Slovinsko - Triglavská jezera, výstup na Mangart a Mojstrovku

Slovinsko - Triglavský národní park + moře Itálie – Bibione

29. 7. 2019 – 7. 7. 2019

 

Slovinskem jsme vždy jen projížděli do Chorvatska, a proto jsme se ho rozhodli více poznat. Zaměřili jsme se na Triglavský národní park. Po cestě na ubytování do Bohinjské Bystrice jsme se zastavili v soutěsce VINTGAR nedaleko Bledského jezera. Soutěskou se prochází po dřevěných lávkách nad divokou říčkou Radovna, v závěru soutěsky je vodopád Šum. Soutěska je pěkná, ale překvapilo nás poměrně vysoké vstupné 10 EUR na osobu a k tomu ještě parkovné 5 EUR.

Druhý den ráno jsme autem dojeli z Bohinjské Bystrice kolem Bohinjského jezera k chatě u vodopádu Savica. Stěnou Komarča jsme vystoupali k Črnému jezeru a dále ke Koče pri Triglavských jezerech. Jako zpáteční cestu jsme zvolili okruh přes chatu Dom na Komni. Koča pri Triglavských jezerech se sice nachází jen v nadmořské výšce 1 700 m . n. m. , ale výstupem stěnou Komarča je nutné překonat převýšení více než 1000 m, a proto se jedná o docela náročný výstup. Asi by se více vyplatilo přespat na chatě a druhý den pokračovat dál do doliny triglavských jezer.

Další den jsme přejeli autem z Bohinjské Bystrice do Bovce. Cestou jsme se zastavili u jezera Bled a v sedle Vršič. Odtud jsme podnikli výstup na vrchol Malá Mojstrovka 2 333 m. n.m. Samotný výstup není náročný , ale cesta vede ve většině případů sutí, která se sype a ujíždí pod nohama. Z vrcholu je krásný , kruhový výhled a to i na nejvyšší horu Julských Alp Triglav.

Cesta ze sedla Vršič vede krásným údolím řeky Soča až do městečka Bovec. Ubytovali jsme se v apartmánu v soukromí u sympatické paní Sonji.

Třetí den jsme autem dojeli do Mangrtského sedla a odtud jsme se vydali na vrchol Mangart 2 677 m . n. m. Na vrchol vedou dvě ferraty, nás však zajímala normální výstupová cesta . Po delším hledání se nám jí podařilo najít . Vede přes sněhové pole, po kterém se pohybují ovce , k nejbližší skále, odkud je značená červenými pruhy. Výstup se dá v pohodě zvládnout , místy se leze po skále, kde jsou natažená ocelová lana na přidržení. Na dvou místech jsme přecházeli menší sněhová pole s vyšlapanou cestičkou .

Poslední den jsme se vydali k prameni řeky Soči. Cesta není náročná, jen na jejím konci u samotného pramene je nutné přelézt po skále a přidržovat se ocelových lan. Samotný pramen je ukryt ve skalní průrvě a dá se sestoupit až k němu. Vrátili jsme se na parkoviště k chatě Pri izviru Soče , kde jsme zaparkovali auto a vydali jsme se na cestu podél řeky , s tím, že zpátky k autu se jeden z nás vrátí autobusem. Cestou jsme se zastavili u soutěsky Mlynarica a postupně jsme došli po značené cestě do obce Trenta. Začala se blížit bouřka, schovali jsme se proto do kempu a Kája dojel stopem pro auto. Při zpáteční cestě do Bovce jsme se zastavili u Malých a Velkých Korit na Soči. Jedná se o hluboké průrvy, kterými teče řeka a vedou přes ně vyhlídkové lávky.

Poslední den ve Slovinsku jsme strávili výstupem k vodopádu Boka ( je vysoký 106 m), dále jsme pokračovali před Kobarid, kde jsme se zastavili u Napoleonova mostu a prošli jsme se kolem řeky přes visutou lávku u kempu Koren. V Kobaridu jsme vyjeli nad město ke kostnici 7000 vojáků padlých v této oblasti v bojích za 1. světové války.

Za Kobaridem jsme opustili Slovinsko a přejeli jsme do Itálie, odpoledne jsme dojeli k moři do Bibione, kde jsme měli rezervovaný apartmán na čtyři dny