Procházka Karvinou

Fotografie (28) • Foto: Franta

Pochopitelně se nejednalo o túru napříč celým velikým průmyslovým městem s více jak padesáti tisíci obyvateli, ale „jen“ o okouknutí jeho historického centra a prohlídku fryštátského zámku. Že tomu bylo nakonec malinko jinak, o to se přičinilo zpoždění vláčku, který nás měl z Českého Těšína v pozdním odpoledni do Karviné odvézt... a také únava našich končetin, kmitajících od časného rána všemi možnými zákoutími obou měst těšínských.

Když jsme se s Janou konečně ocitli v cíli cesty na karvinském nádraží a zjistili rozumný zpáteční spoj do Nového Jičína, kde jsme byli ubytováni, přišli jsme na to, že je to odsud do městské památkové zóny něco přes kilometr, a že se musíme kvůli tomu časovému skluzu prohlídky zámku Fryštát vzdát.

Naše pěší trasa do centra nás po překonání hlavní silnice a okrajové čtvrti přivedla do zeleně největšího karvinského parku, nesoucího název po prozaičce-klasičce Boženě Němcové. Díky krásnému počasí jsme jím pochopitelně neprocházeli sami, ale cestou míjeli menší či větší shluky domorodců. O něco později se nám přes otevřenou lučinatou plochu nabídl pohled na bývalé feudální sídlo, díky čemuž musely naše nožky změnit azimut pochodu (jinak by došli do Darkova a ne do Fryštátu) a zamířit směrem půlnočním.

Dnes jediný zachovaný ze tří karvinských zámků - trojkřídlý Fryštát nás sice neohromil bombastickou pompézní fasádou, neboť jeho empírová podoba je poněkud střízlivější, ale večerní serfování na netu o to více naštvalo tím, o co všechno jsme díky jeho „neprohlídce“ přišli. Zájemcům totiž nabízí hned tři okruhy, přičemž stálicí je expozice šlechtického bydlení od šestnáctého až do dvacátého století.

Na místě zámku stávala už ve 14.století tvrz těšínských Piastovců. Jeho podoba se díky četným požárům, přestavbám a vlastníkům měnila. Pak jej roku 1792 získal rod Larisch-Mommichů a přestavěl do současné empírové podoby. Na základě benešových dekretů bylo majitelům po válce jejich sídlo zabaveno a od roku 1990 patří městu.

I když jsme byli o prohlídku zámeckých interiérů ochuzeni, poctivě jsme okoukli alespoň jeho venkovní podobu. Hlavní průčelí je součástí rozsáhlého Masarykova náměstí a vchod stráží po obou stranách vstupních dveří barokní sochy Herkulů. Nejsou původní, dříve zdobily dnes zaniklý zámecký park se skvostným názvem Ráj.

V těsném sousedství stojí stavení s názvem Lottyhaus. Jedná se o vedlejší zámeckou budovu, spojenou s tou hlavní prosklennou chodbou. Nyní se v ní nachází expozice měšťanského a šlechtického bydlení a sbírky pražské Národní galerie s obrazy českého výtvarného umění posledních dvou století.

Dalším velezajímavým objektem je sousední farní kostel Povýšení sv.Kříže. Pochází z třináctého století a je tudíž nejstarší historickou památkou města. Jeho původně gotický vzhled byl obohacen i přispěním dalších stavebních slohů a pozorný pozorovatel si určitě všimne „stop“, které na něm zanechala renesance, baroko a klasicismus. Vše tohle je ale přebito nálezem z roku 2011, kdy byly v interiéru odkryty vzácné fresky z 15.století, zobrazující život dvou blahořečených žen – svaté Barbory a svaté Kateřiny.

Před chrámem si ještě prohlédneme dvě barokní sochy (ta první zpodobňuje Pannu Marii Bolestnou, druhá Jana Nepomuckého), a pak už nedočkavě zamíříme za krásami hlavního rynku. Dnes se jmenuje Masarykův a kromě měšťanských domů jej zdobí hlavně empírová stavba radnice s renesanční, vpřed směle vystupující věží. Při podrobné prohlídce zde objevíme i kamenný erb Piastovců. Okrasou rozlehlé plochy náměstí pak je velká litinová kašna.

Po důkladném prozkoumání rynku ještě projdeme přilehlé ulice, zkrášlené historickými měšťanskými domy (nezbylo jich tady, bohužel, moc – ani těch domů, ani ulic!), mé zraky se ještě s radostí popasou na sousoší, pocházející z doby socrealismu (taky u nás ve Zlíně pár takových skvostů máme), a pak už po zjištění reálné časomíry nezbývá, než se s centrem města rozloučiti a směrem k vlakovému nádraží z něj vykročiti...

Poslední aktualizace: 19.11.2017

Procházka Karvinou na mapě