Turecko 2011

Omlouvám se, že píši tento cestopis se zpožděním, ale při pracovním vytížení nebylo na psaní tolik času. Snažím se to postupně dohonit. Třeba bude můj dnes už starý itinerář někomu inspirací. I když nevím, zda někdo pocestuje takovým způsobem, jako my tenkrát.

Pátek, 11.3.2011: Vyjeli jsme odpoledne z Prahy, mí dva synové a já, první vlak nás zavezl do večera do Budapešti. Cesta pohodová.

Sobota, 12.3. : Po půlnoci jsme pokračovali dalším vlakem z Budapešti do Bělehradu. Jelikož s námi byly v kupé dvě ukecané Maďarky, nedalo se Ani na chvíli usnout. V 8 ráno jsme jen přeskočili do vlaku do Sofie. Nastupovalo plno fotbalových fanoušků a policajtů. Průvodčí nás dvakrát stěhoval, prý kvůli bezpečnosti. Fanoušci ale "jen" zpívali a skandovali nějaká hesla. V srbské Jagodině vše vystoupilo a zdálo se, že nastane klid. Na hranicích v Dimitrovgradu k nám přistoupily dvě ženské a za nimi se hnali dva policajti. Z rozhovoru jsme pochopili, že prý na ně přišlo hlášení, že pašují cigarety. Policajti se nás ptali, která zavazadla jsou naše, pak nás poslali ven z kupé a prohlíželi je a jejich věci. Nic nenašli. Jeli jsme dál a za chvíli přišli k ženským dva chlapi s několika kartónami cigaret. Ony si je zastrkávaly všude po těle, cpaly do tašek a kabelek. Nás si nikdo nevšímal. Oddychli jsme si, když před Sofií všichni vylezli. V 7 večer jsme dojeli do Sofie a byli rádi, že jsme ze špinavého vlaku s příšernými tureckými WC venku. Vlak do Istanbulu se nám zdál přepychový. Těšili jsme se na klidnou jízdu, skoro nikdo nejel. Ale ve Svilingradu na hranicích vlak končil a přes bulharsko-tureckou hranici jsme jeli autobusem.

Neděle, 13.3. : Na hranici nám třikrát kontrolovali pasy, čekali jsme dvě hodiny, než nás pustili do Kapikule. Odtud jsme dojeli do Istanbulu, v 10 ráno se zpožděním 3 hodiny. Přejeli jsme trajektem na asijské nádraží a pokračovali dvěma vlaky do Ankary.

Pondělí, 14.3. : Necelý den jsme strávili prohlídkou Ankary, dvěma vlaky se vrátili do Istanbulu, přejeli trajektem na evropskou stranu a ubytovali se nedaleko nádraží přímo v centru.

Úterý, 15.3. : O istanbulských památkách jsem napsala články. Navštívili jsme chrám Hagia Sofia, Hipodrom, Baziliku Cisternu a mešity - Modrá, Süleymanova, Princova. Toulali jsme se ve čtvrtích Sultanahmet a Eminönü, pili opravdovou tureckou kávu a kouřili naggile.

Středa, 16.3. : Skoro celý den jsme strávili plavbou Bosporem. Večer jsme se procházeli v istanbulských uličkách a šli se podívat na osvětlený Sultanahmet.

Čtvrtek, 17.3. : Prohlédli jsme si palác Topkapi i s harémem, prošli jsme část zátoky Zlatý roh, navštívili čtvrť Beyoglu, vyjeli na Galatskou věž a pozorovali stmívání. Večer jsme strávili v lázních Cagaloglu.

Pátek, 18.3. : Prošli jsme Velký bazar, Egyptský bazar, podívali se do Nové mešity. Pak jsme se před odjezdem rozdělili. Prošla jsem si nábřeží podél hradeb k majáku, stejně jsem se vracela zpět. Dali jsme si velkou večeři v restauraci a v 8 večer odjížděli (po hororu s výdejem zavazadel, jak píši jinde).

Sobota, 19.3. : Z Kapikule do Svilingradu jsme zase jeli autobusy, ale celníci nás nechtěli pustit přes hranice. Prý nemůžeme odjet, protože se jim porouchaly počítače. Přitom osobní auta jezdila! Stáli jsme na hranicích celých 7 hodin! Řidič lítal sem a tam, lidi nadávali ve všech možných jazycích, že jim ujede vlak, uletí letadlo, nedostanou se včas tam, kam potřebují. No to byl horor hororů!!! To jsem nikdy nikde nezažila! Vlak ve Svilingradu čekal, v Sofii ne. Měli jsme přijet v poledne, přijeli jsme v 6 večer a čekali na další vlak do 8. Přikoupila jsem lehátka po 6 eurech, abychom se vyspali po předešlých zážitcích.

Neděle, 20.3. : V 5 ráno jsme byli v Bělehradě a za dvě hodiny nám jel vlak až do Prahy. Domů jsme dorazili místo v půl jedné odpoledne v 11 večer.