Roatan, zelený ostrov Hondurasu

K mé letošní dovolené na krásném zeleném ostrově Roatan s tropickou vegetací a bílými plážemi mě přivedl můj bývalý šéf. Četl v Právu článek o české vesnici na tomto ostrově. Shodou okolností, kdy píši tyto řádky, dnes ČT1 vysílala cestopis Na cestě po Roatánu s Bartoškou a Donutilem z r. 2013. A já si uvědomila, že jsem pořad viděla, ale nijak jsem se tenkrát myšlenkou navštívit ostrov, nezaobírala. Spíše mě lákal Honduras jako poznávačka, ale kamarádka upřednostňuje moře. Mluvila jsem s ní o tom loni na podzim a ta začala zjišťovat levné ubytování a letenky. Ubytování se slevou v říjnu nabízel booking a tak ho hned objednala. Říkala jsem jí sice, že základ je letenka a ubytování se vždy sežene. Do české vesnice uprostřed ostrova nedaleko Jonesville jsme jet nechtěly, na pláž je odtud, dle jejich sdělení hodina pěšky a nejvhodnější je půjčit si auto. My ale řidičák nemáme a musíme spoléhat na své vlastní, již přece věkem trochu opotřebované nohy. Brouzdáním po internetu jsme zjistily, že nejkrásnější pláže jsou stejně na jihozápadě a do české vesnice si můžeme udělat výlet. Když už jedeme tak daleko, tak pojedeme zase na tři týdny. První týden jsme objednaly ve West End v hotelu Sea Breeze Inn a další dva týdny ve West Bay v hotelu Las Rocas. Jak jsem několikrát psala, nám stačí levný pokoj, protože jsme celý den venku.

A pak začalo sledování na různých webových stránkách s letenkami. Nakonec jsme v dubnu nakoupily u Student Agency letenky Praha-Londýn-Miami-Roatan a stejnou cestou zpět. Já pak začala sestavovat program, co budeme dělat a kam si uděláme výlety. Ale znáte to, člověk míní, ne Bůh, ale druhý člověk mění. Měly jsme to vše dobře promyšlené a naplánované, podařila se však uskutečnit pouze část. Četla jsem na internetu i v průvodci, že ostrovem ze západu na východ jezdí autobus, na ostrov Utila jezdí pravidelně lodě a jízda trvá asi hodinu, na honduraskou pevninu se dostanete lodí za dvě hodiny a za 12 dolarů. Nesmíte však věřit všemu, co se kde píše. Domorodí lidé jsou úplně jiní, na vše mají čas, znáte to kouzelné slovíčko maňana, a vše je pro ně largo, což znamená daleko a sami snad ani neznají, co vše se na ostrově nachází. A to ostrov všeho všudy měří 60 km na délku a 6 km (někde uváděno 8) v nejširším místě ostrova.

Příprava cesty byla dokončena, zavazadla sbalená a nastal toužebně očekávaný den odletu 28.4.2015. Do Prahy jsme jely o den dříve a přespaly u kamarádčiny spolužačky. V Praze nám vystavili letenky pouze na Miami a také tam poslali zavazadla. Z Prahy se společností AA Airbusem A320 v 11.15 směr Londýn - letiště Heathrow, terminál 3, doba letu 2.05 hod., přílet do Londýna 12.20 (čas.posun -1 hod.). Odlet z Londýna ze stejného terminálu a se stejnou leteckou společností Boeingem 777-300 v 15.00 hod. směr Miami, doba letu 9.35 hod. (-6 hod.). Tam přílet 29.4. v 7.35 ráno a místo v 11 jsme odlétali s dvouhodinovým zpožděním na Roatan (přestup do jiného letadla) AA Airbus A319, přílet na Roatan ve 13 hod.. Zpáteční cesta stejná, z Roatanu jsme odletěli 20.5. ve 12.10 hod., letenky i zavazadla až do Prahy, ve 20.40 z Miami do Londýna Boeingem 747-400 na terminál 5, přílet 10.15. Letiště v Londýně je velmi rozsáhlé a my jsme měly obavy, jestli vše zvládneme, ale vždy nás někdo nasměroval. Nejdříve letištním vlakem a pak autobusem jsme se přemístily na terminál 3, odtud v 16.25 BA do Prahy, přílet 19.25. Nakonec ještě hurá na nádraží a odtud do Bohumína, konečnou fázi pak v noci taxíkem domů do Orlové. Cesta tedy trvala 2 dny s minimálním spánkem.

