Po stopách zaniklé železnice Bílá-Ostravice

Cestopisy, Beskydy, Javorníky, Valašsko

Po stopách zaniklé železnice Bílá -Ostravice

Nádražní budova v Bílé dnes
Nádražní budova v Bílé dnes
lupa

V pohoří Beskyd bývalo na počátku 20. století s nadsázkou snad více železničních tratí než zpevněných komunikací. Sloužily ke svážení vytěženého dřeva z nepřístupných partií hor a nahrazovaly i doplňovaly vodní cesty, kterými se splavovalo dřevo k dalšímu zpracování. Postupně však tyto železnice s modernizací těžby i přibližování vytěžené dřevní hmoty zanikaly a do dnešní doby z nich zbyly jen pozůstatky technických staveb např. klauz a vzpomínky pamětníků.

Jedna z takových železničních tratí vedla z obce Bílá do Ostravice, kde je dodnes v provozu bývalá arcibiskupská pila. Koleje měly vést z Frýdlantu nad Ostravicí původně až na Slovensko, ale tento smělý plán byl koncesionáři, mezi něž patřil ředitel velkostatku v Kroměříži monsignore Julian Roska, ředitel velkostatku v Napajedlech Dr. Cyril Seifert a ředitel arcibiskupských železáren Josef Cikrt zredukován na tzv. Beskydskou místní dráhu pouze do obce Bílá. Protože tehdy nebylo ministerstvo dopravy, byl projekt schválen ministerstvem železnic v březnu 1906, dva měsíce potom byla trať vytyčena a na její realizaci nastoupilo asi 500 pracovníků.zvaných „barabů“. ((Název je odvozen z němčiny – Bahnarbeiter = dělník, který pracuje na výstavbě železnice.)

Museli pracovat velice usilovně, protože již za dva roky byla dráha v provozu po slavnostním zahájení 6. srpna 1908..Za 4163 dní byly položeny koleje na 19 857 m, tj. necelých 5 m za den, takže každý barab se podílel na výstavbě 1 cm tratě za den.

Ani přechod fronty za 2. sv. války ani zestátnění v roce 1945 nenarušilo provoz tak, jako plánovaná výstavba vodní nádrže Šance. Paradoxem je, že již v době schválení projektu byly dny 2/3 délky tratě sečteny. Již v říjnu 1903 byl totiž otištěn v ostravském deníku Ostauer Tagblatt článek „ K zásobování Moravské Ostravy vodou“, který pojednával o průzkumu prováděného Ing. Huberem z Liberce za účelem vytipování vhodného místa pro výstavbu nádrže, z níž by byla Ostrava zásobována vodou. Padesát let se však vědecké instituce a odborníci dohadovali o vhodném místu k založení hráze, protože geologické podmínky na řece Ostravici byly velmi složité.

Trať v původní délce tak mohla sloužit přepravě dřeva i turistům téměř půl století. Poslední vlak přijel do Bílé dne 11. ledna 1965, a po této události, kterou připomíná dřevěný vláček na plotu místního dřevařského závodu v Bílé bylo zrušeno 13,3 km tratě. I zbytek tratě, která se neocitla pod vodou vodní nádrže Šance ale pod vodou při povodni v červenci 1997 měl na mále. Na ministerstvu dopravy se po té objevily úvahy, že trať z Frýdlantu nad Ostravicí do Ostravice je ztrátová, ale milostivě bylo připuštěno, že trať je důležitá z hlediska dopravní obslužnosti a pro cestovní ruch. Ostravice je totiž nejfrekventovanějším místem pro výstup na Lysou horu.

Na nádraží v Ostravici je dosud zakonzervována původní kolej na dřevěných pražcích vedoucí na Bílou, po níž se však již žádný nostalgický vláček neprojede. Mezi nimi již bují vzrostlý nálet křovin a stromů.

Půjdeme-li z nádraží Ostravice po chodníku ze zámkové dlažby proti proudu stejnojmenné řeky, dojdeme k nepřehlédnutelnému poutači – dřevěnému orlu vyřezanému mistrem Janem Vitáskem z Nýdku, který upozorňuje na existenci hotelu Zlatý orel. Jedná se o zámeček, který v minulosti patřil Rotschildovi. V těchto místech přejdeme řeku a vydáme se po pravém břehu proti jejímu proudu. Nalevo míjíme lom, z něhož byl odebírán materiál nejen pro výstavbu tratě ale i pro sypanou hráz přehrady Šance. Po této málo frekventované komunikaci dojdeme asi po 3,5 km ke přehradě Šance. Zde se nám naskytnou dvě varianty dalšího postupu. Buď se vydáme po modré a od soutoku Rečice s Poledňanou po zelené TZ jejím údolím na Grúň a posléze do Starých Hamrů, nebo od horské chaty Charbulák půjdeme 1,5 km po žluté TZ na Janikulu a odtud již přes Školeny po modré k rozcestí u soutoku Černé Ostravice. Zde je nejlépe zachováno těleso bývalé železniční tratě, i když někde narušené zubem času či lidskou činností. Jasně patrný je průsek se sloupy elektrického vedení, který je, díky tomu, nezarostlý náletem. Po cestě nám neunikne poměrně zachovalá opěra mostu přes říčku Bílou. Dosud jsou využívány některé budovy a stavby bývalé železnice v Bílé, např. výtopna a vozovna s rekonstruovanou kovárnou. Budovu bývalého nádraží využívá Celní správa pro rekreaci svých zaměstnanců.

Od rozcestí Černá až do Bílé je využíváno těleso bývalé trati jako korpus pro stávající komunikaci. Na ohrazení pily v Bílé je připevněn dřevěný vláček jako připomínka poslední jízdy do této obce. V Bílé můžeme sednout na autobus, který nás doveze zpátky do Ostravice či ještě dál.

Zážitky z jednodenního výletu můžeme umocnit návštěvou dřevěných kostelíků v Bílé a na Grúni, shlédnutím arcibiskupského loveckého zámečku v Bílé a návštěvou Starých Hamrů s pomníkem virtuální Maryčky Magdonové, který se nachází pod místním hřbitůvkem vedle kostela.

Pro někoho bude možná výhodnější použít ranní autobusový spoj do Bílé a absolvovat cestu v opačném gardu.

Cesta se nachází v sektorech B-C 6 na turistické mapě č. 96 – Moravskoslezské Beskydy.

Text a foto: Ing. Rostislav Novák

Diskuse k cestopisu Po stopách zaniklé železnice Bílá-Ostravice

Nadpis: (nepovinný)

Vaše jméno:

Email: (nezobrazí se)

Text:

Email:
Heslo:
Vytvořit účet Zapomenuté heslo