Podvečerní procházka Banskou Bystricí

Nastal poslední den mého pobytu na Slovensku. Z důvodu toho, že sem předchozí den zdolal Kraľovu hoľu, jsem hodlal nechat vše volně běžet a trochu odpočívat. Stejně bych toho moc nestíhal, protože už odpoledne po druhé hodině začínala má cesta k domovu. V klidu jsem si vše postupně zabalil a pak už jen čekal na čas, kdy budu muset vyrazit na vlak. Čas k odchodu nastal, rozloučil jsem se se svou příbuznou Elenou (Ivan nebyl doma) a vyrazil jsem.

Cesta vlakem probíhala bez nejmenších problémů, v Brezně už čekal vlak do Banské Bystrice, do kterého jsem ,,přesedlal“  a jel dále. Po asi hodině jsem dorazil do Banské Bystrice. Tady mi ale do odjezdu vlaku směr Žilina zbývaly víc než 3 hodiny. Poslední léta na Slovensko i z něj jezdím už pouze přes noc. Raději si zaplatím lůžko, v kterém se můžu vyspat a díky tomu nejsem z celodenní cesty utahaný, jako dřív, když jsem volil denní variantu. Rozhodl jsem se, že těch cca tří hodin využiji k procházce po mém oblíbeném městě. Na nádraží jsem nechal v úschově batožinu a vyrazil jsem.

Díky tomu, že se blížil večer, se v městě pomalinku vše začalo uklidňovat. Ideální pro podvečerní procházku metropolí středního Slovenska. Zamířil jsem po té samé trase, jakou jsem už absolvoval několikrát a to směrem na náměstí SNP. Když to má být procházka, tak jsem zvolil takový klidný pohodový krok, abych si toto krásné město užil.

Dorazil jsem tedy na náměstí Slovenského národného povstania a hned sem zamířil k hodinové věži, z které je možný výhled na celé náměstí a jeho okolí. Jenže tentokrát jsem měl smůlu, věž byla zavřená, mám dojem, že tam bylo napsáno ,,z technických dôvodov“. Udělal tedy alespoň nějaké snímky ze země a pak sem zamířil do infocentra, kde jsem si pořídil až teprve teď mapu Banské Bystrice, trochu divné, když už jsem byl v Banské Bystrici několikrát. Tato návštěva tohoto města byla ale trochu jiná, než ty předchozí, to jsem byl nějak časově omezený, takže jsem si to tu pořádně neužil, tentokrát jsem to tedy hodlal napravit. Podíval jsem se do mapy a zjistil jsem, kde se co zajímavého nachází a šel jsem, samozřejmě procházkovým krokem.

Sešel jsem pomalu dolů na konec náměstí a po chvíli se napravo objevila zajímavá stavba Kostela sv. Alžběty, vyfotil jsem si ji a pokračoval dále. Můj další cíl byla Štátna opera, o které jsem až dosud neměl ani tušení. Podle informací z mapy centra města jsem za ní vyrazil. Cesta mě zavedla do ulice Kuzmányho. Úžasná ulička, člověk by nevěřil, že je v centru města, je tu až neuvěřitelný klid. Mým postupným obdivováním jsem dorazil skoro až na konec této ulice. Zaujala mě tu ale zajímavá stavba, honosná budova, krásně vyzdobená.  zvažoval jsem, kdo by tam tak mohl sídlit a ona to byla Národná banka Slovenska. Vchod do ní se nachází na konci Kuzmányho ulice. Když jsem se podíval vpravo, uviděl jsem jí. Přiznám se, čekal jsem něco lepšího, než takovou budovu, ale zas tak hrozné to nebylo.

Po prohlídce místa jsem tedy vyrazil ulicí Národná zpět na náměstí SNP a odtud jsem vyrazil do dalších nepoznaných koutů města. Zamířil jsem tentokrát do ulice Lázovná. Opět ulička, kde je krásný klid, zároveň zde na vás dýchá dávná historie města. Zde by se klidně mohl natáčet nějaký film z dřívějších dob- když se na chvíli v klidu zastavíte, tak se lehce dokážete do těch dřívějších dob vžít. Po pobytu v těchto místech jsem zvolil náhodu. Řekl jsem si, že někudy se někam stejně musím dostat a přitom poznám další místa Banské Bystrice.

