Za dalšími památkami Děčína -Thunskou kaplí a okolo Labe...

Za dalšími památkami Děčína – Thunskou kaplí a okolo Labe.

Město Děčín řekla bych že znám dost dobře ale přece jen ne úplně všechno…. A tak tomu je i s thunskou hrobní kaplí, která se nachází v bývalé obci Chrást, nyní částí Děčína, které již z dálky vykukuje špička věže v zalesněném vrchu, když přijíždíte vlakem do Děčína směrem od Teplic po levé straně. Je to pseudogotická stavba s věží a zdobným portálem, jejíž věž dominuje nynějším Podmoklům - staré části Děčína.

Byla vybudována pro rod Thunů, jenž byli majiteli děčínského panství jako svatostánek nad rodovou kryptou. Vybudoval ji vynikající český architekt Josef Mocker – rodák z Cítolib (1835-1899), kterého ovlivnil na vídeňské akademii B.Smidt, jehož přijal po vystudování jako stavbyvedoucího při dostavění dómu sv.Štěpána ve Vídni. Josef Mocker se zasloužil nejen o projekty různých staveb ale i o opravy a dostavby hradu Karlštejna, kostela sv.Mikuláše v Lounech, kostela v Kolíně a dalších jiných staveb, mimo jiné byl jmenován po smrti stavitele dómu sv.Víta v Praze J.Krannera v r.1873 jeho nástupcem právě na doporučení B.Smidta. Za 26 let svého působení opravil nespočetné množství památek nejen v Praze ale i v jiných městech, třeba chrám sv.Bartoloměje v Plzni, chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, restauroval kostely v Bavorově, Prachaticích, v Rakovníku ale i jinde na vsích, zkrátka bylo toho moc a moc, dále opravoval i hrady jako Křivoklát, Konopiště a již zmiňovaný Karlštejn a další, byl to jediný stavitel, který pracoval v gotickém slohu v tehdejší době. Dalo by se o něm ještě mnoho a mnoho napsat co všechno opravil a vybudoval ale to není mým úmyslem, jen jsem chtěla přiblížit jak významný to byl stavitel v tehdejší době a podotknu, že díky jemu bylo zachráněno mnoho středověkých kostelů a staveb na tehdejším českém venkově.

V letech 1869 – 1872 zastával místo hraběcího stavebního inženýra v Děčíně a také zároveň učil v Libverdě na Hospodářské škole, která patřila rodu Thunů. A tak právě v této době v r.1871 provedl stavbu hřbitovního kostela sv.Jana Nepomuckého – v bývalé obci Chrást, dnes Děčín IV., který postavil nad kryptou hrabat Thunů - Hohensteinů podle plánu architekta B.Smidta. Pro vynikající práci ho právě Thunové doporučili na dostavění Svatovítské katedrály v Praze.

A tak protože jsem již dávno viděla tuto kapli prezentovanou v různých dokumentech, hned mě zaujala svým vznosným vzhledem a také samozřejmě s navazující historií, umínila jsem si, že se k ní musím podívat, což jsem uskutečnila teprve letos v listopadu, když už zrovna není moc hezké počasí ale náhodou jsem měla ten den štěstí a i když jsem viděla ráno z mého okna jen mlhu místo Krušných hor s dominující Komáří Vížkou, která se mě zobrazuje proti oknům, spakovala jsem si potřebné věci na výlet a vyrazila jsem a nelitovala….

