Překvapující objevy na rovníku

Psal se rok 1735. Na půdě Akademie věd v Paříži probíhal prudký spor o to, jaký má Země skutečný tvar. Zastánci teorií Isaaca Newtona byli přesvědčeni, že Země je koule zploštělá v oblasti pólů. Přiznivci Gassaniho myšlenek zase tvrdili, že je zploštělá v oblasti rovníků.

Proto byly byly v roce 1736 vyslány dvě expedice, které měly změřit zakřivení Země. Jedna se vydala do Laponska k Severnímu pólu a druhá na území dnešního Ekvádoru k rovníku.Dlužno dodat, že slovo "ekvádor" je odvozeno od španělského slova pro rovník. Ukázalo se, že pravdu měli příznivci Newtona.V roce 1936 byl poblíž ekvádorského hlavního města Quito vybudován pomník, který měl připomínat dvousté výročí francouzské expedice. Podle měření, které v 18. století provedli francouzští vědci, stojí v zeměpisné šířce 0 stupňů, tedy na rovníku.Pomník se jmenuje Mitad del Mundo (Střed světa) a dodnes je oblíbeným místem turistů. Protože se mohou procházet po rovníku a současně být na jižní i severní polokouli. Ale je tomu skutečně tak? Nedávno se totiž zjistilo, že rovník vede jinde, i když ne příliš daleko od pomníku. Zajímavé však je, že původní obyvatelé věděli o přesné poloze celá staletí před tím, než přijeli francouzští učenci. Jak je to možné? Kde se nachází skutečný rovník? Kousek na sever od Quita leží hora Catequilla. V roce 1997 byly na jejím vrcholu objeveny zdánlivě bezvýznamné zbytky zdi ve tvaru půlkruhu. Ekvárorský vědec Cristobál Cobo zjistil pomocí satelitní technologie globálního navigačního systému (GPS), že jeden konec leží přesně na rovníku. GPS také ukazuje, že slavný Střed světa se nachází asi 300 metrů na jih od skutečného rovníku. Byla souvislost mezi zdí a skutečným rovníkem náhodná? Ne! Spojnice obou konců zdi svírá s rovníkem úhel 23,5 stupňů, což téměř přesně odpovídá sklonu zemské osy. (Přesný sklon zemské osy je 23,45 stupně). A to není všechno. Jeden konec této spojnice směřuje k bodu, kdy při prosincovém slunovratu Slunce vychází a její druhý konec ukazuje k bodu, kdy při červnovém slunovratu Slunce zapadá. A dalčí objevy na sebe nedaly dlouho čeka. Pomocí teodolitu umístěného na vrcholku Cateqully vědci zjistili, že pyramidy v Cochasquí, pocházejí z předinckého období, jsou orientovány v úhlu, který odpovídá východu. Slunce při červnovém slunovratu.Dlužno dodat, že Inkové obsadili Ekvádor na poměrně krátkou dobu. Sídlili zde přibližně od roku 1470 do eoku 1532, kdy začala španělská kolinizace.

Další objev: Významné archeologické naleziště Pambamarca je situováno v takovém úhlu, že při prosincovém slunovratu ukazuje k východu slunce. Za těmito objevy se automaticky vynoří řada otázek:

Je možné, že by Catequilla byla střediskem astronomických pozorování? A byla snad ostatní místa vybudována podle astronomických údajů získaných z tohoto centra?

Další pozoruhodné objevy

Vědci začali zanášet do mapy další astronomické linie. Najednou se začal vynořovat obrazec - osmicípá hvězda. Tento symbol byl objeven na starověké keramice a byl považován za obyčejné znázornění slunce. Proč? Původní obyvatelé totiž považovali slunce za božstvo a uctívali je. Po analýze zlomků keramiky nalezených na Catequille se zjistilo, že jsou staré téměř tisíc let. Příslušníci místních kmenů dodnes zdobí své ručně tkané koberce a oděvy symbolem osmicípé hvězdy, stejně jako to dělali jejich předkové. Ale co když měl tento obrazec pro jejich předky hlubší význam než se všeobecně předpokládá?

V rámci projektu Quitsa-to, jehož ředitelem je Cristóbol Cobo, jsou shromažďovány přesvědčivé důkazy o astronomických znalostech dávných obyvatel tohoto území. Dodejme, že výraz Quitsa-to pochází od indiánů kmene Tsachila a znamená „střed světa". Někteří odborníci se domnívají, že od tohoto výrazu je odvozeno jméno Quito.

Bylo objeveno více než deset archeologických nalezišť a mnoho starověkých měst, která jsou umístěna přesně v souladu s obrazcem hvězdy, v jehož středu leží na rovníku Catequilla. V časopise Probuďte se (22. 12. 2005) se píše:

„Ještě úžasnější je však skutečnost, že na základě takových údajů byla předpovězena existence dosud neobjevených rozvalin. Jak je to možné? V září 1999 pracovníci projektu Quitsa-to doporučili, aby se začalo s vykopávkami ve čtvrti Altamira v Quitu. Ta leží na jednom z osmi paprsků, které v úhlu 23,5 stupně vycházejí od Catequilly. Následně tam bylo objeveno velké pohřebiště a také množství keramiky z doby kolonizace i z období inckého a předinckého. Na některých paprscích, jež vycházejí od Catequilly, leží také kostely ze španělského koloniálního období."

Existuje pro to nějaké vysvětlení? Doktor Cristóbol Cobo řekl: „V roce 1750 limská rada vznesla požadavek postavit kostely, kláštery, kaple a kříže na všech pohanských ,guacas´- na náboženských místech domorodců."

