Přes hraniční přechod Cínovec na vyhlídku Kahleberg do Altenbergu

Přes hraniční přechod Cínovec na vyhlídku Kahleberg do Altenbergu.

Vyrazily jsme zase s mojí partou ženských na výlet za „kopečky“. Ráno jsme se sešly všichni u nádraží, odkud jsme jely německým autobusem na Cínovec. Vystoupily jsme z autobusu a pokračovaly okolo hotelu na Pomezí malou silničkou. Míjely jsme v dálce napravo barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie z 18.století a o kus dál nás zase vítalo stádo poníků za ohradou při silnici. Pokračovaly jsme stále stejnou cestou, došly k dalšímu páru koní, kteří na nás zvědavě pokukovaly a určitě kdybych měla cukr v kapse a natáhla ruku, tak by přikráčely… Pokračovaly jsme dál, v dálce viděly další kostel s dřevěnou věží, který se opravoval – dávala se nová střecha. Došly k ukazatelům, to jsme stále byly na Cínovci na naší straně a vykročily směrem k vyhlídce na Kahlebergu. Míjely jsme penziony a hotely, tedy ne že by jich tu bylo naseto, ale svým zjevem lákaly vyzkoušet si nejen posezení před nimi ale i jejich apartmá…

Posléze jsme došly k odpočinkovému místu, kde byly „rozesety“ lavičky do kruhu a jak taky jinak, než že ty moje ženské si musely již usednout, asi aby nabraly sil, ale to jsme ještě nic neušly… No, mě nezbývalo, než se přizpůsobit ale po chvilce je zas popohnat, abychom se zvedly.

A pokračovaly jsme dál silničkou, obroubenou lesními porosty různých druhů, která byla rovná jak pravítko, neboť jak se postupně zvedala výš a výš, tak jsme ji viděly mizet někde daleko v dálce na vrcholu. Působila docela zajímavě na pohled. To už nás vítaly informační tabule o druhu porostů, které tu rostou a o slatích, které se tu nachází…

Cestou jsme míjely sem tam nějaké turisty a to již byli občané vedlejšího státu, které zase šly z opačného směru, vzájemně jsme se pozdravily, usmály se na sebe a pokračovaly dál ke svému cíli. Zjistily jsme, že to už máme 1,5 km na vyhlídku podle ukazatele, došly jsme na křižovatku, ale my šly stále rovně za nosem…

Najednou se ozval rachot a on si to šinul seshora turistický vláček, na který jsme si dělaly také zálusk. Je to zdejší atrakce pro turisty a tak jsme si myslely, že bychom se s ním mohly zase svést nazpátek, abychom ho vyzkoušely, ale to se nám bohužel nepovedlo, neboť jsme nemohly nikde zjistit jeho jízdní řád. Ale zanedlouho jsme dostoupaly vrcholu na vyhlídkovou terasu Kahleberg a otevřelo se před námi překrásné panoráma, až to člověku bralo dech. Ještě musím podotknout, že Kahleberg se nachází v nadm.výšce 905 m.

Před námi se rozprostíraly široké pláně, bylo vidět nalevo až k Moldavě, přímo před námi se zobrazovaly v dálce vodní nádrže a střecha rehabilitační kliniky. Byl vidět v oparu i čedičový vrch Geisinberg s výškou 824 m. Vůbec se nám odtud nechtělo, výhledy byly vskutku kouzelné. Ale sedět dlouho a jen koukat a koukat, byť jsou vyhlídky nádherné, přece jen se nedá do nekonečna a tak jsem zase musela radikálně zakročit a popohnat vyloženě naší „šéfku“, která by se tu málem uhnízdila. Tohle vyloženě nemám ráda, jdu na výlet s tím, abych něco viděla a co možná nejvíc, ale neustálým odpočinkem se mě tato možnost pak zkracuje, když musím brát také v úvahu dobu odjezdu do místa bydliště.

