Skotsko - listopad 09

Cestopisy

Edinburgh • Fotografie (45) • Foto: individual

Vstoupit do fotogalerie (45 fotografií)

typická snídaně

kilt

Vstoupit do fotogalerie (45 fotografií)

Do Glasgowa Cenral Station jsem přijel v pondělí 23.11. 2009 krátce před desátou hodinou ranní vlakem z Manchesteru. Jelikož jsem měl hlad tak jsem nejdříve šel do nádražní restaurace The Arrol na traditional breakfast – fazole s vejcem(očko), slanina a jakési pečivo. Pivo zde mohou točit až po 11h, takže bohužel. Pak jsem zamířil na George square prohlédnout si City Chambers(radnici), ale hlavně navštívit turistické informace, kde jsem si vzal mapu centra města a zjistil, že do Edinburghu jezdí bus Citylink ve špičce i každých 10 minut. Zítra to vyzkouším. Následně jsem zamířil okolo The Glasgow royal concert hall do National piping centra. Zde jsem si prohlédl nevelké muzeum dudáků a dudů. Jelikož bylo už po 11h zašel jsem do nejbližšího pubu a dal si pintu piva John Smith. Poté jsem zamířil k Euro hostelu, nacházejícím se u železničního mostu přes řeku Clyde. Zde jsem byl ubytován v 6.patře. Ačkoli jsem si zarezervoval na hostels.com 14-ti lůžkový pokoj, byl jsem ubytován na 4-lůžkovém za stejnou cenu. Potom jsem šel po protějším břehu proti proudu řeky Clyde až k Glasgow science centre. Měl jsem v úmyslu především vyjet výtahem na 100m vysoký Glasgow tower. Neměl jsem štěstí. V pondělí a úterý mají pro veřejnost zavřeno. Ještě je nutné zmínit, že vedle Glasgow science centra je několikapatrová budova z modrého skla BBC Scotland. Kolmo přes řeku se nachází heliport a doky. Šikmo přes řeku směrem po proudu je budova National exhibition centre nápadně připomínající budovu opery v Sydney. Cca 3km po proudu řeky Clyde se nachází nejstarší park ve městě Glasgow green. Do parku je možné vstoupit obrovskou monumentální bránou. Kromě nádherně upravené zeleně se zde nachází Peoples palace – muzeum života v Glasgově a zimní zahrada. Před hlavním vchodem Peoples palace je umístěna Doulton fontána - nejrozlehlejší fontána na světě. Jelikož už se stmívalo, vyrazil jsem směrem k hostelu. Cestou jsem se zastavil ve fastfoodu a dal si tradiční Fish and chips. Ještě jsem stihl vypít v restauraci hostelu 2 piva a pak jsem dorazil na pokoj. Zde byli se mnou ubytovaní dva němci, kteří sem přijeli hlavně na zápas Ligy mistrů Stuttgartu proti místním Rangers. Měli ještě jeden volný lístek do německého sektoru. Nejsem zrovna fanoušek německého fotbalu, a proto jsem s díky odmítl.
V úterý ráno ihned po snídani jsem zamířil na Buchannan bus station. Zde jsem si koupil u řidiče zpáteční lístek směr Edinburgh za 8,9 libry(vlak stojí dvakrát tolik). Do Edinburghu jsme přijeli s 30 min. zpožděním. Na dálnici byla zácpa. Asi běžný jev. Při příchodu na Princess street jsem jako první uviděl Walter Scott monument. Nejdříve jsem zde navštívil turistické informace a vzal si mapu centra města.. Již pohled odsud na Calton hill, Artušovo sedlo, Royal mile a samozřejmě na hrad mě ohromil. Rozhodl jsem se jít nejdříve směrem na hrad. V těsné blízkosti hradu je Camera obscura. Nejstarší turistická atrakce ve městě. V několika patrech jsou zde vystaveny různé 3D obrazy a optické klamy. Z vrcholu budovy je pěkný výhled na celé město a je tu také camera obscura. V tmavé místnosti je propuklý talíř o průměru cca 1,5m a na něj je promítáno skutečné 360 stupňů panarama města z otočného zrcadla.. Vidíte zde postupně celé město, ulice jak po nich chodí lidi, jezdí auta, památky, atd.. Naproti přes ulici je The scotish whisky expirience – vše , co