Z Příbrami na brdský vrch Třemošná

Jestli jsem nezapomněl počítat, zimě za tři dny odzvoní hrana, předpověď počasí víc než optimistická, nejvyšší čas někam vyrazit. Táhne mě to někam na Brdy, sedám k počítači a brouzdám po mapách cézet. Vypotil jsem trasu z Příbrami přes Třemošnou, vodní nádrž Pilská a přes Láz a Bohutín zpátky. Když náhodou nezabloudím, víc jak sedmadvacet to nebude.

Ráno na Smíchově marnotratně nasedám do rychlíku, sluníčko svítí ostošest. Už za Radotínem ale propadám trudomyslnosti, od Berounky se táhne neproniknutelná mlha co by se dala krájet. A za Zdicemi její úlohu úspěšně přebírá Litavka. Teprve za Jincemi se konečně sluníčko prodírá mlhou a mraky a v Příbrami už mi padá kámen ze srdce, jasní se a já snad nenesu foťák zbytečně.

Z vlaku vystupuju kolem deváté a a nastupuju po žluté Anenskou a pak Prokopskou ulicí slušným stoupáním k Březovým Horám. Míjím kostel sv.Prokopa a trochu si to zkracuju, zacházím k Hornickému muzeu důl Vojtěch
a kolem skanzenu Ševčínské důlní dráhy a dál ulicí Pod Kovárnami přecházím můstek přes Litavku. Za Litavkou už přicházím do osady Staré Podlesí, myslím že ještě patří k Příbrami. V Podlesí na návsi u pivovaru zahýbám se žlutou doleva směrem k osadě Orlov.

Kousek za Podlesím žlutá uhýbá Doprava do lesa a vrací se k Orlovu velkým obloukem. Já pokračuju po silnici pozvolna ale vytrvale stoupající k Orlovu. Sluníčko svítí, rozepínám co se dá. Osadou procházím kolem hospody Na samotě u lesa, kolem kapličky až k rozcestí na samém konci obce. Rozcestník, otočka autobusu, konec světa. Tady už jsem na východní hranici CHKO Brdy. Od rozcestí jdu pár desítek metrů doleva k takzvané rozhledně Orlov. Asi tři a půl metru vysoká ohraničená plošina s přístupovým žebříkem. Ze třech stran ohraničená lesem svažujícím se od vrcholu Třemošné, strana k východu s výhledem na nově postavené domy v Orlovu. Toť vše. Trochu zklamán vracím se k rozcestí.

Pro jistotu studuju rozcestník a vydávám se severním směrem po zelené se žlutou. Zatím jdu podél svahu Třemošné k rozcestí Orlov, kde žlutá odbočuje Doprava a vrací se k Podlesí a Příbrami a zelená, dá li pánbůh a mé staré nohy, dovede mne nahoru na Třemošnou. Tady ještě o jaru není ani zmínka. Cesta chvíli pokračuje cestou hluboce rozrytou lesními vozidly, všude plno sněhu a zmrzlých louží, pak se stáčí doleva a pokračuje úzkou pěšinou prudkým stoupáním k výhledu Kazatelna.

Sněhu přibývá, cesta se stáčí až do protisměru a já přisupím k výhledu Kazatelna. Skalní ostroh vystupující z lesa s úzkým výhledem k východu. Je před polednem, to znamená že slunce pere přímo do očí. A do objektivu. Takže se s focením moc nezdržuju a stoupám dál až na vrchol Třemošné. Jeden by neřekl co těch necelých tři sta metrů výšky udělá. Dole po sněhu ani památky a tady ještě vládne zima na sto procent. A asi ještě dlouho bu bude. Nahoře u přístřešku chvíli orazím, fotím a zapisuju se do návštěvní knihy.

Dlouho se nezdržuju, mám v nohách sotva nějakých osm kilometrů, kopec mne trochu zdržel. Sestupuju po zelené k rozcestí Pod Třemošnou, pak ještě stoupám po úbočí kopce Ohrádka a dál lesem dolů k silnici a na hráz vodní nádrže Pilská. Ta zadržuje vody Pilského potoka a jeho přítoků a po její mohutné hrázi vede cyklostezka 8198 z Obecnice do Bohutína. Použiju jí i já a sestupuju lesní silničkou přes osadu Žernová do vsi Láz a přes ní k hlavní silnici.

Po ní jdu ne zrovna příjemných pár set metrů rušným provozem na kraj Bohutína a odbočuju do vsi kolem kostela sv.Máří Magdalény a na návsi se napojuju na zelenou. Jdu krátce kolem Litavky, ještě ve vsi přecházím znovu hlavní silnici a lesem vystoupám k rozcestí Nad Bohutínem. Tady přestupuju na modrou a krajem lesa k Havírně a loukou s výhledy k severozápadu na Vysokou Pec a chatové osady.

Ještě od Vysoké Pece odbočuju k lesu a z dálky viditelným komínům Příbrami. Ze Zdaboře je to už víceméně pochodové cvičení poslední asi tři kilometry k příbramskému nádraží. Tam po povinném zpoždění a s přestupem v Berouně za ještě příjemného slunečného počasí zdravě unaven ujíždím k domovu.

Co dodat. Počasí přálo jako málokdy, výstup na Třemošnou nebyl zas až tak náročný, protáhl jsem staré kosti a už plánuju něco dalšího. Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy