Rychlebská cyklotour aneb Javorník 2014 (3. část: putování po zatopených lomech)

Závěrečná etapa letošní květnové česko-polské rychlebské cyklotour nás má zavést mezi zdejší zatopené lomy, které celou oblast Žulovské pahorkatiny patřičně proslavily a zviditelnily. A to ještě o některých bonusech nemáme v té chvíli ani tušení. Sobotní ráno nás přivítá relativně slunečným počasím, ale současně také posunem pár teplotních stupínků směrem dolů. Vyrážíme opět nekompletní, protože někteří jedou vozem (aby později mohli pokračovat k domovu) a připojí se k nám až v Žulové. My ještě mezitím stihneme navštívit první zatopený lom. Je jím Vaněk (hned jsem si vzpomněl na Audienci) u Skorošic. Lom byl uzavřen v roce 1969 a vzápětí zatopen. Jakýsi člověk nám zde dokonce z moudrého přístroje pustil informaci, že se jedná o nejkrásnější zatopený lom v regionu. Sice každý – tedy snad i ta mluvící krabička - má nárok na svůj názor, ale my víme své …

Pak už máme před sebou Žulovou a s ní i první delší pauzu. Sice mě trošku nepříjemně překvapilo, že místo prohlídky zdejšího kostela sv. Josefa, jehož věž tvoří originálně původní bergfit hradu Frýdberg, se jde jen do hospody, ale vzhledem k tomu, že měli dršťkovku, přizpůsobil jsem se. Edita stihla tradičně celé menu a mohli jsme pokračovat. Naším dalším cílem byl zatopený lom Vycpálek, nacházející se nad obcí Vápenná. Lom získal své jméno po jakémsi odboráři a je zajímavou geologickou lokalitou v blízkosti PP. Někteří zástupci naší juniorky zde vystoupají až na nejvyšší skálu nad vodní hladinou (skákat se jim ale nechtělo), jiní si prohlédnou zdejší flóru i s někdejší činností lomu související stavby a všichni se pak povinně zúčastní tvorby fotodokumentace výpravy. Poté již pokračujeme pomalu - a cestou necestou - směrem na Černou Vodu.

Čeká nás teď skutečně nejhezčí lom dne, tedy Rampa (tady jsem si pro změnu vzpomněl na strýčka Skrblíka). V létě hojně navštěvované koupaliště i skalní skokanský můstek v podobě asi 20 metrů vysoké stěny nás nějakou dobu zdrží. Rampa je místem velmi fotogenickým, a tak fotíme v nejvyšších frekvencích. A pak se již přesouváme do centra slavných Rychlebských stezek, tedy do Černé Vody. Naše útroby se již hlasitě hlásí o slovo a tak – na Milanovo doporučení – zamíříme do centra obce, kde nás čeká hospoda U Kašpárka. Personál ten den ale zjevně nebyl ve své kůži. Piva jsme se dočkali, ale s jídlem to bylo horší. A když sličná číšnice přišla asi po 50 minutách se zprávou, že jim některé hotovky došly, začínají se ozývat první nespokojené hlasy. A to nás ještě čeká jedna veselá scénka (tedy Tondu ne). Když nám nakonec jídlo donesou, tak se velikost porcí výrazně liší. Zdeněk s Tondou sedí vedle sebe, mají oba špíz, a proto je diametrální rozdíl příliš patrný. Tondovu trpaslíčkovi by neslušel snad ani dodatek dětská porce.

Nás pak čeká již tradiční rozdělení. Bob se skupinou neadrenalinových vyrazí ke Smolnému vrchu s Venušinými miskami a naše skupinka se vydá na singltrail. Zvolili jsme sice jen tu jednodušší variantu, která v podstatě kopíruje takřka rovinatý tok Černého potoka, ale vzhledem k tomu, že se jelo po uzounké stezce mezi vzrostlými stromy, byl to i tak super zážitek. Na zajímavosti mu ještě přidávají úzké lávky přes potok a strmé houpačky, které dovedou v některých úsecích jízdu pořádně zrychlit. Všichni (tedy skoro, že Marti …) jsme byli nadšeni. Naše jízda skončila v kempu Habina, kde se mnozí konečně najedli (někteří hladi už podruhé). Radost z předchozích prožitků, šumperská obsluha a informace o tom, že skupina před námi dopila zásobu rumu, nás přivedly k tématu, co všechno bychom mohli dopít my. Byla to opět rychlá jízda a i mě překvapilo, kolik barev se na stole postupně objevilo. Vzpomněl jsem si také na Nohavicovu Ostudu tramperů (konkrétně „ já když chlempu, tak v autokempu“). Byl to takový krátký veselý večírek, ale čas letí rychle a my museli pokračovat. Přes Velkou Kraš a Bernartice do Javorníku. Hodně jsem se těšil na to, jak si nafotím osluněný tamní kostel sv. Petra a Pavla. Bohužel jsme měli zpoždění a slunce mizelo ten den nějak brzy. Tak snad příště.

A tím bylo splněno. Čekala nás už jen trošku hlučnější noc, protože ve Stodole byla diskotéka. Ale mohlo to být i horší. Pak již nastalo nedělní odjezdové ráno. Dopili se nějaké zbytky, někteří i pojedli ze skromných zásob a jednotlivé automobily se pomalu vydaly na cestu domů. Na závěr vyrazila i skupinka na kolech. Cestu prý měli veselou a dojeli – většinou po polské straně - až do Hanušovic na vlak. V té době jsem už měl dávno i po krátké tiskovce na Koupáku. No a pokud si budete chtít prohlédnout větší množství fotografií ze všech tří květnových etap, stačí navštívit odkaz http://markyz63.rajce.idnes.cz/Rychlebska_cyklotour_Javornik__05_2014/