TIŠNOV 21 - 4.Odskok do Lomnice

Dnes máme namířeno na hrad Veveří, na němž ještě žádný z nás nikdy nebyl (a na který se už těším jak blázen), jenže když jsme vyšli z penzionu, byla obloha zatažená nízkou oblačností a já se raději vrátil pro deštník.

Cestou k autobusáku Jana nesměle navrhla, jestli bychom nemohli někam jinam, prý se jí na hrad za takového počasí moc nechce. Při pohledu na černé mraky jsem jí musel dát v duchu za pravdu a nabídl, že jí tedy ukážu Lomnici, městys plný památek mnou navštívený začátkem léta... a o němž jsem pak doma pěl jen samou chválu.

 

Tak že prý jo…

 

Jakousi podivuhodnou hříčkou náhody na nádraží zrovna autobus do Lomnice mířící a připraven k odjezdu stál, tož jsme do něj hupli a jelo se. Ale ne městem nahoru přes náměstí Míru, nýbrž obchvatem. Na zastávce nad rynkem přistoupil nějaký stařík. Dal se do hovoru s řidičem a přitom mu prozradil, že je náměstí plné různých stánků, neboť Tišnov dnes pořádá Svatováclavské hody. Odpoledne že tu mají vystupovat nějaké skupiny (hlavně Buty) a folklórní soubory, no a prý se má ta nízká oblačnost po desáté hodině protrhávat.

 

Nebe bylo bohužel prozatím zatažené i v cíli naší cesty, takže jsme si v Lomnici nejprve prošli náměstí Palackého a omrkli jeho dominaty. Byly pěkné i pod podmračeným nebem, ale (jak už dobře vím) za svitu slunce by byly přímo úžasné!

Protože jsem se podrobnému popisu městyse věnoval před časem tady na Turistice v rozsáhlém třídilném cestopise, vypíchnu stručně jen pár faktů, se kterými jsem při prohlídce rynku seznámil i manželku:

 

Jeho barokní úpravu nechali po přestavbě zámku na honosnější sídlo provést tehdejší majitelé panství - hrabata Sérenyiové. Protože chtěli mít stejně reprezentativní jako zámek i to nejbližší předzámčí, povolali si k přestavbě rynku dva významné brněnské stavební mistry. Díky nim vzniklo dílo, před kterým esteticky založený návštěvník i dnes hluboko smekne svůj pomyslný klobouk, neboť ta architektonická kompozice je nejen kvalitní, ona je přímo skvělá!

 

Přibližně polovinu plochy náměstí zabírá parčík s barokní sochou sv.Jana Nepomuckého, starobylou kamennou kašnou a novodobou skulpturou označující začátek kuriózní Naučné stezky – Cimrmanovy plahočiny, která končí na vrchu Sýkoři.

 

Střed rynku zdobí jedna z jeho největších zajímavostí – Morový sloup. Jedná se o pozoruhodné sochařské dílo ze žuly a mušlovitého vápence. Hlavní sokl má podobu mohutného skaliska, okolo nějž jsou dole po obvodu rozmístěny sochy šestice „svatých“ – Antonína Paduánského, Šebestiána, Víta, Jana Nepomuckého, Rocha a Floriána. Nad mohutnou základnou podoby skály se sloup zužuje do „Stromu poznání,“ v horní části přechází do oblačného dříku s hlavami andílků a je završen Immaculatou. Na realizaci díla se podepsal známý brněnský sochař Mathias Thomasberger.

 

Severní straně náměstí (a vlastně celému rynku) dominuje pompézní raně barokní sakrální stavba kostela Navštívení Panny Marie. Předchůdcem byl gotický kostelík sv.Víta a sv.Jana Křtitele stojící uprostřed náměstí, ale jako málo reprezentativní byl zbourán a jeho místo zaujal již zmíněný morový sloup.

Chrám Navštívení Panny Marie vyniká monumentálním bělostným dvouvěžovým průčelím - jediným takovým na Tišnovsku. Kostel vznikl podle projektu slavného architekta Giovanniho Pietra Toncaly. Stavbu vedl brněnský zednický mistr Pavel Wimberger, kterého později nahradil rovněž Brňan – Jan Křtitel Erna. Chrám spolu s interiérem byl dokončen roku 1683, ale jeho vybavování probíhalo ještě řadu dalších let.

