Směřujeme na severovýchod republiky – 4. den – cca 14 km dlouhý výlet: Potštejn – Litice nad Orlicí, zřícenina hradu – Brná – Potštejn, zřícenina hradu – Potštejn, pivovar Clock

Kupodivu v noci, ani ráno zima nebyla, ani máslo pořádně neztuhlo. Když jsme vstali, svítilo sluníčko, ale od západu bylo černo. Právě z toho směru včera přišel liják. Dnes se to naštěstí rozehnalo.

Okolo celého parkoviště jsou hrušně a peckoviny - slívy, blumy, různé druhy švestek, či jak se to vše jmenuje. Úrodu mají tak velkou, že jim to láme větve. Trošku jsme jim odlehčili. Ale fakt málo. Škoda, že tu nejsme o týden později. Takhle doufáme, že to dozraje i utržené.

Odjíždíme do Potštejna. V konzumu jsme koupili chleba, hned vedle v infocentru Ota získal mapu pivovarů východních Čech. Den tedy pro něj začíná dobře. Jedeme k pivovaru Clock. Ráno, či spíše dopoledne je ještě zavřeno a malé parkoviště ve Školní ulici prázdné. Zabrali jsme místečko v rohu - je to zcela ideální místo i na přespání.

Dlouho se nezdržujeme a jdeme na výlet. Už se oba těšíme. Cca 15 km dlouhá trasa vede přes dvě zříceniny. Převýšení 500 metrů bude postupné.

Vyrážíme po červené. Cesta vede okolo jednopatrového barokního zámku, který byl postaven r. 1746 na místě panského poplužního dvora, ze kterého se zachoval pouze pivovar. Má čtyři spojená křídla, mezi kterými je malé nádvoří, a vysokou mansardovou střechu. Na základě Benešových dekretů byl zámek poslednímu majiteli r. 1945 zkonfiskován. Pak ho mělo na dva roky pronajaté britské velvyslanectví. Po r. 1948 ho spravovalo ROH a využívalo ho jako školící zařízení. Zámek, vč. interiéru byl postupně devastován, zmizel i mobiliář. Při stavebních úpravách byly zazděny severní arkády, zmizely desky s erby majitelů. Po r. 1989 zámek přešel do soukromých rukou, majitelé se střídali, stav zámku se zhoršoval. Až r. 2004 si ho koupili manželé Nováčkovi, kteří ho konečně renovují – vnitřní prostory i zámecký park. R. 2006 zpřístupnili veřejnosti zámek, r. 2010 zámecký park v anglickém stylu, na který navazuje růžová zahrada. V zámku je možnost ubytování i stravování. V přízemí je výstavní galerie. Konají se zde i doprovodné akce různého charakteru – zámek se tak stal přirozeným kulturním centrem obce.

Tentokrát do parku ani nejdeme, včera jsme si zámeckých zahrad užili dost. Dnes tolik času nemáme. Naproti zámku je empírový kostel sv. Vavřince s hranolovou věží, který byl postaven v letech 1807 – 1821 na místě staršího kostela ze 14. století. Dovnitř můžeme i nahlédnout.

Kousek musíme projít po hlavní silnici, okolo evangelického kostela z r. 1899. Naše červená po chvíli odbočuje vpravo, opouštíme město a stoupáme. Dokonce se nám otevře pohled na okolní kopce se zříceninou Potštejn. Okolo ní se budeme dnes vracet. Jdeme podle potůčku, míjíme zajímavou roubenku a hezky upravenou studánku Panny Marie s pitnou vodou. Každoročně na 1. máje ji chodí místní chasa prý čistit. Je tady krásný klid. Nechápu, kde jsou všichni lidi, když jsou prázdniny. Ale po pravdě řečeno, lidi mi tu nechybí. V okolí je řada bývalých lomů. Stále stoupáme až k rozcestí Liščí doly. Tady pokračujeme v přímém směru, ale už po zelené. Na rozcestí Černá tabule se konečně dostáváme na nejvyšší dnešní bod a začínáme klesat až do Litic nad Orlicí. Hned na okraji je velká pískovna. Podle architektury některých objektů pamatuje už hodně.

