Severovýchodem Hostýnských vrchů - ( retro 1999)

Z ranního rychlíku výstup ve " Valmezu". Zde napřed v nádražním bufetu na čepovanou kofolu a pak už procházím liduprázdnými ulicemi ještě spícího města. Skrze tunelovitý podchod do parčíku a kolem Rožnovské Bečvy až po soutok s její delší sestrou, přitékající sem od Vsetína.Pokračuju proti jejímu toku, míjím podřimujícího rybáře, v řečišti vidím zajímavé skalní prahy a po překonání rozlehlé louky přicházím pod prudký sráz. Na úpatí je upravená studánka s vodou jak z mražáku. Mostek přes rokli a pak mne značka vede prudce nahoru, na vrchol toho srázu. Jsou tady pěkné travnaté plošinky a místa na táboření a též úchvatný pohled dolů na Bečvu a na ty skalnaté prahy. Místo se jmenuje Bražiska ...

O kousek dál mne vítá obec Jarcová. Mají tu velmi zajímavé shluky domů a chalup, podle SPZ zaparkovaných vozů využívaných především " lufťáky". Kolem chalup rostou lípy a tvoří s nima hezké miniaturní návsi, většinou nad ráztokami s bublajícími potůčky. Nad dědinou krátké stoupání napřed přes luka s výhledy zpět na " Valašské Athény" a široširé okolí, pak strha lesem, ale to už stojím pod osamělou skálou, zvanou Jarcovská kula. Pískovcový skalní "kyj" dosahuje výše 8 m a je krásně modelovaný. Jesm tu sám a tak vytahuju svačinu, baštím a přitom obcházím " Kulu" asi 3 x dokola a obdivuju pozoruhodné tvary a detaily selektivního zvětrávání pískovců ... Nedaleko této skály vycházím na travnatý podvrchol, kde menší skalka s tábořištěm a přenádherný výhled na město Valašské Meziříčí s kulisou Veřovických vrchů a "vetřelcem" už z Beskyd - s národní horou Radhošť v pozadí.

Pokračuju po okrajích lesů přes tolik typické a roztomilé valašské vršky. Jejich vrcholky jsou ozdobeny tu loučkami, tam zase čupřinami březových hájků. V jednom spí hned v trávě u cesty nějaký uondaný trampík. Pomalu, ale jistě stoupám výš a výš ... až na kopec Kuželek. V lese pod ním studánka. Pak předbíhám početnou rodinu na výšlapu s hodně malými i odrostlejšími dětmi, lesní cesta sbíhá na silničku a hřebenová alej nás přivádí do vesničky Lazy. Domy jsou rozhozeny po vrcholovém hřebenu a je odtud moc krásný pohled na Hostýnské podhůří a Kelčskou pahorkatinu. U turist.rozcestníku tu visí ta novější mapa " Hostýnek", kterou ještě nemám. Na několika místech tam vidím zakresleny skály, o kterých jsem v životě nic nečetl a ani neslyšel a to je moc dobře : aspoň budu mít v budoucnu co "objevovat" ! Hned vedle je hospůdka a zahrádka, červencové sluníčko už řádně paří a tak neodolám a dávám si tu za hříšný peníz vychlazenou coca colu.

Jen podle mapy pak jdu lesnatým údolím, strmější výšvih nahoru na hřeben a lesní cesta mne přivádí k tajemné, 4 m vysoké skalce, ukryté v lese - je to Čertův kámen. ( Všimli jste si někdy prosím dost zajímavého faktu, že naši předkové takto pojmenovali nespočet přírodních útvarů, které jim naháněli panický strach a hrůzu a přitom jejich prapředkové v dobách mnohem dřívějších si na takovýchto místech bez skrupulí stavěli svá sídla a třeba hrady ?!? )

Přicházím na velice rozlehlou louku a pastviny na "náhorní plošině" pod třemi zalesněnými vrchy, jejichž silně kuželovité tvary připomínají exotické sopky. Půl horizontu v dáli vyplňuje masív nejvyšší hory Hostýnských vrchů - Kelčského Javorníka. Pokračuju přes přírodní - "botanickou" - přírodní rezervaci Polomsko a džunglí všelijaké přerostlé flóry Ostrý zešup do údolí. Cestou dokonce inkasuji bolestivý píchanec do palce u nohy. Od čeho ? Bůh suď ...

Přicházím na okraj Rajnochovic. Pod kostelem je u potoka upravená studánka i se schodištěm a Madonou. Barokní kostel je velmi výstavný, věž by mohla zdobit i středověký hrad. Chrámová loď zase velmi připomíná zámek - jsou tu dvě řady oken nad sebou. Zpředu pak širokánské schodiště, zdobené sochami. Vrata s ozdobnou mříží otevřena a tak se může poutník pokochat i překrásným interiérem kostela - je to moc hezké !! ( Doma jsem se pak v průvodci dočetl, že zde bývalo letní sídlo olomouckých biskupů, takže proč se potom divit té okázalosti ...) Vlastní Rajnochovice jsou velmi rozlehlou obcí a velkým katastrem : osídleno je hned několik údolí a vršků mezi nimi, až vysoko pod les vybíhají samoty a rekreační chalupy a chaty, dokonce vidím i úplně nový hotel... Je tu fakt překrásně !!!

Dost hrozným stoupáním se v horku vracím na hřeben, po výdechu pak Ostrý zestup k dědině Kateřinice. Je překrásná, ale hrozně dlouhá, naštěstí chytám v polovině osady stopa a mladí kluci mne berou až na rozcestí do Ratiboře. V hospodě si dávám malinovku a pak pěšo po asfaltce - je tu převelice hustý provoz - až k mostu přes Bečvu. Chvíli pozoruju koupající se davy, do vody lezou dokonce dobrovolně i psi a pak k vlaku na Jablůnkovské nádraží. ( Nejenom že tu není nikde možnost sebemenšího občerstvení, ale dokonce tu nemají v provozu ani záchodky - asi se čeká na dotace z EU !! )