Proč to udělali? Naskýtá se jednoduché vysvětlení. Španělé považovali tato místa za nekřesťanské. Proto je zničili a na jejich místě postavili katolické kostely. A díky tomu, že tam, kde se dříve uctívalo slunce, nyní stály kostely, bylo snadnější obrátit domorodce na katolicismus. Ve výše zmíněném časopise se píše:

„Na jednom z paprsků Catequilly leží ve staré koloniální čtvrti Quita kostel San Francisco. Byl vybudován v 16. století na předincké stavbě. Je postaven tak, že když při prosincovém slunovratu paprsky vycházejícího slunce zasvítí do kopule, ozáří trojúhelník nad oltářem. Jak potom slunce stoupá po obloze, sluneční paprsky postupují směrem dolů a vytvářejí zářivý sluneční efekt na tváři sochy, která se jmenuje Bůh Otec. K tomuto jevu dochází přesně v den zimního slunovratu. I další kostely v okolí jsou archetonicky řešeny tam, aby v nich slunce vyvolávalo podobné efekty. Jejich účelem bylo, aby se z domorodců uctívajících slunce stali katolíci."

Ale odkud vzala starověká civilizace takové znalosti? Jak mmohla starověká civilizace vědět, že Catequila je „středem světa"? Jak je známo, existuje místo, kde v poledne při rovnodennosti předměty nevrhají stín - je to rovník. Vědci, kteří pracují na projektu Quitsa-to tvrdí:

„Starověcí místní obyvatelé pečlivě pozorovali stíny, a díky tomu zjistili, kde přesně rovník leží."

A navíc: hora Catequilla je přírodní astronomickou observatoří, kterou ctitelé slunce nemohli přehlédnout. Od své základny se zvedá do výše 300 metrů a leží mezi východním a západním řetězcem And.

„Díky velkolepému panoramatu And je možné snadno zaznamenat, ve kterém bodě slunce každý den vychází a ve kterém zapadá. Například na východním horizontu musely být význačnými body při sledování slunce téměř pět tisíc metrů vysoké zasněžené kužely sopek Cayambe a Antisana."

Z Hory Catequilla je ničím nerušený pohled v okruhu 360 stupňů. Prostým okem je možné vidět 20 starověkých měst a přibližně 50 archeologických nalezišť. A protože Catequilla leží na nutné rovnoběžce, je z ní vidět jižní i severní obloha. Takže tato hora je právem označována za střed světa. Na celém rovníku není žádné jiné místo, které by nabízelo všechny tyto možnosti a navíc ve výšce přes 3000 metrů nad hladinou moře.

Je třeba si připomenout, že rovník z velké části prochází oceánem a tropickými džunglemi, kde výhledu na oblohu brání vegerace. A navíc neposkytuje spolehlivé body, na které by bylo možné se obrátit při pozorování nebeských těles. Nehledě na to, že listy rostou, odumírají, a proto se vegetace neustále mění. Pouze v Keni jsou poblíž rovníku Hory, ale ty nejsou z žádné strany lemovány horskými hřebeny, jako je to v případě Catequilly.Taskže Catequilla leží na vyjímečném místě, takže je to de facto vyjímečná astronomická observatoř. Ale kdo byli tito starověcí astronomové? Vědci, kteří pracují na projektu Quitsa, se domnívají:

„Původními vlastníky těchto vědomostí mohli být příslušníci domorodých kmenů Quitu nebo Cara.Projekt se však teprve rozjíždí a ještě mnoho je potřeba zjistit."

Ovšem některé základní věci -co se týká dávných obyvatel- jsou však zřejmé. Rozumět zdánlivému pohybu slunce bylo nezbytné k tomu, aby mohly být sestaveny kaledáře užitečné v zemědělství. A protože slunce hraje klíčovou roli v zachování života, není divu, že bylo předmětem uctívání. Pozorování slumce a s tím související výpočty se tak přesunuly ze světské roviny do roviny náboženské.. A nesmíme zapomenout, že k pečlivému studiu nebes byli tito lidé motivováni náboženskou horlivostí. Díky tomuto studiu získali v průběhu staletí ohromující astronomické znalosti, které se díky objevům v Catequille dostávají na světlo až nyní.

Rovnodennost a slunovrat

Protože je zemská osa nakloněna v úhlu 23,45 stupně, každý den Slunce vychází a zapadá v jiném místě. Postupně se posunuje na sever nebo na jih od rovníku. Tento pohyb je samozřejmě zdánlivý. Svou polohu totiž nemění Slunce, ale Země, kdy během své cesty obíhá kolem Slunce.

Jednou za rok, když je díky oběžné dráze severní část zemské osy nejvíce nachýlena směrem ke Slunci, Slunce vychází v nejsevernějším bodu - 23,5 stupně na sever od rovníku. K tomu dochází kolem 21. června. Když je směrem ke Slunci nejvíce nachýlena jižní část zemské osy, vyjde Slunce v nejjižnějším bodu - 23,5 stupně na jih od rovníku. Tak tomu je kolem 21. prosince. Tato dvě data jsou označována za slunovrat.

Ale v polovině cesty mezi těmito nejkrajnějšími body dochází k tomu, že zemská osa je se Sluncem souběžná. Říká se tomu rovnodennost. V tu dobu jsou den i noc všude na Zemi stejně dlouhé. Tato situace nastává kolem 20. března a 21. září. V těchto dnech Slunce vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě. V poledne je Slunce při rovnodennosti v nejvyšším bodu nad rovníkem, a žádný předmět tam proto nevrhá stín.

Sdílet s přáteli