Vlakem v 8.37 jsem byla v Děčíně ani ne za hodinku a hned jsem si to zamířila od nádraží doleva směrem k bývalé vsi Chrástu, jenž spadá nyní pod Děčín IV - Podmokly. Šla jsem kousek od nádraží ulicí Čsl.mládeže, po té navazovala Poštovní ulice, z ní jsem přešla na Hankovu ulici a za malým kruháčkem vešla již do ulice Jiřího z Poděbrad a to už na mě vystrkovala svoji špičku věžičky z dálky thunská kaple, tudíž jsem věděla, že jsem nabrala správný směr a pokračovala jsem stále mírně stoupající ulicí vzhůru. Míjela jsem staré platany, jež byly označeny tabulkou „Památné stromy“, pozorovala jsem zajímavou architekturu, některá byla na domech již dost sešlá a potřebovala by nemalé investice… průzorem mezi domy v jedné příčné ulici jsem v dálce také spatřila chrám sv. Václava s dvěma věžemi v bývalé vsi Rozbělesy. Budova kostela byla kdysi také několik desetiletí továrním skladištěm a přilehlý hřbitov byl zrušen neustálým rozšiřováním výrobních prostorů. Ves vlastně zanikla vybudováním nových podniků a výstavbou průmyslových hal jako Kabla, Kovohutí, Feroxu atd.

Já jsem posléze došla k ukazateli „U kaple“, kudy jsem se mohla vydat cestou ke kapli ale bylo mě doporučeno jednou paní ať jdu ještě dál, kde uvidím další ukazatel u cesty a to velkou tabuli s fotografií jak kaple tak i hotelu, který je naproti ní. Udělala jsem dobře že jsem ji poslechla, neboť po zahnutí vedle tabule jsem viděla popásajícího se koníčka v ohrazeném prostoru, který ke mě hned zamířil. Myslela jsem si z počátku že jsem ho zaujala ale že na mě „ z vysoka …..“ bylo vidět pod jeho zvednutým ohonem, jak se na trávě tvořila hromádka koblížek…… Tak jsem se na milého koníka vykašlala, takhle se mnou tedy vstřícnou komunikaci začínal nemusel….. a vydala se po pěkné asfaltové silničce, která mě přímo okruhem navedla vzhůru ke kapli. Cestou začala probleskovat mezi holými stromy, neboť listí v listopadu se drží již jen „mocí silou“ a to jen někde…

A najednou jsem se zarazila, objevila jsem malý pomníček s fotografií v tom spadaném listí mezi stromy a kolem květiny, růže, svíčka a tak jsem si přečetla epitaf, který pojednával o tom, že ač maminka sama každému pomohla kde mohla, sama se pak od kamarádů pomoci nedočkala….., věru smutné místo, kde ji zastihla smrt!

Mezi stromy jsem viděla i na část Děčína ale to už jsem byla skoro u kaple, jež byla za již poškozenou ohradní zdí, kterou tvořily Sloupy, na jejichž vrcholech bylo kdysi celkem 20 barokních soch. Ty byly tvořeny ze čtrnácti Pomocníků a šesti Ctností litoměřického sochaře Josefa Fischera. Někde se zase píše, že byly zhotoveny neznámými mistry, a že to byly pískovcové sochy svatých mučedníků, takže co je vlastně pravdou nevím, někdy se prameny historie špatně dohledávají a jsou i překroucené… Původně tu ale nestála hned tato kaple Thunů ale drobná barokní stavba, která vznikla r.1723, na kterou se složili obyvatelé z již zmíněné vsi Rozbělesy s jejich farářem. Až r.1822, kdy získal objekt rod Thun- Hohenstein zde nechal teprve vystavit J.Mockerem tuto novogotickou kapli. Ještě k sochám, které původně byly okolo kaple - nyní tu stojí již jen holé Sloupy bez soch, neboť osamocenost místa, kde se kaple nachází dávala prostor vandalům, kteří zde nalézaly působiště jak zlikvidovat co se zlikvidovat dá. A tak byly sochy odstraněny a uloženy, aby nedošlo k ještě většímu poškození. Nyní jsou opět opraveny a uloženy přímo v kapli, která se návštěvníkům otevírá od května do září i s průvodcem a jak jsem slyšela zase od další paní, velice milým a vstřícným…. Já jsem bohužel již nestihla jejich prohlídku, tak sem zamířím příští rok znovu, budu-li živa a zdráva…. Také kvůli vandalům musely být ostatky, které byly ve zdejší kryptě tohoto rodu exhumovány a po té zpopelněny a přeneseny ve schránkách do krypty kostela Povýšení sv.Kříže, který se nachází vedle zámku. Celkem zde odpočívalo třicetjedna členů thunského rodu. Protože se jednalo o starý hraběcí rod, byly kdysi už jejich ostatky pohřbívány do loretánské kaple na děčínském náměstí v 18. a 19.století. Po stržení této kaple byly přeneseny sem to této nově postavené kaple a do r.1935 se zde ještě pohřbívaly další příslušníci rodu.

