Rudické propadání, lom Seč, Santiniho Křtiny, Macocha - Moravský kras

Křtiny - po  stopách Santiniho

S architektem, J.B. Santinim Aichelem, zakladatelem jedinečného stylu - barokní gotiky -  jsme se s kamarádkou  znovu  setkaly na  našem putování Moravským krasem.  Vyrazily jsme  z Brna  do Křtin, vesničky zasazené do malebného údolí poblíž   Blanska, k jednomu z nejstarších moravských poutních míst. Národní kulturní památkou  a dominantou  vísky je Kostel Jména Panny Marie s bývalým proboštstvím a kaplí sv. Anny, vystavěný na místě dvou kostelů (1718 – 1750). I tato stavba, stejně jako kostel  na Zelené hoře,   vynikala jakousi  nadčasovostí a zároveň nesmírnou harmonií, ladem a  světelností. Perla  Moravy (křížového půdorysu,  s věží a kupolí) patří k jednomu ze Santiniho vrcholných děl. V  podzemí rozlehlého chrámu se nachází  kostnice. Shlédly  jsme také ambit nádvoří chrámu, který v sobě má jednu z největších evropských zvonkoher. Na 33 zvonů, vážících téměř 2,5 tuny, je napojena klávesnice, na níž  lze naprogramovat až 1000 písní.

 

 Rudické propadání

Autem jsme se pak posunuly  do nedalekých  Jedovnic.  Zaparkovaly jsme  u rybníka Olšovce. Od hospůdky U Hastrmana  jsme vyrazily   po Naučné stezce Jedovnické rybníky – Rudické propadání (později souběžně i po  zelené značce). Bohužel jsme se  zabrebtaly,  na  chvíli  uhly  na  silnici a minuly tak  bývalou  Salmovu huť   na těžbu železné rudy z pol. 18. stol.  Pokračovaly jsme  lesem a téměř   kopírovaly  Jedovnický potok, který nás  zavedl do  slepého krasového údolí, do místa, ve kterém náhle zmizel  v mlžném oparu (soustavou vodopádů* se propadl  do hloubky 86 m  do jeskynního systému).

 

Výzkum podzemních chodeb má bohatou historii a  stále  probíhá. Významným badatelem byl  Hugo Salm, který  v roce 1802 zdolal část sestupu. Později pokračovali jiní.

V  jeskyních jsme nebyly. Prostory,  zdobené sintrovými útvary (krasovými jevy, vznikajícími vysrážením rozpuštěného vápence z vodního prostředí a jejich opětovným návratem do skupenství pevného),  běžně veřejnosti kvůli nebezpečnému terénu přístupné nejsou. Do jeskyně  však umožní sestup (s veškerou výzbrojí a výstrojí) místní speleologická organizace  po  absolvování  krátkého kurzu. (WEB   a mapa Rudického propadání)

 

Až z televizního dokumentu, fotek a článků jsem se  dozvěděla, jak to tam dole vlastně  vypadá a  také informaci o tom,  že Rudické propadání  si vysloužilo  hned  několik NEJ…  Propadání   je druhý nejdelší jeskynní systém u nás (hned po Amatérské jeskyni **). Měří  více jak 12 km a  končí Býčí skálou, u které se nachází vývěr Jedovnického potoka. Býčí skála je jedním z nejslavnějších českých  archeologických nalezišť a také obětiště.

Vstupy do útrob Rudického propadání jsou dva. Oba  ústí a spojují se v  Hugonově dómu. Spodní chodbu přes výše popisované vodopády… (v zimě  ledopády) zdolalo pouze pár zkušených.  Do útrob se  dostává Horní chodbou (112m). Dole jsou hluboké vodní tůně a  vodopády,  z nichž  ten nejvyšší  (33 m)   je zároveň i  nejvyšším podzemním vodopádem v ČR.  Prostory nad  podzemním tokem  (ve více jak 100m  výšce)  jsou prošpikované  labyrintem   chodeb a komínů. Probíhá tu neustálý proces krasovatění. Jedovnický potok  v podzemí vymodeloval kaňony  a  dómy. Obří dóm svými rozměry (75mx20mx70m) získal další prvenství v ČR.  

Zajímavostí je dóm Rudický,  který se nachází  v hloubce 180 m. Ústí do něj 150 m vysoký komín,  který končí 30 m  pod povrchem země (pod  restaurací Tumperek). Před  pár lety se propadla vozovka v blízkosti tohoto komínu. Snahou jeskyňářů je  do něj proniknout. Nová suchá propast Tumperk by tak hloubkou (cca 190 m) překonala  současný rekord: 153 m hluboká Rudická propast  je nejhlubší  suchou podzemní propastí v ČR. Nachází se  v ní zajímavosti: krasový útvar  Rudická kašna (místo, kde jsou výborné podmínky pro  nárust  sintrové hmoty) a  žebřík "krápník" (v roce 1922 zde  badatel  opřel dřevěný žebřík, který    také porostl sintrovou kůrou).

