Plzeňsko a Jižní Čechy část 1.

 

31.7.2010

Rok se sešel s rokem a přišel čas vyrazit zase na cyklistický čundr. V posledních letech jsme téměř vždy vyráželi na delší či kratší výjezd do okolní více či méně vzdálené ciziny, letos jsme konečně podnikli výpravu do domácích luhů, konkrétně do části západních a jižních Čech, kam je to přece jen od nás ze severu Moravy poněkud dále.

Po dobré zkušenosti z loňska využíváme k přesunu víkend, protože můžeme zakoupit akční jízdenku SoNe+ díky níž se nám cestování vlakem poněkud zlevní. Vyrážíme před osmou hodinou ranní, vyšel mi na Idosu celkem dobrý spoj a navíc večer před odjezdem jsme měli malý dýchánek s přáteli, tak ať se aspoň trochu vyspím.

K všeobecné radosti vlaky toho dne (31.7.) neměli obvzláštní zpoždění, takže po všech přestupech kolem druhé hodiny odpolední dorážíme do Plzně, odkud již budeme pokračovat po ose. Samozřejmě nejdřív musíme prozkoumat toto druhé největší město Čech. První zajímavostí je již samo nádraží, nejen díky socrealistické výzdoby haly ale i svou centrální polohou v kolejišti, což nabývá zcela obvyklé. Na nábřeží Radbuzy mě upoutala škaredá budova kulturního domu se sídlem Divadla M. Horníčka, který byl plzeňákem. Kromě samotné nepovedené budovy je konstrukce ještě ošperkována spoustou reklam a poutačů, které celek vkusně nedoplňují. Tak tedy kolem muzea prcháme do centra. Dá se konstatovat, že Plzeň se nemusí prezentovat pouze jako město průmyslu a piva, ale i historické město, kde je na co koukat. Jen pro zajímavost to je Dominikánský klášter, galerie v Masných krámech, městské domy od gotiky a renesance až neobaroku a jiných stylů konce 19.století, velkolepá Nová synagoga či zbytky Malé synagogy. Na náměstí jsou novou atrakcí tři moderní kašny. Ve čtvrtém rohu pak Mariánský sloup před renesanční radnicí Největší atrakcí je pak Chrám Sv. Bartoloměje se 105 m vysokou věží, která je nejvyšší kostelní věží v ČR. Od r. 1992 je pak chrám katedrálou a za téměř symbolické vstupné 20 Kč není problém si celý objekt prohlédnout. Nicméně nemáme plánováno zde trávit celý čundr, takže před šestou hodinou opouštíme město severním směrem, ovšem před cestou jsme neopomněli alespoň na jeden Prazdroj v hospodě u jednoho z Boleveckých rybníků. Jedeme sice po hlavní cestě na Most, provoz však není nijak dramatický a velká část je v lese, postupně mírně stoupáme, nejsou to ale žádné velehory. V Třemošné překonáváme stejnojmennou řeku, za Kaznějovem už hledáme něco k noclehu. Zastavujeme ve vsi Rybnice, kde si v hospodě U Pašků necháváme poradit a nocleh trávíme pod přístřeškem u areálů místních hasičů. Je teplo a krásně, tak se nám nechce stavět stan, takže první noc trávíme pod širákem.

 Fota

1.8.2010

Je tedy neděle, takže si trošku přispíme (asi do půl osmé) a do prvního cíle to nakonec nemáme tak daleko, do městečka Plasy to máme asi jen 3km. Je to první velký cíl, který nás na Plzeňsku zajímal. Bývalý areál cisterciáckého kláštera patří k největším klášterům u nás. Budova klauzury je dílem věhlasného architekta Santiniho, ale i jeho učitele Mateie (sýpka a prelatura). Areál kláštera nakonec nebyl nikdy zcela dokončen podle plánů z důvodu Tereziánských válek a následným zrušením za Josefa II. Klášter byl později různě užíván erárem, armádou statkem apod. je pak stav kláštera dosti problematický. Část klauzury je však dnes již dosti opravena i s nástropními malbami a v prostorách kláštera jsou postupně instalovány různé expozice. Zajímavostí pak jsou i zrestaurované sociální zařízení. Klášterní kostel má románský základ a jeho dispozice zůstala zachována ve skromnějších proporcích. Právě nový velký klášterní kostel se nepodařilo postavit. Technický fanoušek by neměl opominout návštěvu sýpky s hodinovou věží. Hodinový stroj je kovářskou prací ze 17. stol. V podstatě původním stavu. V nižších patrech věže pak narazíme na dvě bývalé gotické kaple (nad sebou) což v našich krajích nebývá obvyklé. Před další cestou se občerstvujeme v nedalekém penzionu u Rudolfa II., kde nád kromě Krušovického piva pobaví přítomnost velmi unaveného mladíka a příjezd skupiny motorkářů na silných strojích. Pokračujeme údolím Lomanského potoka k vesničce Lomnička, nejdříve mírným kopcem, nakonec dosti velkému stoupání k silnici na Dolní Bělou. U vývěsní mapy pak domýšlíme přesnější směr cesty, Marek totiž chtěl jet až hradu Gutštejnu u Konstantinových lázní, ale vzhledem k poměrně náročnému terénu Stříberské pahorkatiny budeme pokračovat jinak. To nám však nebrání navštívit místní restauraci, kterou podle tabulky na stěně národní génius a světoběžník patrně nenavštívil. Sjíždíme tedy do údolí Mže k Městu Touškov a za Kozolupy se vydáváme na západ směrem na Stříbro. K přenocování se rozhodujeme v obci Sytno. Jasná večerní obloha nám pak připraví večerní představení v podobě meteorických Perseid.