Lesní idylka končí, jsme na silnici. Naštěstí provoz není veliký. Je to přece jen místní komunikace. Přecházíme přes Divokou Orlici a začínáme stoupat do vsi, která je známá hlavně zříceninou hradu. Od mostu přes Divokou Orlici opět stoupáme, tentokrát poměrně mírně.

V Liticích u odbočky na hrad je hospůdka s venkovním posezením. Tu samozřejmě nemůžeme jen tak minout. Ota dal jedno pivo a už šlapeme do kopce okolo hezké dřevěné zvoničky. Její datum vzniku není znám, nejstarší vyobrazení je z r. 1883. Předpokládá se, že mohla být vybudována po vydání tzv. ohňového patentu r. 1751 za vlády Marie Terezie jako dobové protipožární opatření. Zvonek byl zrekvírován r. 1917, od r. 1948 je tam nový zvonek, který slouží jako umíráček. Zvoní se na něm i klekání.

To už se blížíme ke hradu, který byl postaven na skalnatém ostrohu nad řekou koncem 13. století Půtou z Potštejna z rodu západočeských Drslaviců. Jméno Litice mu dal podle svého stejnojmenného hradu u Plzně - v nynější městské části Litice. Za Václava II. se stal královským majetkem. Pro Jiřího z Poděbrad byl goticky přestavěn a opevněn. R. 1495 se dostal do vlastnictví Viléma z Pernštejna, ale hrad ztratil na významu, protože panstvo obývalo nedaleký hrad Potštejn. Zde bylo jen služebnictvo, které pečovalo o hradní hospodářství. Pak se majitelé rychle střídali. Od 2. pol. 16. století přestal být obýván a chátral. R. 1657 je již částečně pobořen, zastřešené budovy se ještě využívaly jako skladiště. Kupodivu hrad nebyl zcela ponechán svému osudu. R. 1776 byl zastřešen severní palác a věž nad 5. patrem dostala nízkou stanovou střechou. Koncem 19. století bylo zdivo zakonzervováno a v letech 1933–1935 za Karla Parishe byla zřícenina rekonstruována. Byl opraven a zpřístupněn jižní palác. Při tom však byly odstraněny různé architektonické prvky, doplněny venkovní betonové lávky, vybudováno betonové schodiště na úkor žebrové klenby. Věž získala vyhlídkové betonové patro. Po znárodnění přešel do majetku státu, který ho neustále opravuje a zakonzervovává.

Hrad z dálky vypadal zajímavě, z blízka nás již tolik nenadchl. Takhle si zříceninu nepředstavuji. Jsou na něm moc vidět novodobé zásahy, chybí mi tam historické prvky. Z nádvoří vidíme velký objekt s věží. Věž by nás lákala, ale placená prohlídka začíná až za 3/4 hodiny. Tak dlouho se nám čekat nechce. Odcházíme. U novodobě upravených střílen jsme snědli svačinu a v hospůdce ji zapili pivem. Tentokrát jsem v tom Otu nenechala samotného.

Procházíme po červené obcí, vidíme tady snad jen dvě hezké staré chaloupky a kapli Krista Dobrého pastýře z r. 1897. Opět přecházíme Divokou Orlici a konečně jsme v lese. Sice kopírujeme tok řeky, ale přes hustý lesní porost ji téměř nevidíme. Jen ji slyšíme, jak si bublá.

Pohodovou cestou přicházíme do Brné, o níž je první zmínka z r. 1356. Nejdřív míjíme bývalý barokní hospodářský dvůr z doby kolem r. 1685 – vidět je brána s erbem rodu Dobřenských. Ve dvoře je přízemní kruhová budova, která sloužila jako chladírna mléka (mléčník), a bývalá máselnice. Jenže to vidět zvenku není.

O chvíli později míjíme zajímavou stavbu z 19. století. Nad kaplí je na na pilířích zvonice.

Brná je vlastně část Potštejna, takže už se blížíme do našeho cíle – ke hradu Potštejn. Jen opouštíme zástavbu obce, opět stoupáme až na hrad. Tentokrát máme víc štěstí než rozumu. Dnešní poslední komentovaná prohlídka začíná za 2 minuty. Ani jsme si neuvědomili, jak ten čas letí. Tato zřícenina se mi líbí, moc by mne mrzelo, kdybychom tady prohlídku nestačili.

