Strážnické vinobraní ´17, Baťův kanál a Petrov

Tak jako starší lidé, i já se každým rokem několikrát vypravuji strávit kratší dobu lázeňským pobytem. Zatím sice nepotřebuji koupele, ani pitné kůry různých vod. Dávám přednost sezonním preventivně léčebným účinkům omlazujícího burčáku. Nejedná se o žádný chemický produkt, neb je přírodního, přirozeného původu. Odjakživa je nazýván mlékem starců, což potvrzuje předpoklad jeho kladného vlivu na délku života. Ostatně, jde o příjemnou terapii už jen kvůli lahodné chuti bez umělých konzervantů, barviv, zvýrazňovačů chuti a éček. Mimoto obsahuje řadu pro tělo pozitivních látek a vitamínů, přirozené bakterie a kvasinky zvyšující jeho výživovou hodnotu. Jsou to zejména vitamíny skupiny B, mající řadu kladných vlastností. Vitamín B1–thiamin působí příznivě na činnost srdce, kyselina nikotinová zabraňuje vzniku nervových a kožních problémů, kyselina pantotenová má pozitivní vliv na sliznice a zažívací ústrojí. Burčák lze použít v případě postantibiotických průjmových onemocněních, pomůže obnovit střevní mikroflóru.

Obsah stopových prvků, jako je zinek a železo, se pozitivně projevuje na metabolických procesech. Důležitá je řada antioxidantů zvyšující imunitu, (ne poslaneckou!). Díky kvasinkám obsahuje burčák bílkovinné látky a je tedy i výživný. Vedle vyjmenovaných látek a kladů, zbavuje stresu a přináší i dobrou náladu, což svědčí rovněž o pozitivním vlivu na tvorbu hormonů serotoninu, dopaminu a endorfinů, pozitivně ovlivňujících fyzickou i psychickou pohodu.

Někde jsem dokonce zaslechl, že jeden mililitr burčáku obsahuje mnohem více probiotik než jogurt. Podle gastroenterologů obsahuje především hodně přirozených cukrů, jež spolu s alkoholem vytváří ideální rovnováhu.

Co se týče dávkování, osobně moc nevěřím na doporučované množství v dávce, rovnající se množství krve člověka. Připouštím, že pokud by se to vztahovalo na sezónu, pak snad ano. Ovšem jednorázově nelze nadměrné množství doporučit. Už také proto, že ne každý rozezná kvalitní od nekvalitního, a burčák od řezáku. Velmi záleží na jeho stavu a rychlosti konzumace. Měl by se popíjet třeba celý den tak, aby to v souhrnu nepřesáhlo patřičnou mez. Proto je pro léčebnou kůru důležité mezi popíjením se pohybovat. Např. ze sklípku do sklípku, z jedné víchy do druhé, od jednoho pódia k druhému, zastavovat se, debatovat. K večeru tam, kde je veselice s tancem, to využít. V každých správných lázních jsou rovněž doporučované procházkové okruhy.                                           

 Promenádní lázeňskou hudbu mi na vinobraní plně nahrazují různé cimbálové muziky a soubory lidových nástrojů, oko potěší barevné kroje a plavné pohyby žen u lidových tanců.

Tohle dlouhé vysvětlení uvádím turistům ze vzdálených severnějších a chladnějších krajů, kde se hůře sežene tak kvalitní doplněk stravy jako na jižní Moravě.

Nuže, po příjezdu zajíždíme k přístavu na Baťově kanálu. Na některých zakotvených lodích odpočívající turisté vyčkávají času zahájení vinobraní. My se jako obvykle, vydáváme na průzkum. Od poslední návštěvy zmizela v přístavu dřevěná budova, naopak vyrostlo sociální zařízení a obrovský prozatímní hangár s restaurací, bohužel zavřenou. V plné sezoně obojí sloužící především cestujícím na lodích. Letos je v přístavu slabší cvrkot kvůli dlouhodobé rekonstrukci střední části kánálu od Strážnice k Vnorovům.

Na náměstí ve středu města už vyhrává DH Lipovjanka. Obcházením náměstí zkoumáme kvalitu, a hlavně odrůdy burčáků. S potěšením konstatujeme hojný výskyt Moravského muškátu, na horním konci i jednoho Irsaie. Což jsou rané a nejvhodnější odrůdy pro burčák. Také je tu už Müller Thurgau. Kupodivu relativně slušně zastoupené červené. Z nich mile překvapuje Modrý Portugal. Dá se ochutnat i Vavřinecký.

