Po stopách Poutníků na Milešovku

Na začátek Vám napíšu strohá fakta, aby jste věděli co bylo cílem výletu našeho uskupení, které si hrdě říká Klub přátel Milešovky.

V názvu našeho klubu pozorný čtenář i turista zjistí název Hory, kam jsme se 8. května tohoto roku vydali.

Milešovka – nejvyšší hora Českého středohoří se tyčí do výšky 837 m.n.m. a právě na tuto horu společně chodí parta nadšenců, kteří se uskupili do již zmiňovaného klubu. Tento klub jsem založil v roce 2012 a postupně se rozrůstá. Letos jsem šli již po třetí na Královnu Českého středohoří. Já osobně nejsem zastáncem tradic, ale jednu tradici jsem si vymyslel. Tradice jsou různé, třeba vánoční zvyky, rodinné oslavy apod. Já zase tradičně 8. května vyšlápnu na Milešovku, k tomuto pravidelnému výšlapu mě inspiroval německý přírodovědec Alexander von Humboldt, který v 19 století na tuto horu pravidelně chodil po dobu dvaceti let. Sice tyto fakta moji kamarádi zpochybnili slovy“ vždyť to byl přírodovědec a cestovatel přece si při dalekých cestách neřekl, jo už jsem nebyl dlouho na Milešovce" a tak si odskočil do Českého středohoří třeba z Jižní Ameriky. Tak jsem si jednoho rána řekl“ Když šel Alexander na Milešovku dvacetkrát, já ho aspoň o rok překonám“!

Letošnímu, již třetímu ročníku výšlapu na Milešovku předcházely pečlivé přípravy, letos jsem připravil pro ty , kteří s námi vyšlápnou na Horu malé překvapení. Ať sám nemám rád internetové obchody, tak při surfování na internetu jsem narazil na možnost koupit krásné pohledy Milešovky a tak jsem nezaváhal, vykoupil pohledy do posledního kousku. Takový pohled to je hezká vzpomínka, ale co na něj napsat a tak jsme společně s tiskovým mluvčím našeho klubu vymysleli, že necháme vyrobit klubové razítko, tím pohledy vyzdobíme. Výstup na tuto krásnou horu byl v tomto roce věnován Poutníkům Českého středohoří. Tyto Poutníci, tak jako my chodili po kopečkách Středohoří, ale už skoro vše viděli a skoro všechny vrcholky této části naší krásné vlasti zdolali, tak teď je řada na nás. Rozeslali jsme propozice akce a ústně pozvali známé a kolegy ze zaměstnání. Nějakou účast nám naší známí a pro nás i zatím neznámí přislíbili, tak jsem mohl v klidu usínat, že na letošní výšlap nepůjdu sám. Čas do výstupu utekl hrozně rychle, pohorky jsem si nakrémoval, zabalil do batohu věci potřebné i nepotřebné a konečně přišel den D .

Odjezd na výpravu byl naplánován vlakem v 8,35 z nádraží Kladno Ostrovec. Cestovali jsme s největším tuzemským vlakovým dopravcem a to s ČD. V 8 hodin jsem se já a moje dvě dcery sešli před domem s tiskovým mluvčím Honzou, který byl doprovázen svojí rodinou a početnou skupinou příznivců našeho klubu. Dorazil i kamarád z práce Vašek a tak jsme mohli vyrazit na nádraží. Všichni jsme zatím byli plni energie a dobré nálady, včetně Yokširského teriéra Kimiho( člen rodiny tiskového mluvčího). Na nádražíčku naše výprava obsadila čekárnu a já jako správný náčelník, jsem zakoupil společnou jízdenku pro 12 osob + psa. Vláček motoráček přijel jako vždy včas a už jsme si to uháněli do Kralup nad Vltavou, kde budeme přestupovat na rychlík. Přichází mi SMS od kamaráda Milana, který jede v rychlíku už z Prahy a píše mi v jakém vagoně sedí. Zjišťuji, že sedí ve třetím vagoně a víme kam se máme nahrnout a zabrat místa. Vystoupili jsme v Kralupech a přešli na perón č. 3 a počkali na rychlík do Lovosic. Na peróně jsem se přivítal s novým členem klubu Mirkem ze Slaného. Zatím Mirka znám jen s e-mailu, potřásli jsme si pravicemi a trošku zhodnotili situaci na turistickém trhu. S Mirkem cestují další tři odvážlivci dnešního výstupu a účast na naší expedici se vesele rozrůstá. Rychlík přisupěl a zjišťujeme, že ČD nasadily staré rychlíkové soupravy. Milá průvodčí nám vysvětlila, že moderní souprava City Elafant by nápor turistů nepobrala. I přes toto logistické opatření jsme stáli na chodbičce a já se snažil průvodčí ukázat kamarády, kteří cestují na naší skupinovou jízdenku. Naštěstí cesta do Lovosic trvá jen 30 minut a to se dá v pohodě ustát. Když jsem kontroloval účastníky našeho výletu, tak mi veselí mladíci nabízejí panáka a já slušně odmítl s odvoláním na náčelnickou funkci. Oni uznale pokývali hlavou a popíjeli dál svoje pivko z plechovky. Před zastavením vlaku v Lovosicích jsem obešel kupátka, ve kterých jsou naši výletníci a se slovy "budeme vystupovat" jsem rozhýbal jejich mladé kosti.