se týká výroby whisky. Jelikož jsem již podobnou atrakci navštívil v Dublinu, pokračoval jsem dále na hrad. Poslední budovou před hradem je Tartan weaving mill and exhibition. Prodejna tartanu s vystavenými historickými stroji na nichž se vyráběl tartan. Velice pěkná expozice. No a teď už jsem konečně prošel hradní bránou a vstoupil do hradu. Po stranách brány jsou bronzové sochy Williama Walace a Roberta Bruce. Prohlídka hradu mi zabrala asi 2 hodiny a to jsem postupoval rychle. Téměř každá budova hradu je nějaké muzeum. Je zde muzeum války, regimental muzeum, vězení, velká hala, královský palác, kaple sv. Markéty aj.. Za zmínku též stojí na severní straně hradu umístěná děla a to zejména Mons Meg – dělo, které dokázalo vystřelit 150kg kamennou kouli na vzdálenost 3,5km a pětadvacetilibrové dělo z něhož je každý den kromě neděle vždy ve 13h vystřelen tzv. One o´clock gun. Po návštěvě hradu jsem pokračoval Royal mile směrem k Palace of Holyroodhouse. Je zde nesčetně historických budov. Pozornost si zaslouží kostel High Kirk of st. Giles, jehož charkteristická věž je nepřehlédnutelná z každé části města. Já jsem se zastavil v 3D Loch Ness expirience. Je zde promítán asi 20min 3D film o historii hledání Lochnesské příšery. Je to zajímavé ne však ohromující. Měl jsem hlad, proto jsem se zastavil ve fastfoodu a poprvé ochutnal skotské národní jídlo – haggis. Hned napoprvé mi velmi zachutnalo. Pokračoval jsem dál a za domem John Knoxe jsem zabočil vlevo, opustil Royal mile a vydal se na Calton hill. Z Calton hill je též velmi pěkný pohled na město, hlavně na Princess street – nejdelší ulici ve městě. Je zde Nelsonův památník, Old city observatory, ale hlavně nedostavěný National monument. Pokud se podívate na stranu ve směru od hradu uvidíte Palace of Holyroodhouse a mohutné kopce, zejména Arthušovo sedlo – nejvyšší místo v Edinburghu. Měl jsem v úmyslu na sedlo vystoupit, ale bohužel se stmívalo a neustále pršelo, proto jsem si to rozmyslel. Sestoupil jsem pouze k The Queen´s galery a k Palace of Holyroodhouse. Naproti The Queen´s galery je Skotský parlament . Prohlédl jsem si je pouze zvenku a pokračoval jsem Royal mile zpět směrem do centra.. Je zde několik krámků, kde jsem nakoupil krásné suvenýry-maketu hradu a sošku dudáka 5. batalionu. Je zde také Museum of Edinburgh s několika zajímavými exponáty z historie města. Byl jsem již unaven a měl jsem žízeň, proto jsem zašel do pubu na Royale mile The world´s end(v překladu konec světa) a dal si tmavé skotské pivo. Co se týče jídla a pití je ve Skotsku oproti Česku draho, ale zde je to dražší než drahé. Jídlo až za 29 liber je hodně drahé. Venku již byla tma, proto jsem zamířil na autobusové nádraží a vyrazil zpět do Glasgow. Na to jít spát bylo ještě brzy, proto jsem se rozhodl projít se po pěších zónách v centru města a prohlédnout si obchody a vánoční výzdobu. Zejména moji pozornost přitahovaly obchody one pound shop, kde se dá za libru nakoupit hodně zajímavých věcí. Nakonec jsem se zastavil ve fastfoodu nedaleko hostelu a koupil si zde haggis.
