Řecko 2011 I.část

Řecko 2011.

Několik poznámek úvodem.

Vzhledem k tomu, že jsem při svých minulých cestách po Evropě čerpal rady z cestopisů jiných autorů a sám jsem zatím nenapsal žádný, rozhodl jsem se konečně splatit tento dluh níže uvedeným dílem. Délka cestopisu odpovídá délce a rozsahu cesty a počtu poznaných míst a zážitků. Ujeli jsme celkem 6214 km v době od 11.5. do 12.6.2011.

Místa k přenocování platí hlavně mimo sezonu. Vzhledem ke stále se měnícím podmínkám neberu záruku za to, že třeba po několika měsících bude někde situace jiná. Je-li cestopis příliš rozvláčný, omlouvám se. Třeba pro jednoho nezajímavé informace se budou hodit jinému.

Během cesty jsem pojal podezření, že doma přesně zjištěný a nastavený bod GPS se na místě někdy přesně netrefoval. Nevím, jestli je to navigačním přístrojem, jeho mapami či jejich posunutím v přístroji, nebo zachycením jiných satelitů pod jinými úhly v místě o pár tisíc kilometrů jinde. Nevím, nejsem takový odborník. Největší chybu jsem zaznamenal u Lifídry, ale tam mohlo klidně dojít I k mému překlepu v některém čísle za desetinnou čárkou.

Klasický nepořádek Řeků v přírodě, I když hojně pohozených plastů a pneumatik je i u nás.

V Řecku doporučuji tankovat naftu přímo za Eura. Podat obsluze bankovku s 30, 40, 50, nebo 60€ a současně lze požádat o vodu. Nám ji nikde neodmítli, jen jednou oznámili, že není pitná. U každé benzinky je hadice.

Co se týče dopravních předpisů, plné čáry na vozovce, omezení rychlosti a stopky na křižovatkách Řekové považují jen za doporučené, policie jejich dodržování, zdá se, nekontroluje a nepokutuje. Jen u měření rychlosti předem vyznačeným radarem tuto skutečně dodržují. Řekové jsou velmi dobří řidiči, vyježdění a jezdí i hlavou na rozdíl od našich. Také proto jsem na asi 5000km po Řecku neviděl ani náznak nebezpečné situace, natož havárii. Přitom v Srbsku na cca 2 x 800km 2x havarovaný kamion. A POZOR! Řekové, asi z důvodu ušetření sloupku, osazují značku „Zákaz vjezdu do jednosměrné ulice“ na levou stranu vozovky! Mně se tak díky sledování navigátoru jednou podařilo do jednosměrky v opačném směru zajet. Nic tragického, protože řečtí řidiči počítají se vším, ale pozor na to. Jen jízda za mokra vyžaduje opravdu opatrnou jízdu – jejich asfalt za mokra pěkně klouže, což jsem si jemně vyzkoušel ve velkém stoupání v horách na 1.převodový stupeň, kdy mi občas proklouzla při řazení přední kola. I oni při dešti velmi zpomalí! Víkendový provoz na silnicích je podstatně pomalejší, domácí říkají, že Řekové jsou s autem na procházce. Nesouhlasím s těmi, kteří mně před sobotním a nedělním provozem varovali, že v tomto čase řidiči hodně pijí.

Kvalita silnic o něco málo horší než u nás, ale neprojel jsem žádnou dálnici s tak hrozným povrchem jako u nás na D1 a D2. Bylo vidět, že Řekové v posledních letech udělali velký kus práce, hodně investovali do nových a náročných dálnic s mnoha tunely a mosty v horských terénech. Hlavně koncem min. roku a letos urychleně instalovali množství dálničních mýtnic za účelem rychlejší návratnosti vložených investic. Často se jedná jen o lehkou buňku u nájezdu nebo výjezdu z dálnice. Viděli jme ve dvou případech improvizovanou možnost objetí mýtnice domácími znalci. Rovněž investovali do rekonstrukcí – rozšíření vozovek a zvýšení jízdních pruhů na nedálničních silnicích. Zřejmě na úkor základní údržby okresek.

Na rozdíl od nás nemají ještě krajinu hyzděnou poli se solárními panely.

Než si koupíte řeckou specialitu víno Retsina, nejdříve ji ochutnejte, protože jí mají mnoho druhů. Pro neznalé, Retsina patří do kategorie aromatizovaných vín a vyrábí se z různých odrůd hroznů s přídavkem pryskyřice z borovice. Při její výrobě přitom záleží nejen na kvalitě vína jako základního produktu, ale i na kvalitě pryskyřice. Může se pít samostatně, s vodou jako vinný střik, někdo si ji ředí Colou, také jako aperitiv. Vhodná k rybám, salátům a řeckým jídlům.

11.5.

Z domu jsme vyrazili pohodlně kolem deváté ráno tak, abychom byli večer na vyguglovaném nocovišti u Szegedu. Čtyřdenní dálniční známka (Ematrica-Vignete) pro Maďarské dálnice v Rajce stála 1650 Huf, zaplatili jsme 6,5€. U Rajky též začíná přivaděč na dálnici. Do dnešního spacího místa v Kiskundorozsma u Szegedu jsme dorazili v pohodě.