O historii kaple jsem toho napsala dost. Ještě se zmíním že naproti kapli býval exerciční dům řádu Tovaryšstva Ježíšova. Když přišli jezuité do Podmokel okolo r.1926, tak si tu postavili tento dům, který měl původně sloužit potřebám litoměřické diecéze. Původně se tu ale již objevili jezuité na děčínsku jako misionáři po třicetileté válce. V 17.století vedli v Děčíně i školu. Také měli zájem odkoupit libverdský majetek ke svým plánovaným projektům ale když jim ho hrabě Maxmilián Thun odmítl prodat, tak z Děčína odešli. Nyní se nachází v tomto domě hotel.

Já jsem celou kapli kolem dokola obešla, zjistila jsem že se na oploceném objektu ještě nacházejí dvě hrobky ale určitě prázdné. Jedna byla úplně v dezolátním stavu a druhá vypadala dobře až na navrtané dírky po celé ploše vrchni desky hrobky.

Měla jsem radost, že jsem si zase splnila další bodík v mém plánu poznávacích výletů. Neboť nejen příroda je krásná a je v ní stále co obdivovat ale i historii naší krásné země by měl člověk znát pakliže svoji zemi miluje.

A tak jsem se pomalu vydala na zpáteční cestu, spokojená, prohlížejíc si ještě cestou kde bych objevila pro můj objektiv něco zajímavého. Byl sice opar ale ne už tak velký jako když jsem vyrážela ráno z domova. V dálce jsem viděla po sejití od kaple rozhlednu u Dobrné Sokolí vrch, která je severovýchodně asi cca 4-5 km vzdálená od Děčína. Tudíž mlha se umoudřila i když jasná viditelnost nebyla. A já scházela ulicí Jiřího z Poděbrad, sem tam se ještě drželo listí na větvích stromů a dělalo okrasný rámec fotce z mého fotoaparátu. Přešla jsem Jílovský potok, na kterém se honilo velké množství kačerů a jen málo kačenek, měli smůlu - v harému je to obráceně……Prošla jsem tunelem pro pěší k řece Labi a kousek se prošla po mostě. V dálce se pyšně „naparoval“ zámek na skále nad řekou, ač byl též trochu obestřen mlhou ale tím nebyla jeho majestátnost snížena. Mlčky jsem se rozhlížela po krásném panoramatu a viděla napravo od zámku i kupoli kostela Povýšení sv.Kříže, kde jsou nyní uloženy ostatky Thunů v kryptě. Zpětně jsem se také ohlížela odkud jsem přišla. Byla vidět nejen thunská kaple ale nalevo od ní se zobrazoval vrch Chmelník 508m. vysoký a napravo od kaple nižší popovický vrch vysoký 356 m.

Z mostu jsem sešla prvními postranními schody dolů a šla podél řeky a nemohla se vynadívat na tu nádheru všude okolo. Zámek jsem už měla „skoro na dosah“ za tekoucí řekou, za mnou most, na kterém jsem byla, přede mnou železniční viadukt, pod kterým jsem prošla a další Tyršův most byl vidět v dálce přes Labe ke středu města. Naproti zámku se tyčila na skále Pastýřská stěna – prostě pohádka……. Jen malá pevnůstka z války za řekou dávala tušit, že ten poklid vždycky nebyl.

A tak jsem po chvíli přešla malou silničkou ke Stavědlu s muzejní expozicí, kde je vyvěšena návštěvní doba, prošla jsem opět malým viaduktem k chodníku, který mě po chvilce zavedl k vlakovému nádraží a já za půl hodinky seděla už ve vlaku do Teplic a zažívala cestou krásný výlet.