Za vstupním průčelím se nachází podélná chrámová loď. Kromě několika soch světců a dřevěných barokních lavic pochází její mobiliář až z devatenáctého století. Z té doby je i fascinující mramorový Boží hrob chlubící se zajímavou kompozicí soch, jejichž autory se stali Benedikt Eden a Josef Břenek.

Zvenčí se do lodi vchází pod kruchtou, na níž jsou umístěny nádherné varhany. Původní postavil roku 1799 David Výmok se svým tovaryšem Václavem Merthalem, ale roku 1959 byly nahrazeny novými.

 

Vedle kostela stojí fara ze stejného časového období jako kostel i radnice. Její novoklasicistní fasáda pochází z období úprav Lomnice v polovině 19.století stavitelem Františkem Vašíčkem.

 

Ten má na „svědomí“ i úpravu hlavní budovy panského pivovaru, na jehož čelní stěně obrácené na plochu rynku, je umístěna velká nika. Vyplňuje ji téměř dvoumetrová socha krále piva – Gambrina. Budova byla už dávno přestavěna na obytné účely, ale pivo se v areálu znovu začalo vařit od roku 2016 a výsledný produkt nese originální název – Genius Noci.

 

Na západní straně rynku se nachází objekt Panského domu, nad vchodem s erbem Františka Gabriela Serényiho a jeho choti Benigmy z Lobkovic, který prošel proměnou z panské hospody na dnešní restauraci.

 

Naproti kostelu a morovému sloupu se na jižní straně náměstí vypíná radnice (dnes úřad městyse), tvořící těmto stavbám architektonický i symetrický protipól. Má manýristickou fasádu a jeho siluetu zvýrazňuje vysoká hranolová hodinová věž.

 

Z potemnělého náměstí jsme zamířili do zámeckého parku (je sice přístupný, ale pouze na vlastní nebezpečí) a vzápětí jsem Janě ukázal siluetu mohutného feudálního sídla, vypínajícího se na nejvyšším bodě návrší. Přitom jsem si neodpustil krátkou přednášku, proč je Lomnice (a hlavně tento zámek) mou velkou srdeční záležitostí.

Ještě před přestavbou na zámecký objekt zde stával hrad Tasovců, z něhož pocházely dvě rodové větve pánů z Lomnice. K té druhé (velkomeziříčské) totiž patřil i starší zámožný šlechtic Jan z Lomnice, který roku 1519 zakoupil u nás na Valašsku brumovské panství u nás na Valašsku. Jeho nádherný renesanční náhrobek (spolu s náhrobky předčasně zesnulých vnoučat Maruše a Jana) zdobí bylnickou kapli brumovského kostela sv.Václava.

Janův syn Adam nechal brumovskou hradní pevnost přestavět na mnohem honosnější a pohodlnější rodové sídlo, založil v Brumově rybníky, pivovar a významně se přičinil o prosperitu chudého valašského městečka.

 

Nyní ale zpět k vlastnímu lomnickému feudálnímu sídlu:

 

Jeho rozsáhlý objekt se dvěma nádvořími se vypíná na návrší nad centrem městečka a je obklopen zámeckým parkem, jehož nejsráznější svahy spadající k Besénku byly vyhlášeny přírodní památkou o rozloze asi 5 hektarů. Zbytek parku už směrem k městysi spadá mírnějšími svahy a v zatáčce silničky vedoucí ke vstupu do zámku jsme si prohlédli majestátní buk červený, který byl údajně vysazen už za Františka Gabriela Serényiho.

 

K městysi obrácenou stranu zámku jsme si ale pozorovali jen z odstupu. Já sice začátkem léta tajně „pronikl“ na obě zámecká nádvoří (a mohl tak poobdivovat především nádherný arkýř gotické kaple), ale vstup na ně s Janou jsem neriskoval, neboť ona nemůže kvůli bolavému kolenu tak rychle zdrhat...