Fota

 

2.8.2010

Brzy ráno se situace pohoršila, slabý deštík nás přinutil rychle vstát a sbalit se, naštěstí jsme to stihli relativně v suchu, než se rozpršelo více, nakonec však asi 2 hodiny trávíme na autobusové zastávce. Kolem osmé déšť ustává, tak tedy pokračujeme. Po mírném kopečku sjíždíme opět k údolí Mže, v kterém se nachází staré hornické měst Stříbro. Patrně největší chloubou města je sgrafita vyzdobená radnice, je tu však i hornický skanzen, za městem gotický kostelík sv. Petra, který je sice v rekonstrukci, ale podařilo se nám do něj proniknout ke shlédnutí starobylých fresek. Stříberský kostel který má rovněž gotický původ je zasvěcen Nejsvětější Trojici a kromě kamenného mostu s mostní věží by ještě návštěvník neměl vynechat návštěvu minipivovaru a hospody U Rybiček s širokou nabídkou žlutého moku. K dalšímu cíli musíme překonat další kopeček, abychom shlédli další unikátní výtvor J.B. Santiniho, klášterní kostel v Kladrubech u Stříbra, kde originálně slavný architekt spojil gotiku s barokem. Je pondělí, takže klášter i kostel je bohužel zavřený, přece jen jsem doufal, že by mohl být otevřený alespoň kmříži, ale to je poněkud taková ta hloupá tradice, že musí být zavřeno i v hlavní turistické sezoně. Obracíme tady další cestu na jihovýchod a na jih, abychom objeli Plzeň, zastávku ve Stodu učiníme v restauraci U Matyáše, kde se seznamujeme s výrobky z Koutu na Šumavě. Malá odbočka nás zavádí pak do Chotěšova, kde pro změnu býval ženský klášter a obracíme se do Přeštic. Krajina je mírně zvlněná pahorkatina mezi Brdy a podhůřím Šumavy. Přeštice pak leží v údolí Úhlavy a městečku vévodíjeden z největších barokních kostelů u nás. Za městečkem dorazíme do Lužan, kde míval zámek známý stavebník a mecenáš Josef Hlávka. Večer pro jistotu už stavíme stan, kdyby se něco mělo přihnat, ať máme úkryt.

Více foto:

3.8.2010

Noční déšť nás skutečně zahnal do úkrytu, ráno však naštěstí ustal, takže můžeme balit na další cestu. Snídáme v místním obchodu, chvíli zase prší, ale je to přeháňka. Ještě nás zastihla cestou další přeháňka ale to máme jen kousek další zastávce, vodnímu hradu Švihov Původně gotický hrad dosáhl největšího rozkvětu v renesanční době, přestože byl hrad v údolí, díky důmyslné ochraně mohutných hradeb a bašt s možností zaplavení celého okolí nebyl dobyt ani po několikerém obléhání Švédy za 30.tileté války. To se mu nakonec stalo osudným, protože právě kvůli nedobytosti ho nechal císař Ferdinad II. později z části pobořit, aby se nestal sídle případného odporu vůči jeho vládě. (S podobnou příkladem jsme se před 2 léty setkali na slovenském Strečně, nakonec došly peníze takže větší část hradu se zachovala).

Bohužel obloha celé dopoledne zůstává zatažená, proto k pořízení dokumentačních snímků používám nějaké filtry aby fotky nebyly příliš šedivé...

Po shlédnutí této památky Úhlavským údolím pokračujeme ke královským Klatovům. Hlavní dominantou města jsou tři věže, Černá věž radniční a vedle ní dvě věže Jezuitského kostela. Na protějším jihovýchodním rohu náměstí je pak věž bílá. Pod Jezuitským kostelem ve sklepení jsou k vidění kobky s mumiemi pohřbených (Klatovské katakomby). Cennou památkou je pak i gotický Kostel Narození Panny Marie, s oltářním obrazem, který ronil krev. Návštěvník by neměl zapomenout ani na pozůstatky hradeb a bašt.

V Klatovech pak činíme výjimečnou změnu, nasedáme na vlak, aby nás lokálka převezla přes Šumavské podhůří do údolí Otavy. Vystupujeme v Sušici, kde na náměstí poznávám v muzeu budovu, kterou jsem si kdysi v mládí slepil jako jeden z modelů památkové rezervace časopisu ABC. Po krátké prohlídce města pak směřujeme k vesnici Rabí pod stejnojmenným hradem. Jako úložiště se nám pak nejlépe jeví areál fotbalového stadionu.

Fota

 

*) chcete-li zanechat v prohlížeči původní článek, klikněte na odkaz pravým tlačítkem myši a zadejte Otevřít v novém okně.

část 2.