhodneme. Kupodivu v půl 11 už neprší a mraky se trhají. Vlak v 11 hodin nestačíme, pojedeme v půl jedné. Dávám ještě kávu a ve 3/4 na 12 vyrážíme. Je výluka, pojedeme autobusem, který stojí před nádražní budovou. Jízdenky jsem koupila po internetu, aspoň nemusíme až do haly.

Odjíždíme včas. Do Chropyně to jsou 2 zastávky. Autobus zastavuje v centru na náměstí Svobody. Vystupujeme. Z vlakové zastávky bychom to měli dál.

V Chropyni jsme byli vloni, to jsme si prošli zdejší načnou stezku, známe zámek i ornitologickou pozorovatelnu. Nebyli jsme však u zdejšího minerálního pramene. Teď to máme kousek, jdeme tam.

Zdejší minerálku objevil průmyslník Břetislav Barták, když tady v letech 1939 - 1942 nechal provádět hlubinné vrty. Doufal, že tu najde ropu, protože na hladině nedalekého rybníka se objevovaly mastné fleky. Jenže v hloubce 360 m našel něco zcela jiného – po rozboru zjistil, že je to vysoce léčivý pramen. Začal opatrně. Postavil ověřovací lázně. Nemocní, trpící revmatismem, byli mile překvapeni. Bolesti ustupovaly. Založil akciovku a r. 1947 otevřel první zdejší lázně. Bylo zde 12 vanových koupelen, prostory pro masáže a odpočívárny. Jenže přišel r. 1948 a s ním znárodnění. Bylo rozhodnuto, že lázně neodpovídají předpisům, nemohou být klasifikovány jako léčebné a r. 1949 byly uzavřeny.
Až r. 1955 byl konečně pramen uznán jako léčivý. Lázně se rozvíjeli, r. 1990 je získalo město a plánovalo rekonstrukci. Do toho přišel r. 1997 a velké povodně. Voda zatopila lázeňské objekty až po střechu. Voda opadávala dva měsíce. Domy byly tak zničené, že se musely zbourat. Lázně už obnoveny nebyly.
R. 1999 byl pramen vyveden do kamenného koryta a je přístupný veřejnosti. Je jedinou připomínkou kdysi proslulých lázní. Má být léčivý i při pití. Ale musím říct nám moc nechutnal. Byla jsem ráda, že mám s sebou čaj.

Než se vydáme na trasu, chceme zajít na oběd. Do restaurace Ječmínek to máme kousek. Je otevřeno, jenže v neděli nevaří. Posílají nás do restaurace u fotbalového hřiště. Tam jsou dvě. Restaurace Racek otevírá později, ale restaurace Stará Orlovna na druhé straně hřiště má otevřeno. Vaří tam a je tam i hezčí prostředí. Ceny jsou rozumné, nabídka jídla veliká, velké jsou i porce. Když je vidím, dávám si jen polévku, Ota bramborák a pivo.

Ve dvě už jsme pryč. Před sebou máme 12 – 14 km, podle toho, kudy půjdeme. Na odpoledne je to pro nás docela dost, ale je to po rovině. Takže by to problém být neměl.  Počasí se mezitím umoudřilo, svítí sluníčko a pěkně hřeje.

Vracíme se do centra, ale už to stáčíme k Zámeckému rybníku. Obcházíme ho zprava. Z této strany to neznáme. Zámek vidíme přes rybník, je to hezký pohled. Cesta je pohodlná. Rostou tu ořešáky, nikdo je tu nesbírá, je jich tu hodně. V zimě se budou hodit. Mohli bychom jich nasbírat i víc, jen jsme je neměli už kam je dát.

Po hrázi mezi Zámeckým a Malým Chropyňským rybníkem k nám přichází modrá značka. Po té nyní pokračujeme. Jdeme okolo čističky odpadních vod, kousek po silnici, resp. po cyklostezce, která vede jen kousek vedle. Na rozcestí Malá Bečva odbočujeme vpravo k lesu. Přecházíme Malou Bečvu, procházíme lesem. Když modrá odbočuje od lesa vlevo, my pokračujeme po cestě podle lesa. Je to travnatá cesta, ale je ji dobře vidět, je pěkně prošláplá. Ota rozhodl, že po ní půjdeme. Trošku si to tak zkrátíme. Oba máme v duchu obavy, zda cesta někde neskončí, ale to jsme si řekli, až když jsme došli k mostu přes Moravu a na rozcestí Bezměrovský most. Vyšlo to tedy perfektně.
Odtud pokračujeme po zelené podle řeky Moravy. Jen Ota projevil nelibost nad tím, že už zase půjdeme po trávě. Musí se s tím však vyrovnat. Cesta však je víc vyšlapaná, jde se po ní lépe. U plynového potrubí, které vede přes řeku, přecházíme na zpevněnou cestu. Po ní pokračujeme dál podle řeky. Je tady skutečně hezky, dokonce sluníčko svítí. Je teplíčko. Co víc si můžeme přát.

Skoro celou cestu jdeme spolu. V dálce už vidíme věže kojetínského kostela. Já tvrdím, že Ota, jak se blíží k pivovaru, tak zrychluje. Už jen z dálky ho naviguji. Zelená odbočuje k nádraží, tam zatím nechceme. Ještě kousek jdeme rovně. Před železniční trati odbočujeme vlevo podle kanálu, pak podcházíme pod tratí, abychom odbočili vlevo do Kojetína. Za chvíli jsme na hlavní silnici a u pivovaru. Ale to už zase jdeme spolu.

Pivo se ve městě začalo vařit již r. 1541, když měšťané získali zvláštní řád čepování vína a piva. To se vařilo pouze v tzv. pivovárečných domech. R. 1556 získalo město právo vařit v městském pivovaru, který se nacházel v místě dnešního hotelu Pivovar. Až teď hledám tento dům a mrzí mne, že jsme k němu nezašli. Není daleko od centra a vypadá moc hezky. Tak snad někdy jindy. Pivo se tam přestalo vařit r. 1913.

Panský pivovar byl r. 1720 postaven nedaleko - na dnešním Tržním náměstí. Ten měl i svoji sladovnu. Zde se pivo vařilo do r. 1884. Dalších skoro 40 let měli místní smůlu. Až r. 2022 nastala změna. Dá se dokonce říct, že již o rok dřív - r. 2021 skupina přátel založila Měšťanský pivovar Kojetín, a.s.. Přestavěli původní Orlovnu (později tam bylo kino nebo se tam hrál bowling) na Měšťanskou besedu, jejíž součástí je i Měšťanský pivovar. Tady právě r. 2022 obnovili výrobu piva.

Na pípě mají 7 druhů piv, 4 spodně kvašené, 2 svrchně kvašené a jednoho kyseláče. Netočí velké a malé pivo, ale vše točí do sklenic o objemu 0,4 l . Dáváme večeři a k tomu samozřejmě ochutnáváme pivo. Ota postupně dává 4 spodně kvašená piva, já jedno svrchně kvašené a jednoho kyseláče. Chutnalo nám všechno. To poslední, které jsme nezvládli ochutnat, kupujeme s sebou a k tomu ještě další 3 piva, která na pípě neměli. Shodli jsme se na tom, že názvy piv mají zajímavé (Rybář, Chovatel, Včelař, Kočkodan, Hasič, Myslivec, Vyšťaven, Ochmelka, Podpantoflák, Čtverák, Parohatej, Nasolenej).

V 18 hodin opouštíme pivovar a jdeme na nádraží. Je to asi kilometr, jdeme se ještě podívat ke kostelu. Původně gotický dvouvěžatý kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven ve 13. století. V 17. století byl barokně přestavěn. Interiér byl upraven ještě v 18 století. Udržování barevné výzdoby bylo finančně náročné. Proto byl interiér r. 1937 přemalován.

Na nádraží jdeme okolo sokolovny, která byla postavena r. 1928 ve funkcionalistickém stylu.

Víc jsme toho nezvládli. Budeme se tady muset někdy cestou z Přerova zastavit. Je tady i zajímavá stavba bývalé synagogy, která byla postavena v polovině 15. století, Je to jedna z nejstarších staveb ve městě. R. 1953 byla upravena pro potřeby církve československé husitské. Z původního vybavení se dochovalo jen obřadní umyvadlo.

Blížíme se k nádraží. Už se ochlazuje, vytahujeme bundy. Dlouho však bylo dnes krásně.

V 18,20 odjíždíme. Ota se v autobuse přiznal, že je rád, že jsme si to prošli. Krajinu vždy sledoval z vlaku a moc si přál projít to také pěšky. Dnes se mu to podařilo. V 19 hodin vystupujeme a za půl hodiny jsme doma. Za večer jsme ještě s Hedou vypili dvě dovezená piva a jdeme příjemně unavení spát.

Výlet se nám opět vydařil, i počasí bylo skvělé. A hlavní je, že nám nepršelo.

Ze Zlínského do Olomouckého kraje – trasa 12 km: Chropyně (Chropyňský pramen, Zámecký rybník) – Bezměrovský most - Kojetín (památky a Měšťanský pivovar a.s.) na mapě