Tak jsem si konečně tento cestopis v klidu a pozorně přečetl ... a musím konstatovat, že je to nádhera. Úplně je z toho cítit, jak sis v přítomnosti těchto dvou lidiček vrněl blahem (asi jako ten Váš domácí mazel, když má svůj šťastný den). Koneckonců o moudrosti Tvých souputníků svědčí už to, že mají rádi zříceniny. Skutečně smutná je pasáž s pekárnou, ale to už je asi daň doby (rodný domek každého, kdo se např. jednou v životě zamyslel, by dotace jistě získal ... o zbytečných rozhlednách a nesmyslně předražených cyklostezkách se stovkami osvětlovacích sloupů ani nemluvě). A díky tomuto článku z okolí mých oblíbených Vizovic mám novou informaci: myslel jsem si, že všechny nutrie zde zlikvidovali už před několika lety. Ony se tu totiž svého času dost přemnožily a na Masters se nechaly krmit i z ruky ...