Rakousko

Šest dní na procestování rakouských Alp v oblasti Horního Rakouska. „A má to vůbec cenu?“ „Ale má. V Rakouských Alpách se přece vyplatí i třeba jen prodloužený víkend.“ O čemž jsem v letošním roce byl přesvědčen i já. S vidinou špatného počasí jsme naše přípravy započali přestavbou Octavie na camper pomocí dřevotřískové desky a čtyř přepravek, jelikož, jak asi sami víte, stavět stan za deště není tím nejpříjemnějším zážitkem.

              Okolo páté ráno jsme již vyráželi směrem k naší cílové destinaciLöserPanoramastrasse. Cesta uběhla rychle a za pár hodin se nám po zaplacení mýtného za panoramatickou cestu k vrcholuotevřelo mnoho překrásných výhledů na rakouské Alpy.

              Po neopakovatelném zážitku z místního vysokohorského západu slunce jsme se rozhodli přenocovat dále od parkoviště, kde by nám dělali společnost ostatní turisté. Vydali jsme se proto úzkou pěšinkou vzhůru k jezeru Augtsee, nad nímž jsme se také poblíž vrchní stanice lanovky rozhodli přespat. Na místo s jedinečným výhledem jsme dorazili v době, kdy bylo slunce již za horizontem. I tak se ale obloha nad špičatými vrcholky pyšnila mnoha odstíny červenooranžové. Po ranním focení a východu slunce jsme vyrazili na výlet k Loserfenster a zdolat místní ferratu Sophie. Večer jsme si zaplavali v ledovém horském jezeře, při čemž jsme byli opravdu vděční Sensoru. Spodní prádlo z Merino vlny totiž opravdu hřeje i mokré. Stejně tak nám přišly vhod i Sensor ponožky, které nás nejen zahřály během chladných nocí, ale i zabránily nepříjemným následkům po celodenních výletech.

              Další tři dny jsme strávili u jezera Gosausee, kde jsme přenocovali na neplaceném parkovišti s toaletami. Samotné jezero nám po náročných dnech poskytlo příjemné osvěžení, což po výletě na proslulou 4hodinovou ferratuDonnerkogel se čtyřicetimetrovým panoramatickým žebříkempřišlo opravdu vhod.U jezera se nachází ještě o něco lehčí Laserer Alpin ferrata, kterou jsme také nemohli vynechat.

              Poslední den jsme se rozhodli zdolat horuStoderzinken, kde jsme si mohli vybrat ze šesti ferratových cest, které vedly k vrcholu. V průběhu lezení jsme však čím dál blíže slyšeli hromobití. Vyděšení jsme se co nejrychleji snažili stoupat dále, jelikož cesta zpět již nebyla možná. Nakonec jsme měli opravdu štěstí a jen tak tak jsme stihli před blesky utéct k autu. Počasí hlásilo neustávající bouřky, a tak jsme serozhodli vydat na cestu zpět