Z Plzně do Jizerských hor - 5. část — Jizerské hory — výlet Smědava - rozhledna Smrk

V noci jsem došla k názoru, že jsem to večer s nastavením termostatu přehnala, je tu fakt teplo. Nakonec jsem to přece jen vychytala, trojka je na noc ideální.

Celou noc pršelo, ráno je zataženo a než jsme se vydatně a výborně nasnídali, prší zas. Je fajn, že jsme v teple a pod střechou a že se budeme mít aspoň kde usušit.

Plán trochu měníme. Vyrážíme na rozhlednu Smrk, ale původní okružní trasu z Hejnice s převýšením cca 800 metrů rušíme. Pojedeme do Smědavy, odkud je to o něco blíž a převýšení je jen 350 metrů, bohužel se jde tam a zpátky stejnou cestou.

Když si balíme věci na cestu, zjišťuju, že nemám turistické hůlky. Samozřejmě panikařím a přemýšlím, kde mohou být. Nakonec mne napadlo pekařství, kde jsem odpoledne kupovala koláček. Tam jsem šla s hůlkami, zpátky s koláčkem. Neustále jsem něco měla v ruce, takže mi vlastně nic nechybělo. Naštěstí přes Desnou jedeme, tak se tam zastavíme. Věřím ve šťastnou náhodu. Stalo se. Jen mne prodavačka venku zahlédla, už šla pro hůlky do zázemí. Zlatá ženská. Ota mezitím naproti koupil rum na večerní grog a už v pohodě jedeme dál.
S minimálním zpožděním a maximální spokojeností odjíždíme do Smědavy. Dnes je to hlavně rozcestí turistických tras, které leží na soutoku Bílé, Černé a Hnědé Smědé. Odtud odtéká říčka Smědá. Tato oblast byla osídlena pravděpodobně až r. 1814, kdy se sem stěhovali dřevaři, uhlíři a pastevci skotu. Brzy se však stala zajímavou i pro turisty. R. 1841 tady byla postavena první turistická chata. Silnice od severu - od Bílého potoka byla vybudována o 50 let později. Již r. 1895 byly na této silnici uspořádány v Čechách první závody v jízdě na saních. Nová silnice sem přivedla další turisty. Proto byla chata rozšířena o dvě křídla a prosklenou verandu. Pro své přátele nechal majitel zdejšího panství hrabě Clam-Gallas r. 1910 postavit na protější straně malý dřevěný lovecký zámeček, který vyhořel r. 1969. Ještě dříve r. 1932 shořela i stará turistická chata. Dnešní horská chata je z r. 1935. R. 2014 byla zrekonstruována. V restauraci je 110 míst, je možno si rezervovat i salonek pro 25 osob. V zimě je možno posedět i u krbu, v létě je k dispozici venkovní terasa pro 120 osob. V samoobslužné restauraci je rozsáhlý výběr zdejších vlastních specialit.

Ve Smědavě je velké parkoviště, dá se říct, že několik. Vedle hotelu je parkovací automat. Nechybělo moc a zaplatili jsme 100,- Kč. Naštěstí si Ota včas všiml vedle namalovaného plánku, kde zjistil, že se platí pouze na parkovišti u hotelu. Na protější straně bylo parkovné zdarma. Informace v Mapy.cz o sazbě 100,- na den je mylná nebo tam v sezoně někdo parkovné vybírá. Těžko říct, my to dnes máme zdarma.

Z parkoviště vyrážíme po zelené. Na rozcestí jsou ukazatelé a k tomu na samostatné tabulce informace, kudy se jde na rozhlednu Smrk – 4 km po zelené na Předěl, 3,5 km po červené na Nebeský žebřík a 1 km po modré na vrchol. Zdá se, že zabloudit se nedá. Počasí je typicky aprílové, vyrážíme za sluníčka, pak prší, mění se to ve sníh s deštěm a tak se to pěkně střídá. Chvílemi vidíme jen stromy vedle cesty, co je dál, o tom nemáme tušení. Vpravo míjíme rybník Černá Smědá, ke kterému jsme došli pří výletu před pár dny.

Zpočátku cesta vede po rovině, příp. mírně do kopečka nebo zase z kopečka, po asfaltce nebo pohodlné písečné široké cestě. Když jsme došli na rozcestí Předěl, kudy prochází červená značka, už máme první problém. Na samostatné tabulce čteme informaci, že na rozhlednu Smrk je to po červené na Nebeský žebřík 3,5 km a dál po modré na vrchol. Jenže na ukazateli je psáno Smrk po modré 6,5 km, na červené však nikde není psán směr Nebeský žebřík. Z nepochopitelného důvodu chce Ota, který na rozdíl ode mne má dobrou orientaci, vyrazit zcela opačným směrem – po červené na Zelený kámen. Skoro marně tvrdím, že tam jsme byli předevčírem a že nyní tam už nejdu. Až při pohledu do mapy mi uvěřil. To se stalo snad prvně, kdy se takhle sekl. Jsem to zpravidla já, která jsem schopná jít na druhou stranu.

Jdeme tedy po červené správným směrem přes rozcestí Na Písčinách až k rozcestí Nebeský žebřík. A tady začíná to slibované převýšení. Na kilometru musíme překonat 200 metrů. Vždyť musíme vystoupat na nejvyšší horu (1124 m) české části Jizerských hor, která svůj název získala podle ohromného smrku, který zde rostl. Byl vyvrácen při bouři r. 1790.

