Za Průrvou Ploučnice

Je mým dlouhodobým vžitým zvykem, spojovat společenské akce s návštěvou nějakého atraktivního přírodního místa. Když jsme byli pozváni na grilování ke svým přátelům ve Stráži pod Ralskem, hned jsem začal přemýšlet, jaké zajímavé místo bychom mohli v okolí Stráže obhlédnout. Poměrně záhy mně přišla na mysl Průrva Ploučnice, nacházející se v katastru obce Noviny pod Ralskem.

Autobusem jsme dojeli do Mimoně, nevelkého městečka nacházejícího se na soutoku Panenského potoka s Ploučnicí, na dohled se majestátně vypíná hora Ralsko, na jejimž vrcholu se nachází stejnomenná zřícenina středověkého hradu.

Přešli jsme most přes Panenský potok, všimli jsme si dosud patrných známek na nedávné záplavy. Prošli jsme okolo budovy bývalého špitálu, která byla nedávno důkladně renovována a kde dnes sídlí Městské muzeum. V sousedství se nachází areál Božího hrobu, který vznikl na popud majitele panství Jana Putze z Adlersthurnu v roce 1667 a který má být věrnou kopií Božího hrobu v Jeruzalémě. Navštívili jsme také bylinkářskou zahrádku před špitálem a pak jsme pokračovali dále pod místní části Mimoně, - Letnou.

I když jsem v Mimoni dlouhá léta bydlel, nacházel jsem úplně nová místa a naopak ty důvěrně známa prostě odnesl čas. Tak se třeba příjemná lesní úvozová cesta změnila v neprostupný prales a my jsme tyto místa museli obcházet kudy se dalo. Kráčeje nazdářbůh, držíc jakž takž směr, ocitli jsme se na velké kvetoucí louce. Opět se před námi dominantně tyčil vrch Ralska, který se prostě nedal přehlédnout.

Přešli jsme loukou k Panenskému potoku a blátivá cesta nás posléze dovedla k několika domkům, zvaných Srní Potok. Pokračovali jsme v pouti po okresní silnici, okolo zajímavé kapličky, tu a tam jsme nahlédli do lesa, nenajdeme-li náhodou nějakou tu houbu. Bohužel, na houby bylo zřejmě ještě brzo. Začínaly se honit mraky, tak jsme trošku přichvátli a za nedlouho jsme přišli k prvým domkům Novin pod Ralskem. Brzy jsme se napojili na červenou turistickou cestu, která nás prováděla celou obcí. Maně jsem si vybavil, že za mých "mladých let", před nějakými dvaceti lety, vedla trasa úplně jinudy, ne po vcelku frekventované silnici, ale lukami a lesíky. Přesto jsme prošli vesnicí, přešli řeku Ploučnici a za chvíli jsme došli k výtoku Průrvy, který se mimochodem ukázal i ve filmu Cesta do pravěku.

Vznik této Kulturní památky se traduje někdy do 16.století, kdy se uskutečnil pokus o svedení toku Ploučnice uměle vyhloubeným korytem a tunelem k pohonu blízkého hamru. Jen primitivními nástroji,- krumpáči,motykami a lopatami, bylo vyhloubeno koryto mezi vysokými stěnami pískovce, které mnohdy přesahuji 50metrovou výšku. První tunel, vysoký 3,5 - 4 metry je dlouhý 13metrů, druhý 41 metrů. Bohužel, průrva nikdy k svému účelu nesloužila, protože voda prosakovala stěnami pískovce a k pohonu hamru nakonec posloužil náhon vedený od Stráže, z kterého dnes již nic nezbylo.

Protože začalo poprchávat, chvíli jsme se zdrželi u kiosku s občerstvením, pak jsme se vyškrábali po schůdkách do strmého svahu, abychom shlédli i samotný přítok kaňonem Ploučnice. Je to úchvatný pohled na říčku prodírající se mezi pískovcovými skalisky, které jsou mnohdy velice zajímavě zbarveny důsledkem příměsí železa.

Od průrvy jsme pokračovali dále po silnici do Stráže. Vpravo jsme stále sledovali Ralsko, ovšem po levé straně jsme míjeli památky na nedávnou uranovou těžbu. Ohromný areál Chemické úpravny je dnes z větší části nevyužit, ale jedná se o znovuobnovení těžby, což by zcela jistě mělo velký negativní dopad na ekologií. Doufám, že zdravý rozum v tomto směru zvítězí a příroda v okolí Stráže pod Ralskem, která se velmi pomalu vzpamatováva z ničivého dopadu předešlé těžby, si nakonec šťastně oddechne.