Za krásnými výhledy na České středohoří z Holého vrchu.

Konečně jsem se ,,rozhoupal“ k tomu, abych se vydal podívat na Holý vrch (456 m.n.m.), nacházející se nad vsí Sutom. Z vrcholu jmenovaného kopce se naskýtají jedny z nejhezčích výhledů na krásné České středohoří. Proto jsem se sem po nějakých devíti letech rozhodl zase podívat. Není to pro mě daleko, od mého bydliště je to doslova ,,za humny“. Ke své Dopravě jsem zvolil jízdní kolo, kterým jsem se dostal tam, kam to bylo možné a zbytek jsem už došel pěšky.

Mému dnešnímu minivýletu ale předcházel ještě jeden do těchto míst, ale ten se moc nezdařil, protože se mi po těch devíti letech nepodařilo hned najít cestu na vrchol Holého vrchu a na hledání nebyl moc času z toho důvodu, že z dálky se neoblomně přibližovala paní bouřka a s tou jsem v těchto místech nechtěl mít nic společného, protože ne nadarmo Holí vrch má své jméno, jaké má. Nenacházejí se na něm žádné stromy, takže asi bude všem jasné, že první, do koho by paní bouřka vyzkoušela svůj blesk, bych byl asi já a to jsem nemínil podstoupit. Takže jsem se místo hledání cesty na vrchol vydal rychle nazpět domů do Velemína. Při mé další výpravě ale proběhlo všechno skoro bez chyby.

Jedinou takovou menší komplikací bylo bláto na cestě. Po bouřce s deštěm z předchozího dne bylo vše krásně rozbahněné a projížďka kolem cestami byla tedy trochu dobrodružná. Po dojezdu pod Holý vrch jsem i s mým kolem vypadal tak trochu jako obalený řízek (víc bylo obalené kolo), to jsem ale nějak neřešil, nejsem přeci z cukru. Pro mě bylo stále směrodatné vyšplhat se na vrchol Holého vrchu, abych se pokochal výhledy na České středohoří. To se mi podařilo a doopravdy se přede mnou rozprostřely tak krásné výhledy, že jsem zůstal chvíli v němém úžasu. To že jsou odtud krásné výhledy jsem věděl, ale že to bude ještě něco víc, než krásné…. co víc dodat. Takže jsem se dle mé zvyklosti zase pustil do fotografování. Po nafocení několika snímků jsem musel chvíli postát a jednoduše se kochat těmito úžasnými výhledy. Vždyť se na mě dívali takové kopce, jako je královna Českého středohoří- nejvyšší hora Milešovka, Ostrý, Lipská hora, Oltářík, Vršetín, Košťálov (Koštál) a mnoho dalších. Ale zdejšímu místu dominuje Sutomský vrch (505 m.n.m.).

Chtěj nechtěj se ale přiblížil čas k odchodu a návratu domů. Přece jenom mě čekala ještě nějaká práce, i když ne nějak náročná. Věřte ale tomu, že se mi odtud moc nechtělo. Bodeť by ne, když odtud má člověk ty středohorské kopečky jak na dlani.

Sešel jsem tedy pod Holý vrch, kde jsem měl svůj dopravní prostředek v podobě jízdního kola a vyrazil jsem na zpáteční cestu. Ještě, než jsem vjel na silnici, jsem ale seškrábal z kola to nejhrubší bláto, tak abych nedělal ve vsi Sutom nepořádek. Pak jsem teprve vyrazil na silnici. Trošku toho bláta stejně spadalo, ale už to nebylo nic hrozného. Stejně mi to ještě nedalo, abych se trochu projel a tak jsem to místo přímé cesty přes Březno do Velemína vzal přes Milešov. Časově to vyjde skoro na stejno, jen o pár minut na víc.

Dostal jsem se tedy opět na závěr dalšího článku o krásách Českého středohoří. Doufám, že jsem vás inspiroval a že náš zdejší kraj někdy navštívíte. Když bude zapotřebí, rád se vás ujmu jako průvodce.