Velkým Šengenem na Ramzovou

Téměř jaro u Velkého Vrbna  •  Fotografie (34)  • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (34 fotografií)

Lanovka na Paprsek

Snowpark

Vstoupit do fotogalerie (34 fotografií)

Před koncem února přišlo výrazné oteplení, ne sice tak velké, aby odneslo všechen sníh, přesto se však dalo očekávat, že kvalita sněhu se dosti zhorší. Proto nám vyšlo rozumnější vydat se někam, kde jsou ty stopy jistější, takže po malé mailové diskuzi zkusíme vyjet na Paprsek a přes okruh Velký Šengen dál dojet na Ramzovou. Okruh Šengen je pojmenován po otevřeném pohraničí, protože část trasy vede po polské straně Rychlebských hor, tedy v tomto případě Gór Bialskich, jak této části pohoří v Polsku říkají. Ráno trošku komplikovaná doprabva atubus/vlak/vlak do Starého Města, kde chceme stihnout Skibus na Paprsek, lépe řečeno do Velkého Vrbna. I přes malé vlakové zpoždění naštěstí vše stíháme. Výhodou je i to, že ačkoliv je tedy skibus za 40,- Kč, jízdenka je zároveň i jízdenkou na lanovce, tudíž se bezproblémově dostaneme na vrchol sjezdovky do solidní nadmořské výšky.

Na pokladně mám nějaké známé, tak je musím vyzpovídat, uvidíme-li se v létě na zájezdě a pak už na lanovku, ostatně děvčata (i s malým pádem) vyjely. U sjezdovky je perfektně připravený Snowpark, dnes mají být nějaké snowboardové závody, nakonec u chaty je nachystán jakýsi stan a aparatura. Samozřejmě nejdřív nutná návštěva hospody, protože dnes už asi víc restaurací nestihneme.

Na okruh vyrážíme ve směru hodinových ručiček, tzn. Od Palaše doleva pod hraničním hřbetem. Okruhy u Paprsku jsou celkem dobře vyznačené plastovými šipkami, Velký Šengen vlastně částečně tvoří hlavní trasu, z které odbočují okruhy Malý Šengen a Pralinka vedoucí ve směru k Polské hoře. Bohužel počasí se na kvalitě stop i tady podepsalo, takže jsou stopy namrzlé či rozbité. Naštěstí trasa je je nepatrně kopcovitá, víceméně se jed vrstevnicí nebo jen mírným stoupáním. Kupodivu zpočátku nepotkáváme ani moc jiných běžkařů, ačkoliv kromě relativně silného větru je jinak dosti pěkně. Ale v zatáčce pod Polskou horou narážíme na skutečně velkou skupinu běžkařů, kteří se zde posilňují pře další jízdou. To už je kousek ke státní hranici, za ní je krátký prudší sjezd který je pro mnohé zúčastněné zajímavým obveselením, dá se tak soudit podle různého halekání. Je fakt že stopa je dosti rychlá, Ala kousek sestupuje bokem, já to beru serpentinami v řídkém lese. Škoda, že sem dnes rolba nezajela, ta by dokázala trasu trošku zorat, aby se lépe plužilo. Ta ale má asi práci jinde. Zítra se mají jet závody Jelyman, tak asi chystají stopy. Sjezd je ale skutečně krátký a další trasa je zase po vrstevnici, obtáčí vrch Rudawce /Polské hory a Iwinky /Jívinky severními a sevorovýchodními úbočími hor. Po trase nejsou bohužel žádné valné výhledy, v podstatě se jede neustále lesem. Asi po 2,5km dojíždíme k tabuli označující Rezerwat Pusczi Snieznej Bialki, což je 124ha velká lesní rezervace , jedna z největších v této části Baialskich gór. Chrání zachovalý původní porost horských jedlobučinových lesů s výskyty vzácných a ohrožených rostlin. Rezervaci pomáhala založit princezna Marianna Oranžská, jejíž jméno je vůbec spjato se spoustou míst tohoto kraje. Ostaně je to vlastně kdysi české Kladsko (později ovšem pruské, jak se ty dějiny vyvíjely).

Z několika málo výhledů je i něco málo vidět, jak se mi i z jednoho výhledu zdá, je snad vidět i Boží hora nad Žulovou, což mi připadá nepravděpodobné, ale jak si nakonec doma na počítači a nakonec i z mapy odvodím že skutečně je to kostelík na ostrovní hoře v Žulovské pahorkatině.

Pak už dojíždíme k odbočce přes vrchol Dzial, kde je vlastně již trasa Malého Šengenu, tady dnes už rolba dojela. Stopa je tedy dosti kvalitnější. Následuje kratší rovinka, velká zatáčka a malý sjezd do serpentiny v údolí potoka, který je vlastně počátkem Bialy Lądecké, která tvoří osu této části hor (nakonec na podzim jsme kousek kolem ní jeli na kole ze Stronie Sląskiego). Tady si ještě domažeme před výstupem k hranici u Travné hory. Ve dvě hodiny jsme zpět na naší straně. Teď ještě kterou stopu zvolíme dál, nejlépe vypadá ta k okruhu Pohádka. Ta se brzy připojí k zelené TZ a svahem Travné hory nás dovede k červené Promenádě, kterou bysme dorazili zase na Paprsek, ale obracíme se k Císařské boudě, stopa je dosti rychlá, tak do údolí Černého potoka, na Petříkov a do Ramzové. Akorát tak 20 minut k vlaku. Nakonec musím pochválit i účastnice výpravy, protože 26,5km na místy zmrzlé stopě není zas tak špatný výkon.

Autor: Bobkart

Další články autora: 2456

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli