Řím na vlastní pěst

Podařilo se nám s přítelem koupit levné letenky do Říma. Tušili jsme že tam bude hezky, ale zdaleka nás nenapadlo jak moc. Přes internet jsme si zajistili ubytování ve skromnějším tříhvězdičkovém hotelu, který byl ale blízko centra a mohli jsme vyrazit.

Na náš prodloužený víkend jsme odlétali v pátek v poledne. První co nás mile potěšilo byla teplota. Na začátku září, kdy u nás bylo docela chladno bylo v římě skoro 30 stupňů. Při příletu jsme si podle průvodce zjistili, že přímo z letiště jede do centra na zatávku Roma Termini vlak Leonardo Express. Jedna cesta stála 14 EUR, což bylo pořád levnější než autobus nebo taxík. Navíc tenhle vlak nikde nezastavoval a jel až přímo do Roma Termini a tak jsme nemohli nikde zabloudit. Na nádraží jsme už podle mapy našli náš hotel Tre Stelle.

Hned jak jsme si vybalili věci, čekala nás první procházka Římem. Naše první kroky směřovaly k Piazza della Repubblica, kde je kde je krom jiného kašna Fontana delle Naiadi a pak jsme pokračovali k Piazza di Venezia s obrovským památníkem Vittorio Emanuele. Když jsme se ocitli na schodech, které vedly k Piazza di Venezia uviděli jsme krásný pohled na čtyřicetimetrový sloup Foro di Traiano a po pravé straně dva kostely jeden renesanční a druhý barokní docela nám to v západu slunce vzalo dech. Prošli jsme se kolem památníku a pozorovali ruch osvětleného města. Zaujaly nás pojízdné stánky s ovocem, zmrzlinou a dalšími věcmi. Když už bylo dost hodin, prostě prodavač zabalil vše co bylo potřeba a se stánkem na čtyřech kolech odjel - docela praktické.

Další den jsme šli stejnou trasu na Piazza di Venezia. V dopoledním slunci vypadal tenhle pohled zase trochu jinak. Všude památky a turisté, koně s kočáry, prodejci, kteří nabízeli barevné slunečníky, šperky a nebo třeba společnou fotku v kostýmu. Protože byl památník Emanuella II otevřený, šli jsme po schodech nahoru a viděli jak muzeum, které v sobě má dost zajímavých kousků, tak i výhled, který je z památníku úchvatný. Třeba i jen na blízké Koloseum stojí za pohled. Pokračovali jsme cestou ke známé Fontaně di Trevi. Ani ta nezklamala. Je to úžasná podívaná. Dál jsme trochu odbočili po trase a blížili se ke Španělským schodům. Nahoře jsou schody zakončeny kostelem Trinita dei Monti a dole pod nimi je kašna ve tvaru uprostřed potopené lodi. Schody jsou plné odpočívajích lidí, je příjemné jen si sednout a pozorovat... Naším dalším cílem byl Pantheon, ale ještě před ním jsme po cestě zašli do kostela Sant´Ignazio. Strop kostela vypadá jako nebeský prostor. Freska je iluzionistickým dílem, jde o to z jakého úhlu se na ní díváte. Z jednohov působí tak, že namalované sloupy jsou obrovské a pokud stojíte jinde iluze se rozplyne a sloupy jsou miniaturní. Pak už následoval Pantheon. Opravdu monumentální stavba, která nás uchvátila. Jen velká škoda - polovina Pantheonu byla pod lešením... Stejně mu to neubralo nic na genialitě, projdete kolem 16ti sloupů a vejdete dovnitř. Jeho kupole je dodnes největší na světě a jediným zdrojem světla je otvor v ní, který má průměr devět metrů. Opravdu krásný zážitek. Na náměstí u Pantheonu je klasicky kašna a spoustu kaváren i McDonald, kterého si ale skoro nevšimnete, takže nekazí celkový dojem. Všichni kolem klasicky posedávají, pijí výbornou kávu a jedí neodolatelnou zmrzlinu. Naším posledním bodem v procházce pro tenhle den bylo náměstí Piazza Navona. Na něm jsou tři krásné fontány a obelisk, nechybí ani kostel. Na náměstí jsou "živé" sochy, malíři a další "umělci". Pokud máte čas určitě si poseďte v některé z kaváren či restaurací.