Ostrov Roatan je největší z několika honduraských ostrůvků v Karibském moři a leží na sever od pevniny, v r. 1502 objeven Kolumbem, později domov mnoha pirátů, z nichž nejznámejší je Henry Morgan. Je to ostrov opravdu nádherný, s překrásnou přírodou, která místy připomíná džungli, s úžasnými plážemi, pokrytými bílým pískem, které omývají vody oceánu, hýřící všemi odstíny barev podle toho, jak je voda hluboká, nebo co se nalézá na dně. Voda je průzračně čistá a tmavou barvu vidíte jen v místech, kde roste na dně tráva. Dá se říci, že většina pláží je dobře udržována. Další ostrovy Utila (směrem na západ) a Guanaja (na východ). Ostrov Guanaja objevil v r. 1502 Kolumbus, žil tam domorodý kmen Paya, měří 25x4 km a r. 1998 byl zpustošen hurikánem Mitch a dostanete se tam jen vodním taxi. Na Utilu jsme chtěly jet, ale všichni říkali, že se tam nejezdí a za těch 12 dolarů je utopie. Vodní taxi West End - West Bay (vzdálenost 2 km) stojí na osobu 3 dolary a autotaxi (cesta je po silnici delší) stojí 10 dolarů. Lidé jsou zde velmi příjemní, milí a usměvaví a rádi si s vámi popovídají. Zjistíte, že někteří dokonce znají Českou republiku nebo ještě Československo a což mě překvapilo, dokonce věděli, že nemáme moře. Když jsem jim řekla, že se na ostrově staví již druhá česká vesnice, byli překvapeni a o ničem nevěděli.

Protože máme zpoždění, domluvené auto (za poplatek) na nás na letišti nečeká. Kolem nás se to rojí taxikáři a za 25 dolarů (pevná taxa, plakáty s cenami jsou vylepené na sloupech) nás odváží na hotel Sea Breeze Inn do West Endu. Jelikož máme ten nejlevnější pokoj za 40 dolarů na noc, jsme ubytovány v přízemí bez balkonu. Pokoj má dvoulůžko, stůl (na něm zásobník na vodu, kávovar, dva hrníčky a dvě skleničky), vedle stolu je výklenek s policemi a věšáky na oblečení. Součástí zařízení další police na stěně u dveří na WC, dále lednička a televize, hraje snad jen jeden program (nebo neumíme nastavit) a nezbytná klimatizace. Sociální zařízení s umyvadlem, WC a sprchou, hygienické potřeby zdarma, ručníky se mění každý den, úklid rovněž každý den. Výhled z pokoje nemáme do zahrady, ale na množství kajaků, které se půjčují. Hotel sestává z několika dřevěných dvoupatrových budov, u nichž rostou keře, stromy a kytky. Hotel má vlastní venkovní kavárnu a restauraci, do které si chodíme posedět, protože na pokoji nic na sezení není. Těch šest nocí to tady musíme vydržet, ale my nejsme náročné, hlavně potřebujeme postel, WC a vodu.

West End je příjemné městečko s čilým ruchem, plné kavárniček, restaurací, obchůdků a center, nabízejících všechny druhy vodních sportů (potápění, šnorchlování, scuby, rybolov, parasailing, jízdy na kajaku, lodí se skleněným dnem, vodní taxi, cesty lodí kolem ostrova atd.). Po příjezdu jsme do pokoje daly kufry, oblékly si plavky a hajdy na pláž. Z hotelu jen pár kroků přes cestu kolem kostela a už jsme na pláži. Na první pohled nás zklamala trochu kalná voda a pláž s chaluhami. Nakonec jsme zjistily, že již pár dnů občas prší nebo se zpustí průtrž, což nás čekalo další tři dny. Nejsme cukrové panenky a tak pokud je to jen slabý deštíček, koupáme se a chodíme na procházku. Chceme vyměnit peníze a místní nás posílají do nedaleké banky u benzínové pumpy. Jaké je naše překvapení, když u vchodu do banky vidíme dva ozbrojence, kteří nám vysvětlují, že si nemůžeme v bance peníze vyměnit, že máme jít vedle do marketu. S menšími problémy nám peníze vyměnili a my hned nakupujeme nejnutnější potraviny (pití, konzervy, sýr, kávu, čaj, pivo, rum a colu - toustový chleba jsem si dovezla), protože ubytování nemáme se stravou. Ale podržte mě, kdyby takto lidé pracovali u nás, tak jsou snad všichni nezaměstnaní. Není to rychlost u pokladny jako v našich supermarketech, ale všechno tady moc dlouho trvá a u více jak poloviny našich položek pracně a dlouho zjišťují ceny.