Jde se po kamenech, stále vzhůru. Ota se mně astmatikovi za chvíli ztrácí v dálce - nebo spíš ve výšce? Kupodivu proti nám z rozhledny jde jedna velká výprava. Nejsme sami, kdo v tomto nečase jde na rozhlednu. Každou chvíli se otočím a fotím, jak chvílemi něco vidím, chvílemi vidím jen mraky. Musím zadokumentovat to fantastické počasí. Při tom samozřejmě vydechuju. Když se kamenitá cesta mění v pohodlný povalový chodníček jen mírně do kopce, myslím si, že už jsem nahoře. Je však nutno jít zvlášť opatrně, mokré a namrzlé dřevo klouže, vedle v trávě jsou vidět zbytky sněhu. Stále vyhlížím rozhlednu, vždyť už to snad výš být nemůže. Jenže může. Ještě se musí kus vzhůru, ale už po pohodlné písčité cestě. Když už vidím cestu, jak z vrcholu klesá na druhou stranu, děsím se, že rozhledna je snad až za vrcholem. Není – je jen kousek stranou hlavní cesty. Konečně vidím kótu a hned šikmo za ní rozhlednu a shora mávajícího Otu. Ještě tedy kousek rovně a doleva. Jsem celá zpocená. Ten kilometr mi trval snad skoro hodinu. Myslím, že moc nepřeháním.

Tato hraniční hora přitahovala pozornost již na začátku turistického hnutí. Někdy po r. 1890 zde stálo jednoduché vyhlídkové lešení, které po roce nahradila 20 metrů vysoká čtyřpatrová dřevěná věž. Slavnostně otevřena byla 21. srpna 1892. Již tehdy byl vstup volný, jak si to přál majitel zdejšího panství hrabě Clam-Gallas. Dokonce bouda, kterou při stavbě využívali dělníci, byla předělána na turistickou chatu, která nabízela nejen občerstvení, ale i nocleh. Díky perfektní péči rozhledna vydržela skoro 50 let. Až počátkem 50. let 20. století se zřítila. R. 1968 byla na vrcholu postavená pětipatrová triangulační věž, která se zřítila r. 1974 pod náporem sněhu.

Hned počátkem 90. let 20. století se opět začalo uvažovat o stavbě nové rozhledny. Po řadě peripetií bylo stavební povolení vydáno až r. 2002 a dne 20. září 2003 byla slavnostně otevřena.   Kovová dvoupatrová rozhledna je 23 metrů vysoká, na vyhlídkovou plošinu ve výšce 18 m vede 91 schodů. Stejně jako předcházející rozhledny je celoročně volně přístupná. Údajně je tam útulna přibližně pro 25 lidí, kde se lidé mohou ukrýt před nepřízní počasí. My jsme se nepokoušeli nějaké z dveří otevřít, takže nic bližšího k tomu říct nemohu. Jen vím, že pod rozhlednou je malý výklenek, kde jsem se trochu schovala před ledovým větrem, vzala na sebe ještě mikinu a nechala batoh i hůlky.

Chudák Ota nahoře už 15 minut mrzne. Na rozhledně je námraza, jak se chytám zábradlí, uvolňuje se led a padá dolů. Naštěstí se mraky roztrhaly a poměrně slušně vidíme do všech stran. To Ota když tam přišel, viděl jen mraky. Je to skutečně odměna za ten výkon. Za dobrého počasí je vidět na všechny strany - do dálky až 150 kilometrů. Jsou vidět Jizerské hory na naší i polské straně, Krkonoše, Lužické hory, Ještěd, Bezděz a dokonce Říp. Ale i my byli spokojeni s tím, co jsme viděli.

Cesta dolů byla také náročná, ale zdálo se mi, že scházím docela rychle. Naštěstí už neprší. Když jsem sešla na rovinu, měla jsem pocit, že se mi nohy kudrnatí, že už na rovině neumí chodit. Mraky se skutečně rozestupují. Vidíme, že okolo nás jsou zalesněné vrcholky a hezká údolíčka. Takže nám ani nevadí, že zpátky jdeme stejnou cestou. Je už hezky, ale stále hrozná zima. Naštěstí jsme s tím počítali, máme čepice, šály, rukavice.
Při cestě prvně vidíme jiné houby než muchomůrku červenou. Je tu spousta ryzců, je však vidět, že už tu jsou dlouho. Cestou v přístřešku na rozcestí Předěl jsme dali svačinu a vlastně jsme byli spokojení, jak ten den zase pěkně vyšel. Vždyť se říká, není špatného počasí, je jen špatné oblečení. Těch 17 km nám v tom počasí však skutečně stačilo.

Na pokoji bylo příjemně, i když jsme termostat nechali nastaven na noční topení. Přesto jsme dali grog a už jsme se těšili na večeři. Vyhládlo nám parádně.

Vaří tu výborně, dokonce i česnečka byla vynikající. Připravují tu i výborné domácí limonády - 0,5 l jen za 45,- Kč. Proto mi ani nevadí, že tu točí jen Kozla a Prazdroj. Ale i to se prý možná časem změní. Současný nájemce tu není ještě rok, tak zatím zjišťuje, jaké pivo by lidi rádi pili.

Dnes jsme vydrželi i na zprávy, takže zjišťujeme, že i zítra může pršet a že stále bude foukat silný ledový vítr. Takže žádná změna. Ale nám to nevadí, hlavně že jsme v teple a máme se kde usušit. Dokonce máme naplánovaný i zítřejší výlet – půjdeme se podívat k Protržené přehradě. Abychom se ráno nezdržovali, připravuju už večer sváču. Co kdyby se počasí spletlo a po ránu bylo hezky. Spát jdeme zase brzy. V devět už Ota spí. Já však stále nemohu zabrat.

Z Plzně do Jizerských hor - 5. část — Jizerské hory — výlet Smědava - rozhledna Smrk na mapě