S kolem okolo Pálavy aneb Horní Věstonice 2012

Poslední, a prodloužený, víkend měsíce září se mi poštěstilo trávit v místech příjemných a oblíbených, tedy pod jihomoravskými Pavlovskými vrchy. Zkráceně řečeno jsem se s přáteli oddával cyklistice a konzumaci dobrých tekutin na Pálavě.

Ubytování jsme sehnali díky Pepínovi a šťastné náhodě v osadě Horní Věstonice a byla to dobrá volba.

Počet účastníků akce se pohyboval v různých etapách cesty od 4 do 15 (tedy když nepočítám úseky, které jsem si projel sám) a i když jsme nenavštívili některá plánovaná místa (např. rakouský Falkenstein nebo jeskyni Na turoldu nedaleko Mikulova), jednalo se o výpravu úspěšnou. Přesto, že počasí bylo na jihu horší než u nás na drsném severu, ale také proto, že bylo určitě lepší, než nám slibovali naši meteorologové.

Cestu jsme zahájili srazem skupiny A (Bob, Tonda, Zdeněk a já) na šumperském vlakovém nádraží ve čtvrtek 27.9.2012 po poledni. Cesta do Brna proběhla v klidu a pohodě, včetně krátké návštěvy občerstvovací stanice nedaleko brněnského nádraží.

Hned za Brnem jsme dali krátkou zastávku u jakési farmy s domácím zvířectvem, kterému vévodili zajímaví chrochtající tvorečkové (viz. foto). Po krátkém bloudění (nějaký idiot zřejmě pootočil značku) jsme přes Modřice, Židlochovice a Pouzdřany (k místnímu gotickému kostelu jsem ihned získal kladný vztah a věděl jsem, že sem se musím vrátit) jsme dorazili do místa našeho dočasného pobytu. Obloha byla temná, teplota výrazně nevysoká, ale naštěstí začalo pršet až po našem dojezdu na místo určení. Dorazili jsme sice už za tmy, ale dříve než automobily se pyšnící skupiny B a C. Skupina D dorazila, rovněž motorovým vozidlem, až v pátek ráno a skupina E již odpočívala v kruhu takřka rodinném v nedalekých Šakvicích. Stihli jsme s Tondou nakoupit i první várku burčáku a srazit se s ostatními účastníky zájezdu v blízké lobkowitzské restauraci.

Pátek 28.9.2012 byl dnem, který byl počasím nejkrásnější a pro mnohé z nás i dnem nejdelším a nejnáročnějším. Věnovali jsme ho, víceméně, objíždění vodní nádrže Nové Mlýny. Tato nádrž je, jak je všeobecně známo, rozdělena na 3 části: Horní nádrž se nazývá též Mušovskou, Střední Věstonickou a Dolní je Novomlýnská. Cestou jsme kombinovali ochutnávku různých poživatin, pocházejících z vinných hroznů, s akcí kulturně-poznávací. Pro mě osobně byla důležitá opakovaná návštěva obce Pouzdřany s architektonicky velmi zajímavým gotickým kostelem sv. Mikuláše a Václava. Podařilo se mi navštívit i jeho interiér, ale musím přiznat, že exteriér této stavby mi přijde mnohem zajímavější. Za zmínku stojí i průjezd obcí Popice, burčákový dýchánek ve Strachotíně, halloweenská Ivaň nebo výjezd (spíše výstup) k Pouzdřanské stepi s ochutnávkou – vinaři darovaných – hroznů.

V sobotu 29.9.2012 se obloha opět zatáhla, ale ochlazení nebylo nijak výrazné (naštěstí, protože bundu jsem zapomněl na baráku) a bylo to i suchou nohou. Tedy pokud nepočítám těch pár kapek večer, kdy jsme seděli v Dolních Věstonicích u burčáku. Tento den patřil mezi významné i tím, že Martin Latka se večer trefil do správné branky a Slavia bez problémů rozdrtila Spartu 1:0. Ráno mi pak telefon většina ze sparťanských kamarádů, z neznámých důvodů, nezvedala ...

To byla taková třešnička na dortu, ale já se vrátím zpět do ranních hodin.  Dnešní den bude většinově věnován místům historicky i památkářsky významným až nejvýznamnějším. Po přejezdu kopce, kde zřejmě místní cvičí pravidelně střelbu (alespoň dopravní značky o tom svědčí – viz. foto) a malém občerstvení sjíždíme do Mikulova. Zde se od nás odpojí jedna z členek výpravy, která pokračuje dál, do zemí hornatějších než je ta naše. My, drazí pozůstalí, se věnujeme prohlídce města, zejména místního zámku. Tato dominanta města byla svého času románským královským a později lichtenštejnským hradem. Svou vrcholně - barokní podobu získal zámek v roce 1719. V roce 1945 zámek zapálili Němci a dnešní podoba odpovídá rekonstrukci, zahájené roku 1947. Nějakou dobu zde pobudeme, chvíli dokonce i v roli komparsu na jakési veselici. Zkrátka nějací dva lidé se kvůli chvilce jízdy v lepším autě brali.