Musí být zážitek tento jeskynní systém navštívit.

Pokračovaly jsme  dále po zelené. Vyšly jsme  z lesa. Po pravé straně se nám otevřela  pěkná scenérie Kolíbek,  skalního amfiteátru. Krasový útvar (zároveň významné archeologické  naleziště) je oblíbeným místem filmařů, především však horolezců.

 

Na  křižovatce cest jsme  odbočily  doleva nahoru (stále po naučné stezce) a  vyšláply k technické památce  z roku 1860 - dominantě  Rudic – větrnému  mlýnu holandského  stylu, ve kterém   je  malá jeskyňářská expozice, muzeum historie obce, expozice mineralogie, železářství a těžby rudických vrstev.

V  těsné blízkosti  mlýna se nachází Geopark, který nás  však nijak nezaujal.  Pokračovaly jsme  tedy dále (již pouze po zelené) ke  kapli svaté Barbory, modernímu svatostánku, postavenému  z místního vápence v roce 2002. 

Velmi pěknou  tečkou za  našim putováním Moravským krasem se  stal lom Seč, nacházející se na JZ okraji Rudic (od  kaple sv. Barbory  stále po zelené a na  rozcestníku Rudice - Hájce  - doleva).

Silně členitý reliéf lomu  o půdorysu 180 x 100 dosahuje hloubky kolem 20-30 m.

Protože je pro mne popis  složení této  nádhery  příliš  složitý,  s dovolením vkládám odborný popis.   Mohu pouze dodat, že jsme si červenavě zbarvených železitých pískovců a pestrých kaolinických jílů dosyta  užily. I když  nebylo azuro,  rudické vrstvy  úžasně kontrastovaly  s okolní  krajinou.

Vrátily jsme se  zpět k větřáku  a na křižovatce pod  vsí jsme se po naučné stezce  nedaly doprava zpět ke Kolíbkám, ale   pokračovaly  jsme rovně po naučné stezce (2 km) zpět  do startu,  k jedovnickému rybníku. V hospůdce U Hastrmana jsme  "ujely" na  oblíbeném smažáku a  plny  pěkných vizuálních  zážitků ujížděly  k domovu.

Trasa  celého výletu

Červen 2015

 

Macocha

Okrajově TIP na další výlet v Moravském krasu:

Z vísky  Sloup jsme se na podzim 2016 vydaly  pěšky po žluté  na vycházku. Míjely jsme Sloupsko-šošůvské jeskyně, patřící do nejdelšího jeskynního systému v  ČR - Amatérské jeskyně**, objevené v roce 1969. Jeho celková délka   přesahuje 40 km a patří do něj, mimo jiné,  známé Punkevní jeskyně a propast Macocha.  Prošly jsme kolem jeskyně  Kůlna, sídlišti pravěkých lovců.  V létě 2009 jsem si zde vychutnala koncert Druhé Trávy.

Následovala  cesta  barevným podzimním  smíšeným lesem, která  po  5,8 km končila  na Macoše,  symbolu Moravského krasu,  největší propasti  svého druhu v ČR (hloubka propasti po hladinu spodního jezírka  138,5m, délka v horní části 174 m a šířka 76 m). Propast leží na Macošské plošině mezi kaňony Suchého a Pustého žlebu. Jezírko sahá do hloubky asi 50m.   Z bočního vyhlídkového můstku, vybudovaného v roce 1899, nacházejícího se  ve  výšce 92m, jsme  zamávaly na  dno propasti  návštěvníkům Punkevních jeskyní a jukly jsme dolu  i z můstku, umístěného v bodě nejvyšším, zbudovaného v roce 1882 ( v ten rok se zřítil do hlubin původní  gloriet z roku 1820).

V restauraci jsme se posilnily,  v informačním centru  si kamarádka   otiskla  razítko   do své  sbírky a  dostala  tip na návštěvu nedaleké  zříceniny hradu Blansek. O týden  později hrad  „dobyla“.

Do jeskyní Punkevních, nacházejících se  nedaleko  propasti, asi není  jednoduché se dostat, ročně  je navštíví statisíce  návštěvníků. Před více  než třiceti lety  jsem se v  Punkvě také plavila. Místo krás krápníkové výzdoby v jeskyni si  však mnohem více vybavuji   úžasný dárek -  v rohlíku párek  -  který jsem  tenkrát vnímala jako  vzácnost.

Domů jsme  to vzaly  přes  Rájec  Jestřebí a na kratičkou chvíli  jukly do zámeckého parku.

Poděkování Ilči a Olči, parťákům na cesty

 

Použité odkazy:

http://www.rudice.cz/index.php?page=priroda

http://lokality.geology.cz/759

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kras

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sintr

 

Článek související:

Po stopách Santiniho - Zelená hora