Saské Švýcarsko – Königstein a Basteibrücke (skalní most Bastei)

V rámci výletů za poznáním v  NP České Švýcarsko jsme  s kamarádkou nasály také atmosféru  národního parku Saské Švýcarsko.

Jednoho dne nám nepřálo počasí. Vrátily jsme se z uplakaného Děčína  do našeho útočiště v Hřensku a odpoledne zkusily  štěstí v sousedním  Německu s nadějí, že se třeba umoudří. Zariskovat se nám vyplatilo. Přestalo pršet a  chvilenku se na  nás i slunko usmálo.

Bezprostředně za Hřenskem jsme přejely hranice a vydaly se pak na 16 km vyhlídkovou jízdu. Po levé straně jsme kopírovaly tok řeky  Labe a po pravé se kochaly pískovcovými velikány, vykukujícími  z lesnaté krajiny. Projížděly jsme  pěkně upravenými vískami.

Dorazily jsme do Königsteinu.  Nad malým městečkem se (ve výšce 247 metrů nad hladinou Labe)   vypíná  jedna z největších  a nejkrásnějších skalních pevností v Evropě. Na prostorném placeném parkovišti jsme  zanechaly  auto a  vystoupaly  k  výtahu, který nás vyvezl  na 9,5 hektarovou náhorní plošinu  stolové hory.

V areálu se nachází různé prostory a  soubor staveb  z  několika období (konkrétně znázorněno  v této mapce). Sloh románský se zde prolíná s pozdní gotikou, renesancí, barokem i architekturou 19. století. Konají se tu  různé akce a výstavy.

Na „kameni králově“, jak je pevnost také nazývána, stojí řada informačních tabulí v několika jazycích, vč. češtiny.  Pro individuální obchůzku a návštěvu expozice trvalé se dá zapůjčit (za 3€) audioprůvodce v češtině. Po předchozí objednávce  je možné  s česky mluvícím průvodcem prohlédnout i  skryté kouty pevnosti.

Je zde  znázorněno téměř osm set let dějin  pevnosti. Protože  jsme se  předem nepřipravily, unikla nám prohlídka  druhé nejhlubší studny  v Evropě.

Nakoukly  jsme pouze do staré zbrojnice a zbytek času strávily procházkou podél 1800m dlouhých a až 42 m vysokých hradeb historického vojenského skanzenu.  Kochaly  jsme se okolní krajinou Středohoří i  Labských pískovců a shlédly stolové hory Lilienstein, Pfaffenstein a další.

Historie tohoto místa je velmi pestrá. Králův kámen  se v evropských, českých i  saských dějinách  objevuje v rozmanitých rolích.

Až doma jsem se  dočetla, že první písemná zmínka o hradu  na hoře Königstein je  z roku  1233 a také že  ve středověku náležel Českému království (poprvé je  hrad Königstein zmiňován v hornolužické hraniční listině českého krále Václava I. ze dne 7. května 1241).

Dozvěděla  jsem se, že v roce 1359 tu  na  pár  dnů pobýval císař Karel IV. a od roku 1524 zde existoval klášter. V roce 1563  byla v hoře  (kvůli zásobování vodou) vykutána  výše zmíněná 152,5 m hluboká  studna.

Hrad, postupně přestavěný  v  renesanční stavbu, měl stále  pevnostní charakter. Nedobytnou  pevnost pokořil  pouze kominík Sebastian Abratzky, který sem v roce 1848 po svislých pískovcových stěnách vyšplhal.

Königstein navštívil ruský car. V roce 1725 zde  byl vyroben 238 000 l sud na víno. V roce 1818 byl z havarijních důvodů odstraněn. Pevnost byla využívána  pro úschovu státních rezerv a tajných archivů, také zde byly ukryty poklady a umělecké předměty.

Königstein je spojen i  s Napoleonem, který poč. 19. stol. na  pevnost  dohlížel.

Nebyl to pouze  reprezentační objekt saského dvora, sloužil současně  (až do roku 1922)  jako nejznámější státní vězení v Sasku.

Jeho vojenský význam nebyl až tak velký, i když zde v určitých obdobích  vojenské posádky přebývaly.

Za prusko-francouzské  války  i válek světových  byla pevnost využívána  jako tábor válečných zajatců.

V roce 1921 zde byla zřízena ozdravovna pro  příslušníky Reichswehru. V roce  1945 v pevnosti Rudá armáda zřídila lazaret a  v roce  1949 prostory Königsteinu sloužily jako vzdělávací a výchovné dílny pro politicky nepohodlné mladistvé (nenaplňující představy socialistické společnosti),  i pro ty, kteří se dopustili trestných činů v důsledku poválečných zmatků.

Od  roku  1955 je rozlehlý  areál pevnosti zpřístupněn veřejnosti jako vojenský historický skanzen.  (webové stránky pevnosti)

Pěkný výlet jsme zakončily v Hřensku dobrou večeří v České Hospodě.