Na večeři se stavujeme v jedné malinkaté jídelně u cesty se dvěma stolky a dáváme si placky plněné kuřecím masem a zeleninu (7 dolarů). Jednou jdeme do italské restaurace, to když mají akci za 5 dolarů - špagety s kuřecím, nedejte se však zmýlit cenou na jídelním lístku, k ceně musíte připočítat ještě 10%. Sám majitel se nás ptá, jestli nám chutnalo. Kolem šesté pozorujeme západ slunce a pak se již rychle stmívá. Jdeme ještě na procházku podél silnice, ale mě trochu vadí smrad z výfuků aut a to si člověk myslí, že jede do čistého prostředí. Ale jak jinak to udělat, když je zde malý životní prostor. Při procházce zjišťujeme, že zde kromě pro nás drahých taxíků (za kousek 10 dolarů), jezdí i autobus, do Coxen Hole nebo do West Bay za 25 lempiras (přibližně asi 30 Kč). Já jsem prošla West End celkem důkladně, prohlédla si mnoho zdejších resortů, koukla se i kolem domů místních obyvatel (ale musím říct, že si na pořádek moc nepotrpí), byla jsem dokonce v neděli na chvíli na mši v kostele, večer prolezla různé obchůdky se suvenýry, doutníky, ale i uměleckými výrobky z recyklovaného materiálu nebo obrázky malovanými zdejšími malíři.

Protože nás West End počasím nepřivítal příliš vlídně, rozhodujeme se jet do hlavního města ostrova do Coxen Hole. Jedeme místním autobusem přes Sandy Bay, cesta a lidé příjemní. V Coxen Hole zastavujeme na parkovišti, kdy pojedeme zpět nevíme, jízdní řády neexistují, prostě se jede, když jsou zákazníci. Jdeme podél hlavní silnice, která vede blízko pobřeží, takže máme i výhled na moře. Kolem 11 hod. si dáváme jídlo v bistru - výborné plněné taštičky (jedna za 10 lempiras). Pokračujeme prohlídkou místního kostela a dostáváme se do malého parčíku u věžních hodin a pomalu docházíme na okraj města. Ještě je málo hodin a tak jsme se rozhodly, že pojedeme dále do French Harbor. Vracíme se na parkoviště, ať se snažíme, jak chceme, tam žádný autobus nejede, je to prý largo a taxíkem se nám nechce. Nasedáme do autobusu a jedeme zpět do West Endu a kupujeme si lístek do Sandy Bay, že se podíváme do botanické zahrady. Zase problém, řidič nás vysadí u nějaké továrny a když vidí naše rozpaky, nastupujeme zpět a jedeme dále. Cestou si pak domlouváme výlet na příští den po Roatanu, prý za 60 dolarů, máme být přesně, opravdu přesně v šest před hotelem.