Vyšlápl jsem po schodech a dostal jsem se do ulice, jež měla jméno Bakossova. Podle jejích parametrů už jsem tušil, že se jí dá vrátit na náměstí SNP. Vypravil jsem se zpět na náměstí, při tom se z dálky začaly objevovat věže hradu a kostela. Jasný důkaz toho, že jdu správně. Dorazil jsem tedy po chvíli ke hradu a kostelu, stojícího vedle něho. Zde mě zaujala zajímavá stavba staré radnice, zvaná také Pretórium, dnes v ní sídlí Stredoslovenská galéria. Po prohlídce této hezké stavby jsem sešel na náměstí a odtud pokračoval k muzeu SNP, kolem kterého jsem tentokrát jen prošel, stejně už bylo zavřené a dvě návštěvy jsem už měl odbité z minula. Po schodech jsem sešel dolů pod muzeum a vyskytl jsem se na velké zatravněné ploše z cestičkami. Myslel sem si, že je to městský park, ale ten se nachází jinde. Ale i tak se tu procházeli lidé, školáci si po škole užívali sportem volné chvíle- málem sem se stal součástí jejich hry z létajícím talířem, vypadalo to tak, talíř přistál těsně u mě, děcka byly ale rychlejší a hned ho sebrali a pokračovali dále ve hře. Mohl jsem tedy pokračovat ve své procházce.

Můj další cíl byla řeka Hron, chtěl jsem se projít po jejích březích. Jenže, abych se sem dostal, musel jsem se nějak dostat přes hlavní silnici. Nikde jsem ale neviděl žádný přechod, tak jsem to v moment, kdy nic nejelo, přeběhl. Až na druhé straně jsem si všiml, že pod silnicí vede podchod- no, ještě že tu nebyla na blízku policie, asi by si se mnou pohovořila.

Kráčel jsem po chodníku na pravém břehu Hrona a při tom jsem musel podejít obloukový železniční most, jenže jeho spodní část je tak nízko, že jsem samotné koleje odspoda měl těsně nad hlavou- ještě že neprojížděl žádný vlak, ten pocit musí být šílený. Kráčel jsem ještě chvíli po chodníku a za silničním mostem jsem se už dostal na klasický zelený břeh Hrona. V těchto místech už Banská Bystrica ztrácí parametry města a pomalu přechází do té přírodní podoby. Hron si tak poklidně plyne, když se k tomu ještě dostaví podvečer, je hotová romantika na světě. V klidu jsem se po pravém břehu chvíli jen tak procházel, potom sem absolvoval to samé po levém břehu, až nastal čas rozloučit se nejen z řekou Hron, ale i se samotným městem, blížila se sedmá hodina večerní, což byla zavírací doba úschovny na železniční stanici. Tak jsem se k ní pomalu vypravil, při cestě jsem ještě na stanici pořídil pár snímků a pak už se vydal pro batožinu, potom sem chvíli počkal v hale, abych zjistil, z jakého nástupiště vlak do Žiliny odjíždí a po zjištěné informaci jsem se na konkrétní nástupiště přemístil a zde na vlak počkal. To už nastala nejen tma, ale i docela zima. Přes den bylo ještě celkem teplo, ale jak sluníčko zalezlo, pěkně se  ochladilo. Do příjezdu vlaku ale už moc nezbývalo, tu zimu jsem tedy neřešil. Jenže vlak někde ,,nachytal“ zpoždění 10 minut, takže to už se zimě podařilo pod mou kůži trochu zalézt, naštěstí ale ve vlaku bylo teplo.

Opět zase něco závěrem. Konečně jsem si Banskou Bystricu- krásné město středního Slovenska, pořádně užil, poznal jsem její tajuplná zákoutí, její architekturu a mnoho dalšího. Město je to opravdu úžasné, a že bych se sem už nikdy nevrátil- nepřichází v úvahu, to bych si nikdy neodpustil, je tu toho stále ještě dost, co jsem nepoznal a až toto město budu jednou někdy pořádně znát, i přes to se sem rád vrátím.