Se smůlou do Šakvic

Poslední loučení  •  Fotografie (25)  • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (25 fotografií)

Mizí v dáli

Vstoupit do fotogalerie (25 fotografií)

22.9.2013

Poslední den našeho výletu začíná krásným ránem, přes všeobecnou únavu musíme vstát a balit, hlavně my, kteří se dopravujeme do vzdálenějších končin k hromadné Dopravě. Zřejmě se stane tradicí, že zbývající účastníci vyrazí na nedaleký Nová hrádek, kam máme společnou cestu a kde se rozloučíme. Co kdyby to bylo naposledy. Díváme se tedy jak skupina cyklistů po polní cestě a my zbývající pokračujeme na Podmolí a Mašovice do Znojma. Většinou je to z kopečka, a protože sebou nemáme žádné pomalíky, jsme ve městě coby dup. Ani se moc nezdržujeme a výpadovkou na Načeratice. To už je okreska a ačkoliv je pod Znojmem víceméně rovina, je to rovina mírně zvlněná, takže to zas není taková nuda. Pro nás nezvyklá je úroda dýní vyskládaná na okolních polnostech, přece jen tato plodina se u nás na severu vyskytuje spíš jen na zahrádkách. Reklamy kolem silnice nám slibují, že brzy uvidíme krokodýlí farmu, ale daleko dříve přijde Slup. Ten jsem chtěl vidět už dávno. Samozřejmě kvůli technické památce, renesančnímu vodnímu mlýnu. Na průčelí v letopočtu můžeme číst 1512, takže už tu stojí 500 let. Samozřejmě, že vzhled je novější i 4 vodní kola, ale i přesto je to zařízení pozoruhodné. Původně jsme chtěli zastavit v následujících Jaroslavicích (pozoruhodný, ale zdevastovaný renesanční zámek), ale přestože jsou na náměstí tři hospody, nic kloudného navařeného nemají, a motorest Estetika, který má hned na kraji obce obrovskou reklamu má pro jistotu zavřeno. Naštěstí v následujícím Hrádku ve stejnojmenné hospodě otevřeno mají a navařeno velmi dobře.

Další úsek se otáčí mírně k severu (doposud jedeme na východ), ale netrvá to dlouho a otáčíme k Velkému Karlovu. Za ním je ta krokodýlí farma. Maso je prý delikatesa a kůže výborným materiálem na různé kožedělné výrobky, nicméně mi to připadá už dosti ujeté. A ujeté je i okolí. Podél cesty projíždíme více než kilometru kolem obrovské „obrazárny“. Nevím, jestli je to ta pravá, ale vím, že někde na Znojemsku je největší sluneční elektrárna u nás. Další korekce směru následuje v Hraběticích, opět k severu do Hrušovan nad Jevišovkou. Jevišovka se hrdě označuje jako řeka, ale u nás tomu říkáme potok. Obdobně jako v Jaroslavicích, i zde mají zdevastovaný zámek. Kdysi jsme ho prolezli z Markem. Nakonec ukázka, jak se bývalý režim vzorně staral o památky...

To už přijíždíme do mě povědomých míst, v Drnholci jsme kdysi obdivovali zdejší kostel a tvrz a za ním jsme na okraji Novomlýnských nádrží. Již vzedmutou hladinu Dyje lemují hráze, na kterých je zpevněný povrch. Bohužel je to spíš makadam postříkaná asfaltem tak to hezky drncá. V budoucnu to bohužel přinese komplikaci. Bohužel z hrbolaté cesty není odbočka, tak to musíme vydržet až k Mušovské nádrži. Kolem té je však už naštěstí krásný cyklostezka (loni jsme po ní jezdili, když jsme byli v Horních Věstonicích). Pasohlávecký autokemp Merkur je ohromný komplex, který zabírá mimo vesnici skoro celý severní břeh Mušovské nádrže. Areál zakončuje obluda u hlavní silnice Brno – Mikulov. Ano, je to ten Aqaland Moravia. Už jsem viděl hodně, ale to už je snad příliš. Někoho snad všemožné tobogány, vířivky, skluzavky apod. asi baví, ale myslím, že lepší je skočit do nějaké přehrady a pořádně si zaplavat.

Za hlavní cestou cyklostezka pokračuje, ale ouha, když to pěkně jede, malá rána, krátký svist. Zdenkovi prasklo kolo. Kolektivně provádíme rekonstrukci. Ovšem, už měl plášť hodně sjetý, prý na dojetí, no bylo to takové rozpačité vysvětlení. Díru v plášti jsem sice podložili nějakými vycpávkami, ale nafouknout na tvrdo si netroufáme. Už to sice nemáme daleko, ale je to rána do časového rozvrhu. Navíc do Pouzdřan ještě po polňačce, čili opatrně. Ještě musíme projet Popice a rychlíková stanice je v následujících Šakvicích. Zdeněk raději po silnici já s Tondou to vezmeme vedle kolejí (nedoporučuji každému). Na nádraží přijíždíme zároveň s vlakem. Do vlaku z druhé strany než je nástupiště, čili komplikovaně. Bohužel jsem nenašli ihned průvodčího, abychom ho zdrželi. V okamžiku, kdy je Zdeněk na nádraží se vlak dává do pohybu. Naštěstí z opačné strany (od Břeclavi) přijíždí rychlík na Brno. Já s Tondou tedy sami přes Břeclav na Olomouc, Zdeněk přes Brno. Prý kdyby vlak neměl sekeru, chytil by ten samý vlak do Šumperka, co ho máme chytat v Olomouc. Tak je doma asi o hodinu po nás. Naštěstí je železničář a ví jak to tak chodí.

Autor: Bobkart

Další články autora: 2457

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli