Polabí v srpnu 2018 pt. 3 (Lysá nad Labem)

21.8.2018

 

No nevím, ten třetí celý den byl na pohled cyklisty poněkud odbytý, ačkoliv podle nastalých podmínek by měl být skoro nejlepší. Na úterý bylo hlášeno mírné ochlazení, maximální teploty do 29° C, tedy skoro zima. Však i po ránu je obloha místy pokrytá nějakými vláčky.

Po prvních odbytých snídaních v jídelně učňáku kde bydlíme se nabídka výrazně vylepšila, dokonce i párky se objevily v nabídce. (To jen tak na okraj, první den byl totiž takový daleko skromnější, kdy byly nějaké rohlíky, chleba a balíček vysočiny).

Dnes chceme zajet trošku dál na západ a když to půjde tak se vrátíme vlakem, ačkoliv někteří spoluzájezdníci zřejmě podobný postup zvolili obráceně.

Od našeho domova to tedy nemáme zas tak daleko k toku Labe a nastupujeme opět na několikrát již projetou cyklostezku po pravém břehu.

Samozřejmě, že řeka skoro stojí takže ani není poznat, že vlastně jedeme z kopce. Brzy jsme pod silničním mostem u Chvalovic.

Jak se ráno pomalu překlápí do dopoledne, na řece přibývají různí vyznavači vodních sportů, tedy převážně veslaři, občas nějaký kanoista nebo kajakář. Ti zatím veslují (nebo pádlují) mocně proti neexistujícímu proudu (startují zřejmě z Nymburka). K tomu je občas na kole doprovází trenéři ze břehu na kole a pokřikují na ty co se ulívají.

U Nymburka už je celkem hezky a skupina mládeže se oddává hrátkám na padleboardech, což je taková varianta na surfovací prkna. U nás vlny nejsou, tak se na nich musí používat pádlo.

Oproti návštěvě města předevčírem jsme tu v poměrně brzkou dobu, takže máme opevnění u řeky dnes pěkně nasvícené, což musíme zaznamenat i na naše aparáty.

Tajně jsme doufali, že by mohla být otevřena některá z hospůdek u hradeb, která se nám pozdávala při předchozím průjezdu, ale desátá hodina je tu asi velmi častá. Do města se nám nechce, tak tiše doufáme, že něco objevíme cestou.

Trvalo to. Na západní straně Nymburka se cyklostezka trošku klikatí a bohužel po opuštění města ztrácí svůj asfaltový povrch. A jak jsme tady už skoro zvyklí, není tu nějaký hladký uježděný povrch (jako mají třebas cyklotrasy u nás v Litovelském Pomoraví). Tady úspěšně dominuje hrubozrný makadam, neboli štěrk z velkého kamení. Pokud tady bývala nějaká hlína, ta už bývá značně vyplavená, takže dosavadní hladká jízda se mění v takové drncání a poskakování.

V Kostomlátkách tedy raději raději uhneme do vesničky (mimochodem dosti malebné), i v plané naději na nějaký hostinec. Na to je ale vesnička už podle názvu dosti malá. Rvbnou silnicí tak projedeme i přilehlou Doubravou zpět k Labi. Tam se samozřejmě povrch nijak výrazně nelepší, až před jezem a zdymadlem Hradištko se objevuje kus asfaltky. Navíc projíždí zrovna výletní loď, tak se některá děvčata chtějí podívat, jak taková plavební komora funguje. Samozřejmě až k ní to úplně nejde, areál jezu a zdymadla je oplocen, tak vidíme jak za zavírají vrata, co se děje uvnitř si musíme jen myslet. Ono vypustit (nebo napustit) plavební komoru něco trvá, tak je dost času se přesunout na dolní úhlaví a počkat si až lodička s názvem Blanice vypluje.

U Hradištka měla být podle reklamy nějaká putyka, ale otevřená až v 15 hodin, což je ještě v nedohlednu.

Jak jsme tak vyklepaní z té oštěrkované cesty, ani nás nenapadlo, že jsme další cestou minuli skromnou zříceninu hrádku Mydlovar, která byla cca 200 m od trasy. Ani to nemuselo být na kopci.