 

Takže jsem jí na zámeckém objektu jen ukázal, kde se pod sjednocující omítkou skrývá původní hradní palác se zachovalým sálem a kaplí. A informoval ji, že zde bylo dlouhá léta umístěno odborné učiliště, ale jelikož byl zámek roku 2016 v restituci navrácen potomkům původních majitelů Sérenyiů, muselo jej učiliště opustit. Noví majitelé se hned po nastěhování pustili do rozsáhlé rekonstrukce… no a jak to se zámkem bude vypadat dál (jestli do něj někdy bude moci oficiálně nakouknout i zvědavá veřejnost), tak to ukáže až čas…

 

Z parku jsme se pustili k objektu pivovaru se sochou Gambrina a prošli si část ulice klesající dolů k Besénku. Zde nás zaujalo přízemní stavení, za jehož okny byly vystavěny omalované dřevěné panenky a panáčci. Pak už zase návrat na rynek ke kostelu, kde bylo možno od vchodu přes mříž nakouknout do jeho překrásného interiéru a po severní straně náměstí okolo honosné fary (a milého, leč velmi uzoučkého měšťanského stavení) do restaurace Panský dům, neboť nás přepadl veliký hlad.

Tam nám bohužel bylo řečeno, že se zde přes víkend nevaří a prý to máme zkusit u „konkurence“ Pod Sýpkou. Takže jsme tam z náměstí hned vyrazili, já Janu předběhl a tam zjistil, že se tohle pohostinné zařízení otvírá až v jedenáct. No a to nám bylo prd platné, neboť nám z Lomnice bus nazpět do Tišnova odjížděl už okolo poledne a další bohužel až v pozdním odpoledni.

 

Vydali jsme se tedy ještě do blízké židovské čtvrti, která v Lomnici vznikla za hraběte Antonína Amata Sérenyiho. Dnes je významným urbanistickým komplexem, umístěným severně od historického jádra městečka. Tvoří ji jediná dlouhá klesající přístupová ulice Josefa Uhera a malé čtvercové náměstíčko. Veškerou zástavbu na ulici i okolo rynku tvořily nejvýše jednopatrové domy. Ghetto bylo od vlastního městečka odděleno zahradami a na začátku ulice byla umístěna brána, jíž později nahradil řetěz. Židovská čtvrt se původně skládala z 35 domů, k nimž patřil špitál s lázní, škola s rabinátem a hostinec.

Většina budov čtvrti (byť přestavěná) se dochovala do dnešních časů. Její centrum tvoří náměstí Josefa Uhra s parčíkem, v němž jsou umístěny lavičky i jeho busta. Po obvodu rynečku se nacházejí tři významná stavení.

 

Tím opravdu nepřehlédnutelným je barokní jednopatrová synagoga, v níž se v současnosti konají svatební obřady, probíhají zde výstavy a pořádají se koncerty.

Naproti ní stojí na východní straně rynku budova bývalé školy – rovněž pozdně barokní stavení z počátku 18.století.

Třetím pozoruhodným objektem na rynku pak je „pravá“ židovská hospoda stojící na jeho jižní straně, v níž se čepuje novodobý výrobek starého lomnického pivovaru s velmi poeticky znějícím názvem – pivo Genius Noci.

 

Jak já se těšil, že ho konečně ochutnám, ale jak na potvoru byla hospůdka ještě zavřená…

 

A tož jsme na chvíli usedli na lavičku do stínu stromů, vytáhli z batohu svačinu a po jejím sezobnutí zamířili nazpět na hlavní rynek městyse. Cestou tam se zakaboněná obloha zázračně protrhala, takže i Jana mohla konečně spatřit, jak je náměstí Palackého krásné za slunečního svitu… a samozřejmě že si i naše fotoaparáty přišly na své.

Do odjezdu busu ještě zbývala půlhodinka času, jíž jsme využili k návštěvě zahrádky Panského domu, ale k mé veliké lítosti tady Genius Noci nečepovali. No co už, snad mi ta ochutnávka vyjde někdy příště…

 

V Tišnově jsme si zvědavě prošli stánky obsypaný rynek, a poté se vydali na oběd do té „naší“ restaurace Na Humpolce. Nabídka hotovek nás tentokráte neoslovila, tož jsme si dali po řízku… ale, lidičky, ty tedy byly… tak tak že jsme je vůbec dokázali sníst!

 

Cesta k penzionu proběhla za návrhů, co podniknout odpoledne - zda se vydáme omrknout tu slávu na rynku – jenže po návratu na pokoj nás po tom veleobědě postihla taková lenost, že byl nejprve dvouhlasně odsouhlasen odpočinek (a to nejlépe v poloze vleže), no a pak že se uvidí...