Mezi koštováním, jako správní „lázeňští hosté“, si procházíme město. Okolo kostela sv.Martina a vedlejší Bílé věže. Nakoukneme do Zahrady sv. Martina, kde stojí historické vojenské ležení s živými hrami pro děti a ukázkami šermířského umění.

Při návratu na náměstí objevuji stánek s Bzeneckým pivem. Zatím ho samozřejmě nemíchám s burčáky. Ještě je čas na procházku okolo skanzenu a Zámeckého amfiteátru ke strážnickému zámku. V zámeckém parku spočinou mé oči s potěšením na nádherném prastarém akátu. Překročemím mostu přes Baťův kanál se dostáváme do vedlejšího parku Bludník s jeho dalšími dvěma amfiteátry, Bludníkem a stadionem s letním kinem Zahrada.

Další kroky nás zavádí ještě na severní část kanálu, kde Baťův kanál kříží potok Velička. Křižovatka je zvláštní tím, že má zdymadla do tří stran. Zdymadlo na Veličce reguluje nestejné výšky její hladiny, která je někdy níž a jindy výš než hladina kanálu. Nezbytná restaurace u této vodní křižovatky zrovna dnes zavírá a končí sezonu.

Po návratu do Strážnice je už nejvyšší čas na zaujmutí místa k prohlídce velkého tradičního průvodu. V čele ho uvádí obecní policajt v dobové uniformě a za ním pak jdou různě zastoupené okolní folklorní obce ve svých krojích. V závěru pak rytíři, vznešené dámy a další panstvo v dobových kostýmech.

Po průvodě chvátáme k osvědčenému zdroji výborného burčáku z Moravského muškátu v Zámeckých sklepech a zakupujeme rovnou PETku. Hladinka léčivého nápoje už nám předchozí dlouhou procházkou naprosto klesla, takže pokračujeme v lázeňské kůře. Na náměstí už je dost husto a program na pódiu po oficiálním zahájení pokračuje vystoupením různých souborů.

Aby další terapeutická dávka mohla v klidu působit, popocházíme do Zahrady sv. Martina shlédnout šermíře. Zejména si zaslouží ocenění a výborný nápad práce s dětmi ve formě dětských historických turnajů.

Ráno si děláme další procházku z přístavu podél kanálu na jih. Na jižním konci Strážnice zahýbáme do Starého města. Zajímá nás jedna z nejstarších strážnických staveb, Průžkův válcový mlýn ze 16.stol. Bohužel instalovanou expozici o Baťově kanálu a o mlynářství neshlédneme. Je zavřeno a otevírá až za hodinu. Máme ještě naplánované další akce, takže pokračujeme okolo kostela Nanebevzetí P.Marie směrem k náměstí, které překřížíme a zastavujeme se u židovské synagogy. Ta je v tuto dobu rovněž zavřená. Nevadí, její expozici o životě Židů ve Strážnici jsme si prohlédli před několika lety. Tak jen ještě zabrousíme na židovský hřbitov za synagogou.

Ze Strážníce se přesouváme do Petrova, kde svému spolucestujícímu ukazuji pěkný a komfortní přístav na Baťově kanálu.

Jelikož Petr v těchto končinách ještě nebyl, zajíždíme ještě také do Petrovských Modrých sklepů-Plže. Pro mě je to už všední záležitost. Teď v době burčáků, je pár sklepů otevřených, aby se vinaři zbavili starosti o delší hlídání a péči o budoucí víno. Při krátkém pohledu do jednoho sklepa zjišťuji, že ochrana UNESCO platí asi jen na fasády. Uvnitř žádný klasický dřevěný sud, jen skleněné nádoby. Při návratu přes horní část sklepů ukazuji Petrovi větrací komínky a vzpomínám na španělskou Purulenu. Z navršených vyvýšenin tam také podobně trčely. Jen s tím rozdílem, že pod zemí nebyly vinné sklepy, ale bydlení.

Závěrem ještě dodatečná informace. Slyšel jsem, že snad v Lednici, a možná i Valticích, by letos měly být v provozu burčákomaty s vychlazeným zdravotním, lahodným mokem, a to v Lednici až na 60 místech.