Z Hošťálkové přes "Čertovy skaly" na Vsetín

Máme polovicu měsíca srpna, hic je dneskaj pomály jak v rovníkovéj Africe a já idu na 11.vlak. Z Brumova až do Vsetína jedu s jedným známým, kerý má "měsíčky". Dycky raz za měsíc propadne démónu alkoholu a tři dni chlastá jak před popravů. Včil má naštěstí týdeň dovolenéj, ale protože ho už tři dni hledajů rodičové, tož jede "vystřízlivět" na Vsetín ... Ten určitě, radši to nechám bez komentářa ... Na nádraží sa s ním lúčím a idu si zjistit bus do Hošťálkovéj. Protože mám do jeho odjezda času víc jak dosť, tož letím na Dolní náměstí do knihkupectví a tam si kupuju brožuru "Moravská brána očima geologa" od Martina Janošky - ( "Valašsko očami geológa" sa ně ale lůbilo víc ). K mojéj velikéj radosti majú takéj brožovaný dotisk knížky "Mlčání jahňátek" za rozumný peníz ...

Ve 13.20 odjezd busem do Hošťálkovéj a z tadyma pěšo na zastávku hore nad dědinů. Menuje sa to tady "Pod Kadlúbkem". Na zastávce svačím a studuju horolezeckého průvodca, abych věděl, jak sa mám dostat ke skalám u Hošťálkovéj. Eště jedno cigárko "na odvyknutí" a vyrážám. Napřeď po silničce dolinů mezi lúkami a pastvinami až k prvním barákom. O kúsek dál vidím v bočním údolíčku barák, ke kerém přijížďá auto. Idu sa tam zeptat na cestu ke skalám. Mladí v autě nevíja, ale zavolajú staříčka a ten ně cestu k "Čertovým skalám" dopodrobna popíše. A tož přeskočím potok a lezu do kopca napřeď přes kůsek lesa a pak přes paseku na rozcestí lesních asfaltek. Takže tady vpravo ! První údolíčko - nic. Když už idu víc jak 20 minut a su v druhéj dolince - a furt nic - tož znejistím, ale potem příde veliká zatáčka a nad potokem v lese vidím jakýsi menší skalnatý hřebeň. Už tam chcu lézt, gdyž vlevo na vyrubanéj pasece vidím FATA MORGÁNU !! Protřu si očiska, jesti sa ně to enom nezdá, ale je to fakt ! Nade mňů su skaly, jak gdyby jich sem negdo dovézl až odnekáď z Arizóny ! No je to Fantastyka !!!

Napřeď lezu do lesa nad potok a prozkúmávám ty menší skalky na hřebeni, ale není to tady nic extra. Zato mám odcáď moc pěkný výhled na ten kúsek "Ameriky" u nás na Valachoch ! Pozadí mu tvoříja kopce a kopečky Hostýnských vrchů ... Skaly za Hošťálkovů nejsú nijak zvlášť vysoké - najvyšší z nich má slabých 10 m, ale jejich pískovec je od mamy přírody vytvarovaný tak malebno, že sa neco takového hneď tak na Valašsku nevidí !! Čtyry skalní věže a bloky majú podle horolezců ména "Král", "Tulák", " "Kapucín" a "Panenka". Podle mňa sedí akoráť to poslední méno, protože 2.5 metru Vysoká věžička vypadá opravdu křehko a moc pěkně - asi jak mladá cérka do 13 roků, než sa začne zajímat o chlapy ... Ostatní názvy až tak nesedíja - možná je to dobů osvětlení, já su tady odpoledňa - jedna ze skal mně spíš připomíná rozčapenů kvočku ... Lozím okolo skal a fotím a ve vysokéj trávě mám strach ze zmijí, ale to, co všady okolo šustí a leká mňa, sú naštěstí enom ještěrky... Je to tady fakt SUPER, ale když mrknu na tikadla - šmarjájozefe - šak už je 15.45 a já to mám do Vsetína 17 km, tož to mám co dělat ! A tož veliké lúčení s pěknýma skalami a potem šlapu paseků a lesem pořáď navrch do kopca. Na jednom místě sa ně zdá, jak gdybysem tu býl před rokem se synem Martinem, ale to bude asi omyl ! Prodírám sa lesem a skrz mlází a najednůc - HÝP ! ... a stojím na hřebeni a na lesní silničce se žlutů značků a já už vím, gde teď su ! Před rokem zme tadyma s Martinem opravdu šli - šak do Držkovéj přes Kopný je to z tadyma enom 6 km ...

Já ale dneskaj idu po modréj ku Vsetínu. Napřeď do hrozného krpála pod Humenec. V tom hicu je to opravdu "rozkoš" - normálně mám propocené aj somradlo ! Pak pokračuju na Vysoký Grůň, kerý mý výšku 659 m a značka obcházá celý kopec skorem dokola enom kúsek pod vrcholkem a na něm sú vidět takéj jakési menší pískovcové skalky a balvany. O kúsek dál sa dostávám přes silničku a po hřebénku, kerý nekolikráť klesne a zas vyroste, přichodím na veliků lúku s turistickým rozcestím a zajímavým názvem - "Baťkovy Chléviska". Je tady na kopčisku aj hospoda a je úplně prázdná. Od mladého synka, co tu obsluhuje, si kupuju kofolu. A on na mňa čumí s dokořáň otevřenů hubů, gdyž vidí, jak teho půllitra hážu se strašným zasyčáním enom na dva hlty do sebe ! Měl by si tú hubu rychlo zavřít, nebo mu do ní vletíja muchy - má jich tam v šenku požehnaně ...

Blíží sa 18. hodina a tož žádné odpočívání - mosím dál ! Další čásť cesty skorem až na Vsetín je překrásná... Červená značka mňa vede po travnatém hřebeňu a travička sa tu jak v rytmu pěsničky střídá s hájama a lesíkama a místama do toho vystrčí čumák nejaká pasekářská usedlosť nebo chata či chalupa. A navíc tá úzká asfaltka, po keréj idu, má průběh jak tobogán - je to pořáď hore a aj dole - ale ve skutečnosti pořáď klesám ke Vsetínu. Vlevo krásný pohled na semetínské údolí. Až zespoda z doliny ke mně sem navrch hneď pod cestu vybíhá spleť údolíček a je zajímavé, jak sú ty končící dolinky strmé - zestup do nich je možný snáď enom po žebříku !!

Pak procházám přes osadu Nivy, gde sedí u velikéj opravenéj chalupy na půl sta mladých Poláků u ohnišťa a nahlas zpívajů a hrajů jakési hry. Šlapu dál a dál a naraz je pode mňů Město Vsetín v záři zapadajícího slunka. Poslední zešup, vylézám Na Lapači a do odjezda vlaku dom mně zbývá rovných 15 minut. A tak eště na zahrádku do blízkéj hospody a dávám si zas veliků kofolu. Tentokráť si ju ale vychutnávám a v duchu bilancuju dnešní pochoďáček : délka ujítéj trasy asi 20 km - pěkné, ale z teho 17 km za necelé 3.5 hodiny a po HORÁCH !!!

( Tož to by šlo ...)