Rychlebská cyklotour aneb Javorník 2014 (č.2: rychlostní prémie, Otmuchów a protialkoholní léčebna)

V pátek se rozdělíme hned ráno, protože nejsme schopni se dohodnout, jestli černé mraky, prudký vítr a pár kapek signalizují nějakou nepříjemnost nebo ne. Směr ale máme všichni stejný a díky tomu se u kláštera v Bílé Vodě - trošku nečekaně – zase sjedeme. Ten den je to naposledy. Slabší skupina B (bez jakékoliv snahy o segregaci, samozřejmě) odjíždí s Bobem nejkratší cestou do polského Paczkówa, naše elitní áčko zamíří k nedaleké psychiatrické – či spíše protialkoholní - léčebně. Přece jenom: abstinenti mezi námi zcela chybí, tak ať někteří vědí, do čeho jdou. Zejména Tondu upoutá čočkové menu dne natolik, že se dožaduje přijetí do stavu nemocných. Já to tady celkem dobře znám ještě z doby, kdy jsem vládl energetice šumperského OÚNZu, jehož byla léčebna kdysi součástí, a kdy i celý dnešní okres Jeseník ještě samostatně neexistoval. Nijak zvlášť se mi k někdejšímu loveckému zámečku nechtělo, ale přece nepojedu s béčkem, že ano …

Poté zamíříme na Zloty Stok, kde nás čekají klobásky, pivečko a příjemné venkovní posezení. Někteří dojedli, všichni dopili a zaplatili a vzápětí nás už čeká příjemná cykloturistika v místech, která lze celkem trefně přirovnat k oblíbeným výpravám do Litovelského Pomoraví. Jako bonus si můžeme prohlédnout bludný kámen, který je zde uznávanou přírodní památkou. Sice jsme trošičku zbloudili, ale naštěstí jsme celou dobu byli bezpečně hlídáni. Celý les je totiž kamerově trvale monitorován, takže je jasné, že velký bruder se kouká i tady v Polsku. Alespoň si znovu prohlédneme místo, kde jsme před nedávnem pojedli a popili. Do Paczkówa nakonec přijedeme přes obec Kamienica se zajímavým kostelem a dřevěnou zvonicí. Paczków je město v téměř středověké podobě, které jsme s Bobem kdysi – tedy téměř před deseti lety – již jednou navštívili.

Město s neuvěřitelně velkým farním kostelem je však stále takové nějaké zastarale šedé a ani moc štěstí nám nepřinese. Rozbiji si brýle, foťák mi hlásí skomírající baterie a při snaze se najíst objevíme jen jednu hospodu (některým se zde ovšem velmi zalíbil obsluhující personál), která nás překvapí „po polski“. Přes reklamu na dveřích platební karty neberou a po nabídnutí jídelních lístků nám oznámí, že kuchař dnes nevaří. Tak alespoň pivo a někteří našimi dámami donesenou pizzu. Já se vydám do nedaleké katovny, kde sídlí informační centrum (Tonda udělal v jiném čase totéž), a později také na dřevěný hradební Ochoz, který je zde celkem horkou novinkou. Doprovod mi dělají Anička s Dášou a brzy nás postupně napodobí většina naší části výpravy. Poté Paczków pomalu opouštíme a na okraji města nás čeká další – tentokrát velmi rychlé – dělení. Tonda s druhým Markem totiž prudce vyrazí směrem na Otmuchów a jejich nástup jsem už stihl zachytit jen já. Skoro jsem jim chvílemi i stačil. Foukalo celkem správným směrem, takže se pod 35 km/hod. jelo jen několik krátkých úseků. Ostatní se vydali nejkratším směrem k domovině a my tři stateční jsme po pár minutách dorazili k vodní hladině, která se nazývá Jezioro Otmuchówskie. Tato část cesty byla skutečně spurtem o body v rychlostní prémii a získané třetí místo mi nijak nevadilo.

Po krátké pauze u jakéhosi starého škuneru nebo spíše jeho repliky, který dnes slouží jako rybí restaurace, se vydáme do samotného města. Na jeho okraji jsem již jednou byl, ale jeho centrum je pro mě velkou neznámou. Dorazíme na náměstí a baterky ve foťáku kleknou definitivně. Vzápětí ke své hrůze zjistím, že nemám nabité ani ty náhradní, které s sebou oba dny vozím. Přepadá mě hluboká deprese, která mě tak rozhodí, že ani nevlezu do zdejšího kostela. Bob, který tu byl pár desítek minut před námi, mi později – bohužel – předvedl, že jsem udělal velkou chybu. Přesto všechno jsem z baterií vyždímal alespoň poslední zbytky energie na zdejším hradozámku a přidal i nějaký ten obrázek krásné radnice, kterou zdobí sluneční hodiny. Moc se mi tu líbilo a Otmuchów jsem hned v duchu zařadil na osobní seznam míst, kam bych se v brzké době docela rád podíval znovu.

Naše cesta domů pak vedla přes Piotrowice Nyskie s velmi pěkným a zajímavým „tvrzím“ zámkem a závěr páteční etapy jsme si ještě prodloužili o zajížďku do Uhelné, Tady nás čeká pivo (makrely, na které jsme se tolik těšili, ten den nebyly). Vedle občerstvovny, kde jsme se plánovitě srazili s další částí výpravy, se nachází zatopený lom. Je to místo velmi pěkné, jen v mnohých z nás vyvolává nepříjemné asociace jeho jméno: Pelnář. Nejhornatější i nejdelší etapu máme v této chvíli již zdárně za sebou. A současně pro nás skončily také pracovní týden i zahraniční část naší letošní cyklotour.

Pokud si budete chtít prohlédnout větší množství fotografií ze všech tří květnových etap, stačí navštívit odkaz http://markyz63.rajce.idnes.cz/Rychlebska_cyklotour_Javornik__05_2014/