Zase se potvrdilo, že tady je na vše čas a nic není problém. Před šestou již stepujeme na chodníku před hotelem a vyhlížíme včerejšího řidiče, nikde nikdo. V půl sedmé zastavuje u nás nějaké taxi, domlouváme si cestu, ale je to již za 80 dolarů. Když si vezmete, že pronájem auta na den stojí 40 dolarů, k tomu benzín a šofér, tak nakonec souhlasíme a jedeme. Program výletu je jasný, za den objet celý ostrov a navštívit co možná nejvíce míst, která chceme vidět. Naše první zastávka je na iguaní farmě, kde se nám moc líbí a pokračujeme dále na French Harbor, který víceméně projíždíme a vidíme z něj jen přístav. Další zastávky na jižní straně ostrova máme v resortu Parrot Tree a v městečku Oak Ridge. Chceme jet do Port Royal a Diamont Rock, ale pro našeho řidiče je to opět largo. Jedeme na sever a podíváme se do některých resortů - Paya Bay, do Punta Gordy. A nyní do české vesnice u Jonesville, ale řidič neví,kde vesnička je a po získání informace odmítá s tím, že je to largo. Opravdu nás to mrzelo, ale nedalo se s ním diskutovat. Nám se zdá, že je ještě málo hodin a tak naléháme, že chceme alespoň do French Harboru. Zašly jsme do restaurace na oběd a pak ještě trochu prošly město a odjíždíme přes Sandy Bay domů. V Sandy Bay chceme jít do botanické zahrady, ale je již po čtvrté hodině, tudíž je již zavřeno.

Po snídani 5.5. pro nás přijíždí auto z West Bay z hotelu Las Rocas, kde strávíme příštích čtrnáct dní. Ani tady se nenudíme a snažíme se každou chvilku využít co nejpříjemněji. Jedno dopoledne jedeme za 15 dolarů loďkou šnorchlovat (korálové útesy jsou od břehu přece trochu dále), další den se vypravíme do Jungle Top Adventure Zipline (již samostatný příspěvek), pěšky k nedalekému parku Gumbalimba nebo dokonce po pobřeží až do West Endu. Tam jsme šly téměř celý den, protože jsme se každou chvíli zastavovaly a skočily do moře, abychom se vykoupaly, prohlížely si opuštěné resorty cestou a nakonec skončily na "naší" pláži ve West Endu. Na zpáteční cestu jsme si vzali taxi a stavily se v obchodě nakoupit další zásoby jídla a hlavně pití. Většinu času trávíme v blahodárně slané mořské vodě, pozorujeme rybky, které kolem nás plavou a občas i kousnou, touláme se po pláži z jednoho konce na druhý a na velkém korálovém svahu pozorujeme iguany. Já si navíc prohlížím spoustu zdejších méně či více luxusních resortů, snažím se popovídat si s místními lidmi - sekuritas, policistou, prodavači a hlavně s malířem, od kterého si kupuji na památku obrázek. Každý večer pak pozorujeme západ slunce.

V Las Rocas máme ubytování se snídaní, v malém bufetu jsou nachystány dva druhy džusů a mléko do kávy či čaje. Na barovém pultu pak mísa s ovocem, různé druhy sladkého pečiva, jogurty, sladké mlého (vanilka, čoko), sáčkový čaj, cukr, marmeláda, chléb, tousty nebo housky nečekejte. Číšník nám z kávovaru nalévá kávu a po chvíli donese talíř se snídaní, každý den vejce 100x jinak. Jednou je to vaječina a kousky slaniny nebo párek, jindy sladké placičky, také k vaječině, vaječná omeleta plněná šunkou a sýrem nebo volí oko s fazolovým pyré, párkem, sýrem a smaženými banány. Občas zajdeme na oběd nebo večeři s mořskými plody (cena od 13 dolarů výše) a také si kupujeme od prodejců na pláži placky plněné masem, rýží s masem, posypané sýrem a cibulí kus za jeden dolar. A jaké jsou na Roatanu ceny? V obchodě malá konzerva párků (asi 3 nožky) 18 lempiras, stejně velká konzerva ryb v tomatě 16, 2 l coly, sprite apod. 41, 50g inst.kávy 33, rum Flor de Caňa dovoz Nicaragua 750 ml 269, pivo Salva Vida plech 355ml za 21, roztírat. sýr (velká kostka asi 250g) za 55. Měnou v Hondurasu je lempira, za dolar dostanete 22, platit se všude může lempirou i dolary. Jen když jsme v Las Rocas chtěly doplatit nocleh kartou, tak jen v lempirach, v hotovosti jak chceme. Snad jsem to popsala všechno, napíši ještě samostatné příspěvky některých míst. Nastal poslední den našeho pobytu na ostrově a musely se vrátit domů - Adios nebo Hasta la vista Roatan.