Povedená dovolená v Jizerských horách - 3.

Probudili jsme se do dalšího krásného letního dne, všechno nasvědčovalo, že opět bude horko, i když tady, v Jizerkách, bylo i to vedro docela snesitelné, na hřebenech vždy pofukoval příjemný, osvěžující větřík a také bylo poznat, že se většinou pohybujeme v nadmořské výšce okolo 700 metrů. Prostě, počasí ideální, abychom si vyrazili někam k vodě.

Už večer jsme se rozhodli, že bychom jeden den nemuseli jenom šplhat po kopečkách, ale zajít se někam vykoupat. Tedy, já zrovna nejsem kdo ví jaký milovník koupání, když se rodině podaří přemluvit mne, abych jednou do roka smočil palec v nějakém koupališti, tak je to úspěch. Ale, co bych neudělal pro rodinu,- chtějí se koupat, tak mají to mít. Prokonzultoval jsem s panem Hlavičkou, převelice ochotným majitelem penzionu U Hlavičků, kde jsme po dobu naší dovolené byli k naší spokojenosti ubytováni a on nám doporučil přehradu v Jablonci - Mšeně. Takže,- bylo rozhodnuto, jde se k přehradě do Mšena.

Trasu jsem si opět pečlivě vybral na mapě a hned po snídani jsme si zabalili vše, co potřebujeme k vodě a vyrazili. Odhadl jsem, že nás čekají zhruba 5 - 6 km příjemným, lesním terénem, tentokrát s minimálním převýšením. Za nedlouho jsme se napojili na žlutou turistickou značku, která nás zavedla k místnímu hřbitovu a kostelu sv. Jana Křtitele a později jsme ji ještě několikrát použili, protože byla kratší a hlavně nevedla po silnici. Prošli jsme téměř celým Janovem nad Nisou, občas jsme sice značku ztratili, ale naši mladí průvodci se snažili a vždy jí našli. Pravda, museli jsme chtě nechtě i kousek do svahu, ale dalo se to vydržet, už jsme z té horské turistiky měli docela slušnou kondičku.

Na konci Janova jsme obdivovali řezbářské dílo zdejšího umělce, bájného draka fantastických tvarů, vytesaného z kmenu stromu. Dále nás už čekala příjemná cesta při kraji lesa s krásným, dalekým výhledem na blízké i vzdálené hřbety hor, kterým dominovala špička Ještědu. Mikuláš byl spokojen, když opět našel své kamínky, které opravdu stály za obdiv, tu a tam jsme našli i pár borůvek.

Došli jsme k silnici, u rozcestníku jsme změnili značku, opustili žlutou a pokračovali pro změnu po modré. Procházeli jsme příjemnou podhorskou vesničkou Jindřichovem v stejnojmenném údolí a ubírali se nadále lesní pěšinou, která později přešla v asfaltku. Cesta docela ubíhala díky neustálým legráckám pánů kluků, navíc stále se bylo na co dívat, příroda tu opět byla prakticky na každém kroku úchvatná. Nakonec jsme byli docela i zklamáni, když jsme před sebou spatřili první paneláky. Prošli jsme okolo dvou rybářských chovných rybníků a pak už se před námi objevila Mšenská přehrada.

Údolní přehrada Mšeno, zvaná také Jablonecká, leží téměř v centru města, je napájená Mšenským potokem, patřící do povodí Černé Nisy. I když není nijak obzvláště velká, má rozlohu zhruba 40ha, je přesto největší městskou nádrží ve Střední Evropě. Byla vystavěná v letech 1906 až 1909 za účelem zadržování povodní a brzy se stala vyhledávaným místem milovníků koupání z Jablonce nad Nisou a okolí. Výška zděné hráze je 15,2 metrů, dlouhá 425 metrů. Na březích je několik pláží a dokonce i sluneční lázně.

Ta moje rodinka se nemohla dočkat vody, tak se rozhodla usídlit na pláži přímo pod paneláky Mšenského sídliště. Neměl jsem proti tomu námitky, protože nadohled se nacházel kiosek občerstvení. Pod deštníky byl příjemný stín a vychlazený Kozel nebyl také zahození. Rodinka si ale koupání moc neužili. Mikeš byl celý natěšený, aby nám předvedl potápění, kterému se na Mallorce docela dobře naučil, ale za chvíli byl velice zklamán špinavostí vody a odmítal se nadále koupat. Takže si raději koupili něco k mlsání a počkali na mě, až si dopiju své pivo. Převlékli se a opustili jsme přehradu.

Bylo horké odpoledne, rozpálené sídliště připomínalo žhnoucí pec a i když jsme si plánovali projít se ještě po Jablonci a prohlédnout si místní pamětihodnosti, vedro bylo nesnesitelné a nám se zastesklo po chladivém podhorském vánku. A tak jsme nalezli zastávku místní Dopravy a po chvíli čekání přijel kýžený autobus, který nás pohodlně dopravil do Janova. V penzionu nebyla ani noha, zmožení vedrem se nám už nechtělo nikde chodit a tak nakonec chlapečkové vzali za vděk koupání v malém bazénku na zahradě. Miky se dosytosti potápěl a nakonec vlezla do brouzdaliště i má drahá půlka. Odebral jsem se na pokoj, ukládal si získané fotografie do počítače, poslouchal jsem bujarý vískot od bazénku a těšil se na orosené Svijany po večeři. Nakonec to byl opět příjemně prožitý jeden den naší povedené dovolené v Jizerských horách.