12.5.

Průjezd Srbskem a Makedonií bez problémů. Jen jsme konstatovali, že v Srbsku více, v Makedonii o trochu méně šidí na dálničních mýtnicích a benzinkách při placení v hotovosti Eury. Proto jsme se rozhodli před koncem Makedonie zaplatit u jedné z posledních benzinek kartou. Bohužel se nepovedlo, obsluha tvrdila, že má něco s internetovým přenosem. Příště jsme se už dopředu ptali, zda berou platební kartu. Na jedné mýtnici v Srbsku se platilo, i když nebyla celá dálnice dokončená. Provoz na celé srbské dálnici byl minimální. Srbové i Makedonci jsou celkem přívětiví, řidiči poměrně klidní, pokud se na dálnici vyskytli. Večer jsme přespali na vyguglovaném místě v řecké Gianitse (GPS N40,78836 E22,41753).

13.5.

Ráno jsme po snídani vyrazili do Edessy. V již dříve prostudovaných cestopisech na internetu jsem si pročetl problémy s hledáním známých travertinových vodopádů. Měl jsem vytipována dvě místa. Nad městem to nevypadalo, tak jsme projeli úzkým centrem, až jsme narazili na jakési směrovky. Ty však posléze zmizely. Poslední, ukazovala do vrat stadionu na parkoviště, kam bychom se nevešli. Volné místo jsme však našli o kousek dál. Podle intuice jsme se vydali hledat vodopády. K čichu se za chvíli přidal i sluch a zrak objevil ukazatel na vodní mlýn. Usoudili jsme, že hluk vody a mlýn by mohly souviset s blízkostí vodopádu. S mlýnem jsme ve stráni objevili i muzeum mlýna a množství různých koryt a kaskád. Voda spadala kamsi dolů, do vegetace, ale na vodopád to nevypadalo. Jinak velmi romantické místo. A vodopád nikde. Po absolvování sestupu několika zajímavými parkově upravenými terasami se v okrasné zeleni prosvětlilo. Na konci, ještě poměrně vysoko nad srázem do údolí, se objevila prosklená horní stanice výtahu. U něj čekala nervózně pokuřující žena, usilovně mačkající tlačítko výtahu. Byl jsem zvědav, jestli takto postavený výtah v liduprázdném místě vůbec funguje. Mezitím jsme zkoušeli ze ženy vypáčit nějaké informace o vodopádu. Bohužel, jak je v této zemi povětšině obvyklé, k dorozumění nedošlo. Hydraulický výtah v chladném ránu nakonec dojel jen metr pod stanici a žena se začala zabývat mobilem k přivolání výtahářů. Nečekali jsme a jali se hledat dále. Z výhledu od výtahu bylo jasné, že v nejbližším okolí se vodopád nenachází. Vylezli jsme opět vzhůru do pěkného parku a zde nás konečně prodavačky otevírající stánky s květinami nasměrovaly. Přátelé, vodopády jsou nádherné, včetně parkové květeny, schodišť a teras. Za hlavním vodopádem je přístupná galerie. Kolem 10 hodiny jsem musel fotografické stanoviště u spodní části vodopádu opustit, kvůli náhle ještě zesílenějšímu proudu vody a následné vodní mlze. Pro další sestup k místu s kanály, kde oba vodopády spojují své vody, by bylo třeba pláštěnky nebo aspoň deštníku. Opravdu doporučuji nevynechat a prošmejdit! GPS N40,80505 E22,05560.

Po Edesse jsme navštívili Vergínu. Najít hrobku dalo jako obvykle trochu práci. Logistika není silná stránka Řeků. K amfiteátru-divadlu a venkovním vykopávkám jsme po asi třech ukazatelích cestu nenašli, což nás mrzí. Klimatizovanou hrobku Filipa II ano, ale jen podle vracejících se davů na placené parkoviště (GPS N40,4850 E22,3220). Expozice (N40,48755 E22,32080) pod zemí celkem zajímavá, ale ve tmě. Jednou jsem dokonce narazil čumákem do stěny v domnění pokračování prohlídkové trasy. Podobně si představuji hrobky faraonů v Egyptě. Zákaz fotografování. Vstupné drahé.

Cestu z Vergíny jsem úmyslně zvolil přes hory kvůli romantice. Děsné vracáky a stoupání. Ale také výhledy, které nejsou pro lidi se závratí. Mimochodem, spodem je již částečně hotová dálnice. Za Grevenou je pod mostem vidět kousek nádherného toku říčky Stena, razícího si cestu zúžením-průrvou mezi skalami. Zastavte, a kochejte se, foťte, točte. GPS N40,05102 E21,48079.

14.5.

