Zámek Kratochvíle

Čtvrtek 9. července 2009

Rozhodla jsem se na druhý pokus přece jenom navštívit zámek Kratochvíli. V lázních Aurora v Třeboni mi jedna dobrá duše ale radila: "Ani tam nejezděte, co tam není ta filmová výstava, už je to jenom obyčejný zámek!" Řekla bych, neobyčejný! Navíc - už jsem věděla, že nemusím zajíždět do netolic (ani navigace neví všechno!) a namířila jsem si to rovnou do zámku.

On to ani snad není zámek, ale spíše krásná renezanční vila uprostřed vodního příkopu. Začalo to tím, že hospodářský dvůr zvaný Leptáč věnoval v roce 1569 Vilém z Rožmberka svému věrnému služebníkovi a regentovi, známému budovateli jihočeských rybníků Jakubu Krčínovi z Jelčan. Krčín v těchto místech nechal postavit nový dvůr s rozsáhlou oborou, která se panu vladaři tak zalíbila, že je v roce 1579 směnil s Krčínem za Sedlčany (ten se potom psal i ze Sedlčan) a ještě mu přidal dalších 10 vesnic. Pan Vilém povolal vlašského stavitele Maggiho z Arogna, aby mu postavil italskou vilu vedle Leptáče. Ten se zhostil svého úkolu dokonale, stačilo mu k tomu pouhých šest let, ačkoliv mu stavební práce komplikoval bažinatý podklad, který vyžadoval zpevnění olšovými piloty, které za nepřítomnosti vzduchu v bahně zkameněly a staly se tak důležitým statickým prvkem celé stavby. Jednotně zkoncipoval pravidelný obdélníkový areál, lemovaný ohradní zdí, vilu posunul do přední části zahrady kolmo na vstupní věž. Kolem vily vybudoval souměrný obdélník vodního příkopu. Přízemní vstupní trakt je ozdoben psaníčkovými sgraffitty (mám pro ně slabost). V parku se procházejí pávi a ochotníci z netolic zde v létě hrávají divadlo.

Prohlídka začíná v jednom z rohů obvodových zdí, v kostelíku Panny Marie. Zvenku skoro popelka, uvnitř bohatá výzdova. Štuky, fresky, oltářní obrazy. Pokračovali jsme přes zahradu (začalo mírně pršet!) k vile. V zahradě jsou růže i bylinky. Uvnitř vily probíhaly restaurátorské práce. V přízemí byly lovecké výjevy zakryty lešením, v prvním patře jsme se mohli dosyta vynadívat na štukové kresby v pracovně Viléma z Rožmberka a ložnici, kterou jako poslední obýval Jan Zrinský ze Serynu, synovec pana Viléma i pana Petra Voka, syn jejich sestry Evy z Rožmberka a Mikuláše Zrinského ze Serynu. Impozantně působí Zlatý sál, nejhonosnější a největší místnost celého zámku. Sloužil nejen jako přijímací sál, ale vzhledem ke svým výborným akustickým vlastnostem i pořádání hudebních produkcí. Nejen tehdy, ale vlastně dodnes. Host měl být tímto sálem ohromen (a byla jsem i já!) bohatstvím, uměnímilovností a vkusem pana vladaře, stejně jako jeho mocí a společenským postavením. Salon jedné z manželek Viléma, ctnostné paní Polyxeny z Pernštejna, je vyzdoben zobrazením ctností: naděje a víry. Nicméně v její ložnici nad krbem je štukový reliéf, který znázorňuje upalování nemluvňat. To jsou fakt paradoxy! No nic, o panu Vilémovi bylo známo, že si bral zásadně samé bohaté vdovy. Zdá se, že už tehdy platilo známé pravidlo, že co za minutu vyženíš, většinou za celý život nevyděláš.

A vůbec, jeďte se tam podívat. Není to opravdu jenom obyčejný zámek. I když té výstavy loutkového filmu je škoda.