Poodřím za rybníky, lužními lesy a málo známými zámky.

Svoji cestu po kraji v blízkosti řeky Odry zahajuji na nádraží v Jistebníku. Odtud je nejkratší cesta do první obce s názvem Stará Ves nad Ondřejnicí. Už cestou časným vlakem kolem sedmé hodiny jsem si všímal ranního oparu nad rybníky v Pooderské krajině a po výstupu z vlaku a překonání železniční trati opravdu mezi takové dva rybníky mířím. Jeden má název Petr Bezruč a druhý je Křivý. Silnička mezi nimi čelí náporu ranní špičky a tak mě během kilometrového přechodu míjí asi deset aut. Kochám se pohledem na vodní hladinu, na kterou dopadají stíny stromů, a zároveň sleduji zelenou značku, i když jakákoliv značená odbočka ze silnice by byla určena asi jen pro potápěče.

 

Za rybníky se dostávám do vísky Košatka nad Odrou a po překonání potoka Lubina mě čeká asi kilometrový rovný úsek do již zmiňované Staré Vsi. Po vstupu do obce první uvidím po levé straně na kopečku kostel Narození sv. Jana Křtitele, který byl postaven koncem 16 století stejně tak jako vzorně opravovaný zámek, který stojí o pár metrů dále a ve kterém v současné době sídlí místní úřad a konají se zde různé kulturní akce. Zámek v renesančním slohu je určitě ozdobou obce. Cestou zpět mě ještě pod kostelem a budovou diecéze zaujme bývalý lůžkový železniční vagón, který slouží místní mládeži pravděpodobně jako klubovna.

 

Další moje cesta vede do Petřvaldu, který je odsud vzdálen asi 3 km. Naštěstí úsek po velmi frekventovavé silnici k mošnovskému letišti se dá obejít po souběžné cyklostezce a do vesnice docházím po místní komunikaci. Petřvald je vlastně město s více než 7000 obyvateli. Město bylo v minulostí sídelním místem pánů z Petřvaldu, jejímž nejznámějším představitelem byl Hanuš z Petřvaldu. V centru obce se pak nachází jediná místní významnější stavba – kostel svatého Mikuláše.

 

Pokračuji dál do místní části Petřvaldík. Most přes Lubinu je v rekonstrukci a tak musím použít lávku vedle hřbitova, abych překonal její tok. V Petřvaldíku je hned na kraji obce malý kostelík, respektive spíš kaple. Místní usedlík mě při pořizování fotografie informuje o tom, že se tu konají sem tam bohoslužby, a že se sem sjíždějí lidé z okolí. Po mém doznání, že jsem až z Prahy nevěřícně kroutí hlavou.

 

Jako další cíl se jeví Albrechtičky. Žlutá turistická značka byla ve starších mapách kreslena po stezkách podél řeky Odry, v současné době však vede po nezajímavé asfaltové komunikaci obcházející mošnovské letiště. Jen asi v půli trasy přichází oživení v podobě informační tabule o zniklé obci Harty. Je asi velká shoda náhod, že výstavbě mošnovského letiště musela ustoupit obec, odkud pocházeli bratři Žurovcové, konstruktéři prvního letadla na Moravě. Úsměv může vyvolat fotografie, kde jej předváděli v sále zámku.

 

Albrechtičky jsou malou vsí se 600 obyvateli a krom kostela sv. Mikuláše tu najdeme v roubeném domě muzeum vesnice, bohužel zavřené, vzhledem k pracovnímu dni v čase mé návštěvy. Další objekty poznávání se však nachází kousek za vesnicí a to rybníky Kačák, Kotvice a rybník Nový. Vycházím tedy po žluté značce ven z obce až na okraj Kačáku, kde se žlutá značka odděluje a pokračuje do Studénky. Já kopíruji břeh rybníka s naučnou stezkou. Rybník Kotvice a stejnojmenná přírodní rezervace dostaly název po Kotvici plovoucí, která se zde jako na jednom z mála míst v ČR vyskytuje. Jedná se o rostlinu jejíž čtvercové listy plavou po vodě. Mezi Kačákem a Kotvicí míjím bývalý železniční most a jak se později dočítám, právě jsem překročil bývalou trať Studénka – Veřovice, která vedla mezi rybníky a byla v souvislosti s výstavbou mošnovského letiště přeložena.

 

U Kotvice si ještě pročítám na tabuli naučné stezky o tom, co je to litoral a jak je důležitý pro hnízdění ptactva. Tady jsem svoji trasu na chvíli přerušil a šel jsem se podívat na hráz rybníků. Vedl mě k tomu mocný křik opeřenců, který tak trochu připomínal zvuky jako když se překřikují trhovci na trhu ve městě. Ještě jsem zapomněl, litoral je místo s rákosím a rostlinami, kde se ptáci nachází své útočiště k rozmnožování a přebývání.

 

Po kraji lužních lesů pak pokračuji dál do Nové Horky. Ještě před příchodem do vesnice mě trkne na kopečku přede mnou nově zrekonstruovaná stavba. To musím vidět a tak se dostávám do zámeckého parku zámku Nová Horka. Ten byl vystavěn na konci 18 století a v posledních letech byl jeho účel coby sociální zařízení. V současné době se velmi hezky opravuje a od příštího roku by měl sloužit jako muzeum. K zámku přiléhá kaple Svatého Kříže a v zámeckém parku se nacházejí významné stromy.

 

Další cesta do Bartošovic vede po silnici a to docela frekventované, i když je po ní vedena cyklostezka. Mostem přecházíme přeložku tratě do Veřovic a pak následuje 2 km dlouhý nezajímavý úsek do Bartošovic. Od okraje obce následuje klesání kolem kostela sv. Ondřeje, Petra a Pavla a v centru obce nacházíme pak zámek z konce 16 století. V současné době je zde hotel, muzeum, infocentrum a také školní jídelna, kde, pokud přijedete ve školní rok, lze pořídit za 60 kč tříchodový oběd. Jen škoda, že tam v době mé návštěvy nebyla nějaká paní učitelka, mohl jsem dostat do vandrbuchu pochvalu, že jsem všechno hezky spapal.

 

Místní infocentrum je v prvním patře a i přesto, že zvenku zámek vypadá, že už by potřeboval trochu opravit, na schodišti k IC mi to připadalo jak nějaký opravdový prohlídkový okruh. Malovaný strop, zdobený lustr, dřevěné zábradlí a na stěnách obrazy.

 

Poslední část trasy do Kunína nechci absolvovat po silnici a tak volím cyklostezku, která ale ze zámeckého parku nejprve pokračuje na severozápad od obce a v polích za vesnicí pak ostře odbočuje vlevo. Cesta vede chráněnou přírodní rezervací mezi poli a lužními lesy a po levé straně nechává Bartošovický kopec a po pravé rybník se stejným přídomkem. Poklidnou a rovinatou cestou pak přicházím do Kunína.

 

Nejdu ovšem po hlavní silnici, ale zkusím souběžné ulice na druhé straně říčky Jičínky. Její tok překonávám až na úrovni zámku. Tento zámek byl stavěn v polovině 18 století z bývalé tvrze a zachráněn byl na konci století dvacátého, kdy byl rekonstrován po tom, co byl využíván k různým nezámeckým ůčelům. V zámecké škole zde kdysi studoval i rodák z nedalekých Hodslavic František Palacký. V zámeckém parku najdeme i kuželnu. V areálu zámku je kostel povýšení Svatého Kříže spojený se zámkem jakýmsi krytým mostem. Bohužel v dubnu ve všední den je zavřeno, takže z prohlídky nebude nic. Je ovšem otevřená restaurace a dá se zde i ubytovat.

 

Čekám na autobus směr Studénka. Celá popisovaná trasa je dlouhá něco málo přes 20 km, ale dá se vzhledem k dobré dostupnosti železnice zkrátit, převýšení je minimální. Oblast, ve které je i přes nízkou osvětu opravdu co objevovat.