Už jsme totiž cítili blízkost Ostré, což je název vesnice. U ní je ale i poměrně vyhledávané jezero Ostrá (bývalá pískovna). K tomu je tu i autokemp a dokonce několik hospod. Ne všechny zrovna otevřená, ale ta kempingová naštěstí ano.

V Ostré mají atrakci ve formě „dobové“ vesnice Botanicus, což je spíš atrakace pro děti a mládež.

Naším cílem je aktuálně blízká Lysá nad Labem. Sem už raději jedeme po silnici (331), ty dva kilometry to vydržíme. Lysá je známá svými zahradnickými výstavami a hned z kraje narážíme na důkaz, poměrně zánovní obrovský skleník a u něj i zahradnictví s různými okrasnými rostlinami (kytky, stromky apod).

Přesun do centra je trošku komplikovaný, protože je aktuálně zbouraný most přes železnici na ulici Mírová, tak to objíždíme kolem nádraží málem na druhý konec města. Tak si prohlédneme i periférie města. Město udává množství svých obyvatel do okolí čísla 9.600. Sídlo je zmiňováno v Kosmově kronice a do dějin nevstoupilo příliš lichotivě. Na zdejším hradišti byl oslepen a vykastrován kníže Jaromír. Zařídil to jeho bratr Oldřich (ten co si vzal Boženu).

Jako město se Lysá uvádí v roce 1291. Do období Lucemburků bylo město majetkem českých královen, po té panství střídalo různé šlechtické rody.

Výrazně se do vzhledu města zapsal rod Šporků, kteří vlastnili zdejší panství koncem 17. a drželi ho až do roku 1851 (jako větev Sweerts-Sporck). Posledními majiteli zámku byli porakouštění Kinští (existuje i česká větev rodu), kteří město opustili v roce 1930. Rozsáhlý zámek odprodali státu, který z něj učinil domov důchodců.

Po působení Šporků zůstala v Lysé zajímavá sochařská výzdoba. Rozsáhlý soubor barokních soch najdeme v zámeckém parku, který je naštěstí přístupný.

Další pozoruhodná díla najdeme u kostela sv. Jana Křtitele z první poloviny 18. století. Mezi autory objevíme vskutku zvučná jména (Braun, Brokoff).

Bez zajímavosti není i pojmenování náměstí v Lysé. To nese jméno slavného rodáka, Bedřicha Hrozného, orientalisty, který rozluštil tajemství chetitského písma a jazyka.

Doba pokročila, tak další útulek nalézáme v restauraci Gurmán, kde kupodivu příliš krmě nezaostává za velkolepým názvem hostince.

Mezi tím jsme se trošku zorientovali v místních komunikacích, takže z města míříme přímo k nádraží, to se dá totiž podlézt podchodem, což využívá i vedení cyklotrasy (Eurovelo 4). Ulice Mírová pokračuje jako výpadovka k silničnímu Litolskému mostu, kterým (po malé objížďce) přejíždíme Labe na levý břeh.

Odbočujeme asi po kilometru směr Nový Přerov, Přerov nad Labem. Ten je asi nejvíc známý svým Polabským muzeem (skanzen). Uběhla už ale spousta času, tak se jen podívám do pokladny (na turistickou vizitku) a víceméně pokračujeme v cestě. Vedle skanzenu zaujme nepřístupný zámek se sgrafitou výzdobou, která je ovšem napodobeninou původního renesančního vzhledu ze 70. let 19. století.

Obec Císařská Kuchyně poukazuje svým názvem na to, že sem zajížděl Rudolf II. (hopsa hejsa do Brandejsa). A to už jsme v Čelákovicích. Asi bychom zašli i víc do města, ovšem při sjezdu z kopečka mi jaksi podezřele nejede kolo (ušlo zadní) tak přes ulici vidíme otevřený vchod na zahrádku s velkolepým názvem Antonino. Pohled do jízdního řádu naznačuje, že tu můžeme chytnout spoj zpět, takže těch cca 50 minut je akorát na opravu i občerstvení.

Vlak sice dorazí asi s 10 minutovou sekerou, což ale omlouvá, že se tu všude opravují koleje, tak si vyzkoušíme jízdu Elefantem, který u nás nejezdí. I s přestupem v Nymburce.

Pt. 1

Pt. 2

Pt. 4