Druhá výprava do Německa se uskutečnila kvůli  mé (až dětinské) umíněnosti a hlavně díky ochotě kamarádky dopravit  nás do vytouženého místa. Chtěla jsem vidět naživo "mostík" (nacházející se asi 16 km od Hřenska), který jsem znala pouze  z obrázku.

Stejně jako v předchozím výletě jsme přejely  hraniční přechod Hřensko – Schmilka, pokračovaly podél vody přes Bad Schandau, dále pak přes  Rathmannsdorf a Porschdorf a mířily  po S163  do Rathewalde (odkud bychom se bývaly dostaly na placené parkoviště, nacházející  se těsně před cílem). Bohužel nastaly na  silnici komplikace. Nedostaly jsme se  dál. Nepodařilo se najít  ani objížďku. Byly jsme zoufalé a zklamané. Zastavily jsme v Porschdorfu  u jedné hospůdky a začaly tápat v mapě. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se tam  náhle kouzelný skřítek. Ve skutečnosti to byl mladík, majitel restaurace.  Spustil na nás pěkně  česky a  nasměroval   k Basteibrücke zvláštní  cestou. Dodnes  jsme mu vděčné. Bez jeho  rady by  nás totiž ani nenapadlo vyrazit k  cíli  silnicí, která  nám po 800 metrech zakazuje* další  průjezd.

Otočily  jsme se  tedy  a znovu vyrazily  z Porschdorfu do Waltersdorfu, kde  jsme odbočily  doleva   a po Rathener Straße*  přijely na „konečnou“, tedy k výše  zmíněnému zákazu vjezdu. Ustájily jsme  auto  mimo nabízené placené parkoviště, tak jako to udělala i další řada řidičů (bezplatná parkování jsou omezená místy).

Vydaly jsme se dál silnicí po svých a na nedalekém  rozcestníku Gamrig sešly  na  lesní stezku, která nás dovedla do  čisťounkého, upraveného lázeňského městečka Kurort Rathen. Užily jsme  tamní atmosféry, sešly juknout na Labe,  pak se vrátily  v této  obci k rozcestníku. Odbočily  jsme  doleva a po upravené stezce s mnoha schody hopsaly nahoru (po modré). Těsně  před  cílem  jsme se  z vyhlídky, tyčící se  nad hlubokou roklí,  pokochaly úchvatnými pohledy na okolní skalní věže a  labský kaňon. 

Bastei (Bašta), nejstarší turistická atrakce a symbol Saského Švýcarska, se tyčí 194 m nad pravým břehem řeky Labe.  Je  součástí přírodní rezervace Naturschutzgebiet Bastei.

76 m dlouhý Basteibrücke překlenuje  propast Mardertelle (Kuní jámu) a spojuje hrad Neurathen a  Bastei. I když  zde  už od roku 1826   stával dřevěný most, dnešní podoba mostu je z roku 1851. Jedná se vůbec o první evropský turistický most.

Nejdříve jsme  navštívily zbytky největšího skalního hradu v bývalém okresu Saské Švýcarsko. Pomocí schodů a vzdušných  chodníčků jsme  tancovaly po vrcholcích  vysokých skal. Z ruin Neurathenu se nám naskytly  parádní výhledy  do okolní krajiny. Vstup do areálu  hradu  ze 13. stol. nás stál 1,5€. Za vstup na most a vyhlídku  jsme  již neplatily.

Sluníčko  uléhalo na kutě. Stačily jsme v  posledních paprscích jeho svitu  shlédnout z  vyhlídky Bastei vytoužený kamenný  most Basteibrücke, ukrývající se mezi mohutnými skalními bloky, stolové hory na protějším břehu Labe (Lilienstein, Pfaffenstein, Königstein), skalní město a hrad Neurathen.

Seskotačily jsme z té krásy  zpět do Kurort Rathen  a vydaly se zpět k dostavníku. Netušily jsme, že   bylo možné do městečka  sejít i jinou cestou  (po červené) -   Kosím údolím (Amselgrund)  podél Zeleného potoka. Díky vybudované  hrázi zde  vznikla půlkilometrová  vodní nádrž Amselsee. Na lodičky tedy někdy  příště.

Díky  zátarasu na silnici a  kouzelnému skřítkovi jsme obohatily podívanou nejnavštěvovanějšího místa v Saském Švýcarsku  velmi příjemnou  a nenáročnou vycházkou.

 

Zpět na Moravu jsme  si s kamarádkou  z malebné rozmanité  krajiny národního parku  Českosaské Švýcarsko odvezly  nezapomenutelné zážitky.


Články související:

České Švýcarsko - Pravčická brána, Dolský mlýn, Panská skála, Jetřichovické skály

České Švýcarsko - soutěsky Hřensko, Tiské stěny, Děčín - Pastýřská stěna a zámek



FOTOGALERIE ČESKOSASKÉHO ŠVÝCARSKA

Poděkování  Ilči za řidičské schopnosti a orientaci, za společnost a za smysl pro humor.



Použité odkazy:

https://www.festung-koenigstein.de/cs/vitejte.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana

https://mapy.cz/zakladni?x=16.6333010&y=49.2000010&z=11