Ve středu ráno ihned po snídani jsem zamířil na Queen´s station. Zde jsem si koupil zpáteční lístek do Ballochu. Balloch je vesnice ležící na jižním okraji největšího jezera v Británii Loch Lomond. Balloch mě přivítal deštěm. V železniční stanici jsem zjistil, že vlak zpět jezdí každou půl hodinu. Nejdříve jsem zašel do informačního centra. Bylo mi doporučeno navštívit obchodní centrum a projít se Balloch parkem a prohlédnout si zde stojící hrad. Pršelo, foukal vítr a na jezeře byly poměrně velké vlny, takže výlet lodí po jezeře se nemohl uskutečnit. Škoda. Do Skotska jsem přijel v době, kdy zde byly záplavy. I v Ballochu byla hladina řeky vytékající z jezera a i samotného jezera Loch Lomond zvýšená. Nejdříve jsem si šel prohlédnout nákupní centrum ležící na břehu jezera. Hned vedle obchodů je akvárium. Několik akvárií jsem již viděl(Londýn, Eilat), proto mě nelákalo jít dovniř. Na nedalekém kotvišti byly dva rychlé čluny, jedna, dle mého názoru, hlídková loď a výletní loď Maid, která jezdila z jižního konce jezera na severní a dokázala za den přepravit i 1000 pasažérů. Vrátil jsem se zpět do vesnice k informačnímu centru, přešel most přes rozvodněnou řeku a vstoupil do Balloch parku. Prohlédl jsem si hrad a šel asi 2 km na sever podél jezera. Pršelo, foukal vítr a na jezeře byly poměrně velké vlny, ktreré se místy rozbíjely o břeh. Vrátil jsem se zpět do vesnice. V Balloch house jsem si dal pivo. Přešel jsem po mostě, v obchodě jsem si koupil whisky Loch Lomond a sedl si do Tullie inn nedaleko železniční stanice. Dal jsem si dvě skotská piva a k jídlu samozřejmě haggis. Do Glasgowa jsem přijel asi v 14h. Zkusil jsem štěstí a vydal se na Glasgow tower. Byl zavřený pro silný vítr. Science centrum bylo též pro veřejnost zavřené. Šel jsem na hostel, osprchoval se, chvíli si odpočinul a vyrazil jsem do centra projít obchody, nakoupit suvenýry a popř. vypít nějakou tu pintu.
Ve čtvrtek ráno ihned po snídani jsem si sbalil všechny své věci do batohu, který jsem uložil na recepci do úschovy. Původně jsem měl v úmyslu zůstat poslední den v Glasgově, ale protože se mi v pondělí nepovedlo vylézt na Artušovo sedlo, rozhodl jsem se jet ještě jednou do Edinburghu. Z autobusového nádraží jsem šel okolo Calton hill rovnou do Holyrood parku k Artušovu sedlu. Dnes jsem měl štěstí. Poprvé, co jsem ve Skotsku, neprší a dokonce svítí sluníčko. Artušovo sedlo ze svého úpatí vypadalo masivně. Zpočátku je zde asfaltový chodník, který se zanedlouho změní v travnatou pěšinku. Výstup je zpočátku velmi mírný, později se svah stává prudším a asi 100m pod vrcholem je už pořádně strmí. Nepršelo, ale na vrcholu foukal silný nárazový vítr. Celý výstup mi trval asi 25 minut. Pokochal jsem se pohledem na Edinburgh a okolí a rozhodl jsem se sejít dolů a následně vylézt na sousední nižší kopec, který se tyčí v těsné blízkosti domů a je z něj o mnoho lepší výhled na Royale mile. Sestup nebyl bez problémů. Rozhodl jsem se jít kratší strmější cestou. Zpočátku to bylo snadné, ale v jedné části sestupu zde byla hodně příkrá, mokrá skála. Naštěstí zde rostla tráva, které jsem se mohl přidržet. Zbytek cesty jsem sestoupal po schodech z kamenní. Výstup na sousední kopec byl mírný a i vítr byl přijatelný. Po sestupu k Palace of Holyroodhouse jsem šel po Royale mile a hned na kraji jsem zašel do pubu. Dal jsem si pintu piva John Smith a samozřejmě haggis s bramborovou kaší. Asi v polovině Royale mile u pubu World´s end jsem zabočil vlevo následně vpravo a pokračoval jsem směrem k hradu. Hrad jsem obešel zleva téměř dokola a vstoupil jsem do Princess street garden. Je zde velmi pěkně upravená zeleň, vysoká fontána, jeviště z hledištěm – hlavně v srpnu se zde pořádá velké množství festivalů a několik soch. Na konci zahrady jsem vystoupal po schodech k Scottish national galery. Po návratu do Glasgow mi ještě zbyly asi 3h do odjezdu vlaku tak jsem se jen tak procházel po pěších zónách v centru města. Před odjezdem jsem ještě ve fastfoodu u hostelu povečeřel haggis a pak na Central station nasedl do vlaku směr Manchester.