V Lovosicích na nás čeká asi nejnáročnější přestup na naší cestě. Možná už někteří víte , že v úseku Lovosice¨- Radejčín dlouhodobě jezdí náhradní autobus místo vlaku. Důvodem je masivní sesuv půdy po deštích v loňském roce. Proto místo vlaku jezdí jeden autobus a ten musí pobrat všechny turisty směřující na Milešovku. K naší již osmnáctičlenné skupině přibylo hodně cizích turistů, nakonec jsme se do autobusu vešli a jízdu přežili. V autobuse jsem ještě stačil poradit mladému páru, kudy nejlépe na Milešovku. Sice se mé rady nedrželi, ale snaha byla. Ve Velemíně přistoupil Vítek, alias Rychloběžka a zas je trochu veseleji. V Radejčíně jsme naposled přestoupili zpět na vlak a dostal jsem od Vítka svojí sukovici, která mě věrně doprovázela na minulém výletě. Konečně jsme vystoupili z vlaku v Bořislavi a sledujeme jak už prázdný vlak odjíždí do Teplic, kde má konečnou stanici. Jsme rádi, že cesta vlakem a busem je za námi, rozcvičíme se a dál už půjdeme jen po svých.

Teď je před námi krátký pochod do Bílky, kde je ve 12 hodin start výstupu na Milešovku. Zde se sejdeme s ostatními členy naší expedice, kteří se pod Horu přiblížili svými auty. Jako loni jsme se roztáhli do dlouhého pelotonu turistů a já ještě po cestě stačím opravit Mirkově kamarádce trekovou hůl, speciální americkou lepenkou. Kdo zná mojí rodinku, tak ví že má mladší dcera Danča spíše vždy peloton uzavírá, ale dnes je tomu jinak. Asi posilněná energetickým nápojem od své kamarádky Lenky, vyráží do čela pelotonu a mizí v dálce. Asi v polovině cesty do Bílky začíná pršet, já vytahuji pláštěnku a společně s Filípkem docházíme do Bílky ke kapličce. Letos jsme tam brzo a na mototuristy čekáme. Už hezky prší a jsme schováni pod velikou lípou, která roste u kapličky. Já marně hledám Danču a pomocí mobilu zjišťuji její polohu a důrazně jí kladu na srdce ať už dál nechodí. V největším slejváku vyrážím dceru hledat, kdo má děti jistě moje obavy pochopí a za chvíli ji už i s její kamarádkou vidím. Po krátkém, ale důrazném kázání se vracím zpět ke kapličce do Bílky. Letmým pohledem zjišťuji, že už dorazili další pozvaní turisté. Chvilku čekáme na opozdilce a někteří nedočkavci vyráží napřed. Déšť ustal a vítr rozfoukává mraky a já zjišťuji, že ten na hoře v mracích, mě má pořád rád. Těsně před startem se k nám přidává zkušený turista z otázkou “ Vy jste Ti kladenští horolezci?“ a já mu odpovím, že horolezci zrovna ne, ale že z Kladna jsme. Pak se ptá na mé jméno a navzájem se představujeme a já zjišťuji, že se jedná taky o autora článků z Turistiky.

Samotný výstup na Královnu proběhl v pořádku, počasí už bylo luxusní a výhledy z hory byly překrásné! Někteří noví členové naší expedice žasli nad výhledy a byli doslova nadšeni z toho co vidí. Přesně takové pocity jsem zažil i já při svém prvním výstupu na Milešovku. Na této velehoře jsem byl již po sedmé a výhledy na tomto výstupu byly nejkrásnější, které jsem kdy zažil. Příznivci našeho klubu postupně přicházeli na vrchol já si s Dančou udělal úřad. Konečně jsme vytáhli klubové razítko a začali razítkovat Turistické deníčky a Vandrovní knížky. Toto razítko se vytahuje z trezoru jen 1 x ročně a to vždy 8. května. Pokud by jste ho chtěli mít otisknuté, máte možnost jen mezi 13 – 14 hodinou na vrcholu Milešovky v uvedené datum. Na náhorní plošince se scházíme s Trempíkem(člen našeho klubu)a ptom s Dančou pak společně rozdáme upomínkové pohledy. Razítko jsme už schovali a snažíme dopočítat, kolik lidí jsme letos „zblbli“ k výstupu na Horu severní stěnou . Za pomocí různých vzorečků a logaritmického pravítka, nám vyšlo krásných 44 turistů .

Věk turistů se na letošním výstupu pohyboval od 6 měsíců a končil seniorským věkem. Po společné fotce tvrdého jádra klubu na rozhledně a po návštěvě místní restaurace se vydáváme zpět do nížiny na vlakobus. Jdeme do Velemína a vrcholové partie lesa při sestupu připomínají spíše prales. Autobus stihneme, rozloučíme se s Vítkem a pak se stejnou cestou vracíme zpět do Kladna. Expediční putování měřilo asi 12 km.

V závěru chci všem poděkovat za účast na výstupu, byli jste skvělí, jako vždy! Za 357 dní se na Vás bude těšit při dalším výstupu.

Speciální dík patří tiskovému odboru, za skvělou dokumentaci výletu, Honzovi juniorovi za krásný návrh klubového razítka, dále děkuji Českým drahám za spolehlivou Dopravu na expedici a Filípkovi za jeho humor a pohodu. Doprovodné fotky k cestopisu jsou dílem více účastníků této zdařilé expedice.

Na expedici se sjeli dobrodruzi a dobrodružky z těchto míst republiky :

Horní Bezděkov, Kladno, Jiřetín pod Jedlovou, Slaný, Most, Chomutov, Nové Strašecí, Velemín, Praha, snad jsem na nic nezapomněl.

Zapsal Honza samozvaný náčelník Klubu přátel Milešovky.