Potom ještě zajít na náměstí (na sgrafitech renesančního domu U Rytířů jsem poprvé zaregistroval zmínku o tehdejším působení americké C.I.A. na našem území – viz. foto), potkat další výpravu z rodného města (já tam měl i sousedy) a odjezd. Cestou kolem mlýna u Sedlece (pozdní oběd) a Hraničního zámku jsme stihli navštívit i jednu památku UNESCO, tedy Zámek Lednice. Jedná se o lichtenštejnský barokní zámecký areál z r. 1632, který prošel mnohými následnými úpravami, např. té empírové po r. 1812. Dnešní podoba ovšem odpovídá neogotické přestavbě, zahájené roku 1846.

A pak už jen jedeme a jedeme (viděli jsme i akrobatické vystoupení onoho tisícihlavého hejna špačků) a po dojezdu rádi posedíme v Dolních Věstonicích u burčáku. Poprvé mi vyloženě chutná a nejsem sám. Proto většina z nás zakoupí i  něco pitiva na večer. Z toho už jsem sice moc neochutnal, ale hlavní byla ta Slavia, že jo …

Neděle 30.9.2012 je dnem květin, alespoň v našem případě určitě. Nazdobeni jako zahrádka Přemka Podlahy projíždíme krajinou; ani v Kalifornii by se za nás v „šedesátejch“ nestyděli (viz. foto).

Po krátké zastávce ve Velkých Pavlovicích, kde si dáme pivko i díky tomu, že jsem zde byl kdysi dávno (cca v r. 2000) s rodinou a sousedy na dovolené a znám proto hospodu na svatostánku místního Slavoje.  Potom jsme již vyrazili k rozhledně Slunečná, která byla slavnostně otevřena v roce 2009. Vstupné bylo, kupodivu, nulové a rozhledna se mi hodně líbila. V okolí jich je údajně povícero, možná příště vyzkoušíme nějakou její sestřičku. A pak nastává těžká chvíle loučení. Skupiny B – E pokračují v okružní jízdě, naše skupina A vyráží směrem na Kobylí. Zde musím varovat případné naše následovníky. V obci jsme ochutnali tak strašný segedinský guláš, že mě ještě teď budí ze spaní. Bylo to něco s chutí mrkvové kaše a nacházely se v tom asi 2 kousky loje a 2 ovaru. A ještě nás na to drze pozval poutač na okraji obce…

Potom už jen přes Čejč do Hodonína a odsud mírně zpožděným vlakem domů. Spoj v Olomouci nám sice ujel, ale další jel, naštěstí, zanedlouho. Celkové hodnocení: dost dobrá akce a beze ztrát.

A těm, kteří tam byli také a něco si pamatují jinak, se (ne)omlouvám. Během 4-denní akce v kraji vína a slivovice si přece každý tak nějak může vytvořit svůj vlastní názor a pohled na svět …

Nebo snad ne?

PS: Ten víkend se zřejmě rozhodla trávit na Pálavě snad celá republika. Do různých odborných debat jsem zde vstoupil např. s občany Pardubic nebo Kladna …

PS 2: Přesto, že jsem ještě fotky oficiálně neposílal, měl jsem již na Rajčeti komentář, který mi sděloval, že mám fajn partičku. Jestli to dotyčný myslel tak, že někdo z nás je podobný Ondrovi Sokolovi nebo Geňovi či se mu líbila naše děvčata, jsem ovšem nezjišťoval …

PS 3: Je zajímavé, že jsme ve dnech výše popsaných asi ne vždy seděli na bicyklech se zcela nulovou hladinou alkoholu v krvi - a přesto se, naštěstí, nikomu nic nestalo. Pár dní po nás se po stejné trase pohyboval jeden cyklistický nadšenec z našeho regionu - a skončil, ač zcela střízlivý - s mnohými zlomeninami v nemocnici. Cesty Páně jsou zkrátka nevyzpytatelné ...  

Více fotografií na: http://markyz63.rajce.idnes.cz/S_kolem_okolo_Palavy_aneb_Horni_Vestonice_2012_09_2012