A tak jsme se konečně odlepily od laviček a nastoupily zase cestu, tentokrát ne úplně stejnou ale směrem na Altenberg. Kousek jsme šly po stejné, kterou jsme sem přišly a pak jsme zahnuly na menší křižovatce doleva a pokračovaly dál, poučovány různými tabulemi, co se kde nachází za zvěř až jsme přešly opravený kamenný můstek a za chvíli došly k lesní studánce, nad níž byla plastika někoho, koho jsem nemohla určit – snad Panna Maria, nevím? Bylo to zhotoveno v moderním pojetí a já tomuto vyjádřování ať v obrazech nebo plastikách nerozumím a nijak mě to neoslovuje. A u této plastiky byly lavičky z obou stran a moje skupinka opět zasedla, což mě málem vzalo dech, ale když tam tak seděly, tak jsem je „cvakla“ ale hned popohnala, že tu přece zas nebudou sedět…na štěstí si daly říct a tak jsme pokračovaly dál směrem k Altenbergu. Za chvíli jsme tam dorazily, vyšly u sportovního střediska, kde se bobovalo, a byly tu různé jiné sportovní atrakce i na vodě a tady by zase naše „šéfka“ stála a koukala se a koukala a nechtěla se odtud hnout. Ale protože i ty další tu zůstat nechtěly a chtěly se podívat po městečku, musela, ač velice nerada jít s námi dál. Myslím si,že ji to dost mrzelo. Ale když jsme se už vydaly za „kopečky“ podívat se, jak to tady vypadá, tak že k tomu patří si prohlédnout i městečko, podívat se na jejich historické stavby, zkrátka si udělat trošku obrázek, i když jsme ho nemohly projít celé vzhledem k časovému limitu.

Musím napsat trochu historie jak k Cínovci, přes který jsme prošly, tak k Altenbergu.

První písemná zpráva o obci Cínovec byla již z r.1378. V r.1945 byl přejmenován z Bömisch Zinnwald na Cinvald. Dnešní název Cínovec nese od r.1955. Kdysi toto městečko bylo vázáno na královské hornické Město Krupka, kde se těžila ruda. Těžba byla přerušena v době třicetileté války, později znovu začala v určitých etapách. V čase, kdy zuřila 1.světová válka byl důl zmodernizován, později než začala 2.svět.válka se netěžilo, byly prováděny jen udržovací práce. Ve 2.svět.válce připadl důl německé správě, byl prohlouben a v r.1945 připadl Rudným dolům Příbram a později byl už důl uzavřen. Po jeho uzavření se změnila činnost obce, město se vylidnilo, bylo zbouráno spousta domů, vznikla tu rekreační oblast, otevřely se hotely, obchody, které více využívají němečtí občané. Jsou tu dva hraniční přechody. Původní celnice je v současné době průjezdná pro osobní vozy, pěší a cyklisty. V letním období je tu možnost pěší turistiky a cykloturistiky po hřebeni Krušných hor. Je tu i možnost koupání v rybníce, je to vlastně umělá nádrž 30 m široká a 300 m dlouhá, která se nachází pod barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, jež byl vystavěn v 18.století a je široko daleko viditelný.

V zimě je tu zase možnost lyžování po lyžařských trasách Krušnohorské magistrály.

Malé lázeňské městečko Altenberg je známo písemně okolo r.1440. Nejdříve se objevila ruda na Cínovci r.1378 a později v r.1440 na Altenbergu. O této činnosti svědčí ještě dnes mohutný trychtýř – pinka , jak je nazýván, který vznikl propadem r.1620 a je viditelný z autobusu při jízdě z Altenbergu na Teplice. Po přelomu 18. a 19.století se začaly objevovat i jiné druhy pracovní činnosti, jako výroba hraček a slaměných květin.

V r.1923, kdy tu byla zavedena železnice, se Altenberg začal proměňovat ve sportovní středisko. Protože se tu dlouho drží sníh, a také tu je dobrá dostupnost do tohoto města, nachází se tu v současné době nejvýznamnější centrum zimních sportů v Krušnohoří. V r.1937 tu bylo mistrovství Německa v lyžování.

V r.1945 byla větší část města zničena bombardováním. V 50tých letech se započalo s rozvojem lázeňství, kdy tento význam ještě víc zesílil v r.1991, kdy byl uzavřen důl a byla ukončena těžba.

Ve městě je možno navštívit Prohlídkový důlní závod Zinnwald, hornické muzeum a též nad městem se nachází hora Geisingberg s rozhlednou, jejíž výška je 824 m. Samotné lázeňské městečko dává svými stavebními prvky jiný ráz, než na který jsme zvyklý u nás v Čechách.

Nu a my jsme prohlídkou města a někdo ještě nákupem v marketu, skončily náš dnešní den za poznáním něčeho nového a počkaly si na autobus, který nás odtud dovezl až do Teplic.