Navzdory varováním, že se v Kalambace nebo Kastraki u Meteory nedá přespat, jsme sjeli kousek od hlavní ulice a v klidu přespali. Odhadoval bych to na GPS N39,7014 E21,6260. Případně lze i dále od centra směrem k řece v pravoúhlých uličkách. Hned z rána jsme vyrazili na Meteoru. A udělali jsme dobře. Nejdříve jsme navštívili klášter Megalo Metamorfosi. Přístup po mostě, malým tunýlkem ve skále a dál nahoru. Obdivuhodná členitá stavba na vysoké skále se ztíženým přístupem zejména v minulosti. Dále jsme navštívili Vaarlam. Všechny kláštery jsou zajímavé a mají více-méně nějaké expozice. Každý má zavřeno v jiný den. Pěkné výhledy na ostatní kláštery na okolních skalách. Všude vstupné jen 2€. Pozor, ženy musí mít sukně, třeba i přes kalhoty! (nepřipraveným ženám sukně zdarma u vrátnice zapůjčí). Krátké kalhoty pod sukní nevadí. V pozdním dopoledni už kvůli zájezdovým autobusům nebylo na parkovištích k hnutí, takže jsme si ještě prohlédli zvenku i ostatní kláštery a přejezd do Ioanniny. Za Kalambakou se nám podařilo zakufrovat. Kousek za ní ukazovala šipka na Ioanninu odbočení doleva. Navigátor nereagoval svým obvyklým hlášením „přepočítávám trasu“, tak si pěkně frčíme dál. Silnice se zhoršovala. Tušili jsme, že něco neklape. Po chvíli jsme s úlevou narazili na nějakou hlavnější silnici. Kousek dál jsme se rozhodli na malém parkovišti u mostu přes řeku dát kávu. Parkovalo tam jedno auto, asi nějakého rybáře. Bylo horko, tak jsme otevřeli doširoka dveře, dali vodu na sporák a vylezli ven se protáhnout. Znenadání vyběhlo ze křoví velké bílé psisko a se zuřivým štěkotem se hnalo na nás. Od řeky někdo na psa zakřičel. Místo aby se pes zastavil, vyřítil se další, tentokráte hnědý pes a přidal se k útočící bílé bestii. No nic. Zaklapli jsme dveře a v horku popili kávu. Po pár km další jízdy počalo být podezřelé, že nás navigátor začal posílat Doprava na různé polní a lesní cesty. A čím dál víc i na pěšiny pro chodce. Silnice se začínala kroutit a zvolna stoupat. Jména vesnic nám nic neříkala. Posléze jsme zastavili v jedné vesnici. Jenže najít v Řecku člověka, co by pochopil naše přání, není jednoduché. Po chvíli motání se na návsi nám jeden domorodec s flintou, ovládající němčinu a rozumějící mapě ukázal, kde jsme se ocitli. Vysvětlil jednoduše cestu zpět a kde se napojit na správnou. Po návratu na správnou silnici jsme si zvolili cestu přes hory. Nebyl jsem dosti nabažen horami a přírodou. Máte-li obytný automobil, tuto cestu doporučuji jen otrlým řidičům. Sjezdil jsem všechny evropské hory, i v Dolomitech jsem na Auronzo musel řadit jedničku. Ale v Řecku, v horách, nepočítaně! Někdy jsem žasnul a vážně uvažoval o tom, jestli se třeba může zadřít převodka řízení. Nakonec někde za Metsovom, přiznám se, jsem to vzdal a najel na úplně novou dálnici do Ioanniny. nádhera. Dlouhé tunely 7 až 9 km dlouhé rychle střídaly mosty přes hluboká údolí a klidná jízda. Před Ioanninou nás čekala odměna. Dálnice ještě nebyla placená. V Ioannině jsme navigaci nevěřili a zajeli jsme si asi půl kilometru přes centrum. Město, kde sídlil známý janinský paša, má pěkné opevnění s branami, uvnitř muzeum s mešitou a Minaretem. Za hradbami u jezera je pěkná promenáda. Poblíž je také jeskyně. Nám se podařilo bez problémů zaparkovat u jezera – GPS N39,6729 E20,8616.

Z Ioanniny jsme popojeli do Monodendri, kde jsme přespali nad vesnicí (GPS N39,88326 E20,7445). Už tam parkoval VW Transporter s rodinou. Společně jsme si zvykali a zkoumali nebezpečnost toulavých psů. Moc jsme raději z aut nevycházeli, protože jak se venku něco šustlo, už se seběhla smečka 4 bezprizorních psů. Konec konců jsme zjistili, že oni se nás také bojí a jsou hrozně vyhladovělí. I když, čert jim věř, mám svou zkušenost z bulharských hor. Tam jsem od tří psů vyvázl jen s natrženou pláštěnkou. Během cestování po Řecku jsme zjistili, že každé parkoviště patří 2-3 toulavým psům. Navenek, ať se tváří bojácně, nebo bojovně, všichni jsou vystrašení a lidí se bojí. Jsou to chudáci, živící se Odpadky a milosrdnými turisty. Je jich v Řecku obrovské množství. O něco méně je stejně postižených koček.

Pokračování v Řecko 2011 pokračování II.část