Další a poslední celý den, který jsme na Řím měli byl v plánu Vatikán. Protože byl docela daleko od našeho hotelu, rozhodli jsme se použít metro. Nejbližší bylo na Roma Termini. Jedna jízda stála 1 Euro a mohla trvat 75 minut. První dojem z metra - měli hezčí a prostornější vagony, ale celkově nám naše metro přišlo lepší. Hlavně, že jsme se ale dostali kam je potřeba. Vystoupili jsme na stanici Ottaviano S. Pietro a pěšky jsme s davem došli na náměstí Sv. Petra. Protože byla neděle probíhala bohoslužba. Na náměstí byla velká obrazovka, kde byla promítána. My čekali frontu na vstup dovnitř. Museli jsme projít bezpečnostními rámy a také byl striktní zákaz vstupu s holými rameny. Nejprve jsme se šli podívat na papežské náhrobky. Další frontu jsme si vystáli, abychom se šli podívat do kupole. Jeli jsme výtahem a vstup stál 7 euro, i tak pokud jsme se chtěli dostat až úplně nahoru a vidět Řím, tak jsme museli ještě pěknou řádku schodů vyšlápnout sami. Zejména zúžující se schody mi moc dobře nedělaly, ale co zbývá, pokud něco vidět chcete?:) Pohled na Svatopeterské náměstí shora byl krásný... Musíte to prostě zažít. Dál jsme chtěli vidět Sixtinskou kapli a tak jsme museli obejít část Vatikánu a jít vstupen do Muzeí. Bohužel v neděli bylo ale zavřeno. Rozhodli jsme se, protože jsme měli ještě hodně plánů co vidět, že Sixtinská kaple počká na některou z našich budoucích návštěv v Římě. Nasedli jsme na metro a jeli směrem Koloseum. Když jsme před ním stáli, znovu jsme měli ten uchvacující pocit. Ohromná stavba, neskutečná jak zvenku, tak zevnitř. Probíhali v ní vykopávky (jako ostatně snad po celém Římě). Z Kolosea bylo částečně vidět Forum Romanum na které jsme se také chystali. Slunce už pomalu začalo zapadat a tak jsme měli co dělat. Vstupenka, kterou jsme si koupili do kolosea a stála 12 euro pro jednoho, platila i na Forum Romanum. Odsud bylo ovládáno celé impérium. Podle legendy je zde hrob zakladatele města Romula. je to obrovská plocha plná historie. Poslední návštěvníci jsou pouštěni 75 min. před zavíračkou. A i když budete mít tenhle čas, budete muset skoro proběhnout tuhle památku, abyste se stihli dostat na druhý konec... A protože jsem viděla film Prázdniny v Římě, chtěla jsem ještě vidět ten slavný "detektor lži", vydali jsme se ještě rychle na náměsti Pravdy, ale už bylo pozdě a tak jsme si mohli udělat fotku "úst pravdy"pouze přes mžíže a po deseti hodinách na nohou se vydali do hotelu.

Poslední pondělní dopoledne jsme došli pěšky na Piazza di Venezia a ana násměstí Senátorů, který navrhl Michelangelo. Pak jsme si dali úžasnou zmrzlinu a vydali se na Roma Termini... Řím je tak obrovský a doslova na každém kroku je nějaká památka, takže naše čtyřdenní návštěva opravdu nestačila. Viděli jsme pár nejznámějších věcí, ale zdaleka ne tolik, kolik bychom chtěli. Vřele Řím doporučujeme!