Výlet do Asie: část 3. – Malajsie - Penang

Malajsie byla druhá země, kterou jsme navštívili v rámci "asijského okruhu" na začátku roku 2012. Ze Singapuru (viz první a druhý díl cestopisu) jsme to vzali rovnou na malajský ostrov Penang. Časně ráno jsme se probudili právě ve chvíli, kdy autobus přejížděl most spojující ostrov s pevninou. Po chvíli jsme zastavili a většina cestujících začala vystupovat. Z debaty, kde přesně jsme a kam autobus pokračuje, jsme si s řidičem navzájem rozuměli každé 3. slovo. Nakonec jsme zůstali sedět a čekali, kde nás vysype. A dopadlo to dobře - skončili jsme na nádraží v Georgetownu přesně podle plánu.

Město bylo ráno zcela liduprázdné. Trochu jsme se rozkoukali a vybrali peníze z bankomatu, abychom se měli za co dostat do hotelu, který byl mimo město. Asi 3× jsme se pokusili domluvit s taxikáři, ale ani jeden nechtěl zapnout taxametr, ačkoli nápis na autě hlásal, že ho používají. Ceny se nám zdály nadsazené, a tak jsme vyrazili na obhlídku autobusového nádraží. Úspěšně se nám podařilo nasednout do správného autobusu i vyřešit problém s drobnými na lístky. Bohužel už se nezdařilo včas vystoupit. Hotel jsme sice asi po půl hodině jízdy viděli, ale než jsme se rozkoukali, byl daleko za námi a zastávka v nedohlednu. Vystoupili jsme až v městečku Batu Ferringhi.

Začínalo se dělat pekelné vedro, takže jsme další jízdu autobusem vzdali a mávli na taxík. Tentokrát už to bylo do hotelu relativně blízko a po noci v autobuse jsme se tak těšili do sprchy, že jsme se už o taxametru ani nezmiňovali. Odkývali jsme nabídku 10 ringitů (asi 65Kč) a vyrazili. Ačkoli řidič taxametr ignoroval, nechal ho zapnutý. Reálná cena měla být 6 ringitů. No co už. Brzy jsme vypozorovali, že autobus staví na znamení víceméně kdekoli. Alespoň jsme tedy mnohde oficiální zastávku vůbec nezaznamenali. Takže další cestování již bylo za pakatel.

Odpoledne jsme zkontrolovali místní pláž asi 50m od hotelu – žádné terno. Ale o tom jsme předem věděli a rozhodně sem kvůli tomu nejeli. Na druhou stranu, kdybychom z jiných cest neznali krásné liduprázdné pláže s azurovou vodou, asi by nám to tu nijak tragické nepřišlo. Každopádně jsme raději znovu vyrazili do Batu Ferringhi. Tentokrát již samozřejmě autobusem :-) Trochu jsme se prošli po pláži i v ulicích a dali si výborný oběd. Začalo se nám tu líbit.

Druhý den na Penangu jsme si najali auto s řidičem, abychom maximálně využili čas a viděli co nejvíc. Za 4 hodiny byla cena 100 ringitů (cca 650Kč), každá další hodina pak za 20. Musím říct, že to byl výborný tah. V autě byl seznam zajímavých míst a stačilo si jen vybrat, kde zastavíme a kde ne. Řidič byl velmi ochotný, vždy nám poradil co a jak na místě nejlépe vidět, případně jako znalec místních poměrů předběhl frontu na lístky, abychom se zbytečně nezdržovali ;-) Zajímavé bylo, že při návratu z každé "atrakce" jsme ho nalezli v družném rozhovoru s lidmi, které během čekání náhodně potkal nebo si k nim přisedl.

První zastávka byla kousek za Batu Ferringhi ve Spice Garden, což je něco mezi džunglí a parkem. U vchodu na nás nacákali repelent a vyslali do spleti cestiček. Vedro, vlhkost a cesta do kopce udělalo své. Lilo z nás nepředstavitelně. Ale i tak to byl úžasný zážitek. Kdy se vám podaří lehnout si v "džungli" do houpací sítě a poslouchat zvuky přírody... Následovala zastávka v rybářské vesnici a v motýlím parku. Vesnice byla fajn – loďky, rybářské sítě, klídek. U motýlů bylo skoro až moc lidí, takže jsme se moc nezdrželi a vyrazili dále.

Exkurze na farmu s tropickým ovocem vyšla hezky na čas oběda. Po prohlídce s výkladem o jednotlivých druzích ovoce totiž následoval "all you can eat" raut. Ovoce bylo možné v neomezeném množství ochutnávat v pevném skupenství a omezeně ve formě čerstvého džusu dle vlastního výběru. Po několika zastávkách na méně významných místech jsme dorazili k Hadímu chrámu. Právě včas, abychom viděli, jak přežraný had uškrtil kuře. Pak ještě jiný bleskově slupnul myšku a už jsme zase nasedali do auta.

U Penang Hill byla šílená fronta na lanovku, takže jsme do programu jako plán B zařadili pevnost Fort Cornwallis. Chyba. Nic moc k vidění tam není. Pak už jsme se nechali odvézt na hotel a po nějakých 8 hodinách našeho řidiče a průvodce v jedné osobě propustili s tím, že zítra v půl deváté ho budeme před hotelem znovu očekávat.

Pokračování bude následovat v dalším článku. Fotky (zdaleka nejen) z této cesty najdete ve Fotogalerii www.podkolenka.cz.