Usedomská lázeňská železnice

Po vstupu do EU si nemusíme dělat starosti s tím kdy a kde překročíme státní hranice a zaplaťpámbůh si je nedělají ani stavitelé silnic a železnic.

Při týdenní cestě po severu Německa, kdy jsme se jeden den ubytovali v kempu nedaleko Stralsundu ve vesnici Altefähre padlo rozhodnutí navštívit poloostrov Usedom a polské město Swinoujsie. Vzhledem k existenci Länder Ticketů o kterých jsem psal už v radách na cestu jsme si s používáním vlaků nemuseli dělat starosti. Mecklenburg-Vorpommern Ticket za 26 Euro platí až na konečnou v Polsku. Z Altefähru jedeme do Stralsundu a dále do stanice Züssow (pozn. některé vlaky jedou už ze Stralsundu) kde přesedáme na moderní jednotku Stadler řady 646, kterých dráha vlastní celkem 23 (dle propagačního letáku DB).

Tato dráha je jedním z důkazů, že když se chce, tak to jde i na dráze. Původní lokálka byla rozdělena na 2 úseky a ve městě Wolgast museli cestující mezi stanicemi Wolgast Hafen a Wolgast Fähre přejít pěšky, protože původní most byl od 2. světové války zničen. Začátkem 90.let byla trať před zrušením, jenže s tím se někteří lidé na dráze nechtěli smířit. Trať nejenže byla zmodernizována, byl vybudován nový most, prodloužení do Polska, nakoupeny nové jednotky a byl zvýšen počet spojů. V létě je zde až půlhodinový takt a počet cestujících oproti 90 letům několika násobně narostl.

Trať vede rovinatou lesnatou krajinou, překonává řeku Penne a vede přes lázeňská přímořská letoviska, která zná řada lidí ještě z dob NDR. Ve městě Zinnowitz je odbočka do Pennemünde, nechvalně známého zkušebního polygonu profesora Brauna, který zde vyvíjel a zkoušel střely V1 a V2. Ve městech Koserow, Zinnowitz, Heringsdorf a Ahlbeck jsou Baltské pláže. Ve městě Ahlbeck vlak mění směr a přes bývalou hranici se dostává na okraj polského Swinoujscie.

Tady se po hlavní třídě dostaneme k přístavu. Trochu komicky na nás působí dopravní značka, které by se dala popsat jako "pozor, pád do zálivu", protože silnice končí v přístavu přímo před vodou. Na kraji města je nádherný maják s muzeem (je tu i TZ), ale je na opačném břehu řeky a dle pracovnice infocentra je přívoz pro turisty jen od pátku večer do neděle. Ve všední den slouží jen obyvatelům Swinoujscie a Szcecina. My jdeme podél přístavu do místních lesů a podél pobřeží se vracíme do "lázeňské" čtvrti s hotely, penziony a kavárnami. Pravda na koupání to v červnu ještě nebylo ale moře vypadalo nádherně. Vlastně jsme celé letovisko obešli a vracíme se ke konečné dráhy kterou jsme přijeli. Byť jsme na území Polska, označení kolejí, směru nenechá nikoho na pochybách, že dráha po několika metrech přejíždí do své mateřské země - Německa.

Cestu zpět absolvujeme stejnou trasou, Krom jmenované jízdenky, zde platí ještě Schönes Wochenende Ticket (také jsem popsal v radách na cestu), ale tyto jízdenky se zde nedají koupit. Cesta na této železnici se dá i spojit s pěší túrou po pobřeží.