Zamykání Roháčů zasněženou Spálenou dolinou na vrcholek Pachola

Blíží se poslední říjnový víkend, to znamená, že se brzy uzavírají hřebenové trasy na horách. Předpověď počasí slibuje krásné babí léto s inverzním počasím a tak dlouho neváháme a naposled navštěvujeme Slovensko (dokud platí SK). Do Zuberce - místa naší výpravy dorážíme v sobotu večer do již zajištěného privátu. Předpověď pro Oravu - jasno až polojasno, teploty kolem 11 stupňů a tak na nedělní den plánuji výšlap na dvoutisícovku Pachola (2167 m.n.m.) pochodem přes Spálenou dolinou.

Ráno vyrážíme, sluníčko se dere na oparem a blížíme se k Roháčské dolině, odkud již vidíme ten nejkrásnější vrcholek - Ostrý Roháč - zasněžený. Od parkoviště se jde "nudnou" asfaltkou směrem k býv. Tatliakově chatě. Na začítku Spálené dolině zabočujeme k Roháčským vodopádům - cestička vede lesem, je bez sněhu a tak vládne pohoda a klídek. Nad vodopády se cestička mění - již brzy je mezi kameny zmrzlý sníh, který občas i klouže. Ledu přibývá a přibývá a ledovka nás provází asi 100 výškových metrů. Je nutné se držet čeho se dá. Naštěstí terén znám a vím, že již brzy toto stoupání končí a bude krásné místo k odpočinku u rozcestníku.

Odpočíváme a kocháme se - a je čím, před námi se otevřela zasněžená Spálená dolina, pohled na Kaktusovou horu, vrcholky Tri kopy, Hrubá kopa. V dáli pak Baníkov, Baníkovské sedlo a náš cíl - Pachola. Stáke vládne pohoda a klídek - totiž zatím nevíme, jak budou poslední metry stoupání náročné.

Stoupáme pomalu, ale jistě, kamenná cestička mizí a místo ní je vyšlapaná sněhová cestička. Sněhová pokrývka není příliš velká a tak občas ten kamínek trčí ven a je kam stoupnout. Sklon svahu se pomalu zvedá, cestička klikatí, nás zmátla spadlá malá lavina a stoupáme po ní, místo po cestičce. V hlouby duši nás něco hlodá a přepadají nás chmurné myšlenky, jak se nám asi půjde dolů. Cestička je užší a užší, ve třech místech si musíme trošku pomáhat a držet se čeho se dá. Nahoru to jde bez větších obtíží.

Konečně v sedle (2040 m.n.m.) - máme za sebou zhruba 900 výškových metrů z toho 700 metrů po sněhu - v sedle odpočívá asi 15 turistů, sluníčko krásně hřeje a konečně jsme si ho mohli užít také, pohled dolů na tu ledovou cestičku v nás trochu vyvolává beznaděj a vlastně nechápeme, jak jsme se sem mohli dostat. Pár fotografií - nad Liptovskou Marou a vlastně celou dolinou je zamračeno a my jsme nad mraky, jdou vidět jen vrcholky. Takže jen pár metrů převýšení a jsme na vrcholu Pachola. Cestou potkáváme další turisty a ti nám sdělují, že při lezení na Pacholu z druhé strany nás bude čekat trochu sněhu a ledu a tudy cesta asi nevede. Odpočíváme na vrcholu, sluníme se a vyhříváme se, posilňujeme se řízečky z domova. A pak nastává rozhodnutí, kudy dolů - přes Baníkov a Tri kopy se nám nechce, sestup přes Pacholu a na Brestovou zamítáme kvůli sněhu a ledu a tak nezbývá stejná trasa.

Těch pár výškových metrů bylo skutečně klouzavá, značně časově zdlouhavá. Potil jsem se i cestou dolů. A nebyl jsem sám, komu cesta dolů činila problémy. Ale štastně jsme se dostali dolů zpět do Roháčské doliny. A večer jsme si zašli na zasloužené pivko.

A další den již jdeme suchou cestou na vrcholek Rákoň (1876 m.n.m.), odkud byl nádherný výhled na Červené vrchy, na vrcholky Vysokých Tater a na celý hlavní masív Západních Tater od Brestové až po Ostrý Roháč.

A tak se zde můžeme zase vrátit až v červnu, až se pro nás běžné turisty znovu otevřou nádherné Západní Tatry

Pokud se rádi kocháte fotkami z přírody nebo jste milovníky hradů zámků zřícenin, můžete se kochat mou bohatou sbírkou

Ostatní cestopisy zde publikované

Ostatní tipy na výlety zde publikované