Hrad založil na kopci nad Divokou Orlicí v rozmezí let 1270 - 1287 na místě pravěkého hradiště Půta z Potštejna z rodu západočeských Drslaviců, přibližně ve stejné době jako hrad Litice, kde jsme dnes byli. Patřil však mezi rozsáhlejší a významnější objekty. Již r. 1339 byl dobyt a rozbořen. R. 1356 ho odkoupil Karel IV., obnovil ho a hrad se tak stal centrem královského potštejnského panství. Neustále byl zastavován. R. 1497 král Vladislav Jagellonský změnil zástavu v dědičnou držbu a hrad více než půlstoletí vlastnili Pernštejnové, kteří ho v průběhu 1. čtvrtiny 16. století nákladně přestavěli v rezidenční a správní centrum. Pak se opět majitelé střídali, okolo r. 1576 byl renesančně upraven. Od 17. století ho však nikdo neupravoval, hrad pustl, i když ještě r. 1681 byl obyvatelný. Jeho význam zanikl po stavbě zámku r. 1746. Koncem 19. století se stal cílem turistů. I když občas byly prováděny určité záchranné akce, až v 80. letech 20. století se hnutí Brontosaurus postaralo o odstranění náletových křovin a drobné zajištění areálu.

Ani jsme si nevydechli a vyrazili na prohlídku. Průvodkyně s námi hodinu procházela hradem, její výklad byl skutečně zajímavý, krásné byly i výhledy. Tomuhle skutečně říkám zřícenina.

Po ukončení prohlídky byl Ota samozřejmě už celý nedočkavý, aby byl v pivovaru. Vzali jsme to nejkratší cestou okolo křížové cesty. Tvoří ji 14 zděných výklenkových kaplí, které od r. 1754 lemují cestu z obce na hrad, kde byla v letech 1750 - 1752 postavena kaple Sv. Jana Nepomuckého. Ta se stala poutním místem. Kalvárie byla u druhé hradní brány. Poslední kaple je na nádvoří zámku u Kaple Svatých schodů. My jsme vyšli hned u pivovaru Clock, který využil chátrajícího objektu bývalého zámeckého pivovaru. Samozřejmě ho k radosti všech místních nejdříve zrekonstruovali a přesně po 100 letech od jeho uzavření nabízeli první várku piva svého řemeslného pivovaru. Je to moderní pivovar, který ve svém znaku má robota. Pivnice v prostoru bývalých stájí sousedí přímo s pivovarem. V létě je možno posedět na velké venkovní terase.

My jsme k autu ani nešli a hned se usadili venku. Dnes – v neděli k večeru tu bylo jen pár lidí a žádné fronty. Ota dal dvě piva - výčepní desítku (ta byla ze všech nejslabší, ale také dobrá) a výborné pšeničné, já jedno - desítku Pub Wheat s ječným sladem. Moc jsem si pochutnala. Dáváme pauzu a jdeme vařit oběd, či spíše už večeři. Máme z čeho, proto si v hospodě nic nedáváme.

Za 3/4 hodiny jsme byli najedení zpátky. Já se držím desítky, dávám ALE, opět výborného, Ota dvanáctku Apu a patnáctku Stellu. Je to kyseláč, moc jim nefandíme, ale ochutnat ho chtěl. Byl spokojený, nebyl špatný.

Mezitím trochu sprchlo, ale je tu dost slunečníků, je kam se schovat. Zvládli jsme tak společně ochutnat všechna piva, která točili. Ota vzal ještě jedno v lahvi s sebou - jedenáctku Fanouše. Nese si i etikety. Je už tma, tak se v našem koutku mohu i trochu opláchnout a už se těšíme do postele. Jsme docela unavení. Počasí se neustále mění, jsme zvědavi, co nám zítřek přinese. 

Směřujeme na severovýchod republiky – 4. den – cca 14 km dlouhý výlet: Potštejn – Litice nad Orlicí, zřícenina hradu – Brná – Potštejn, zřícenina hradu – Potštejn, pivovar Clock na mapě