Pětidenní Znojemsko

1. den

Na poznávání Znojemska a Národního parku Podyjí máme 5 dní, což vzhledem k místům, která se chystáme navštívit, není mnoho. Do Znojma vyrážíme proto hned ráno, abychom toho stihli co nejvíc. V plánu máme zastavit se po cestě ve Vinných sklepích Lechovice, nakonec však míříme do Miroslavi, která je po naší trase blíž. V městyse Miroslav se nachází zámek, tušíme, že přístupný asi nebude, přesto bychom ho rádi viděli. Po našem příjezdu vyhledáme místní informační centrum. Máme štěstí, pán, který má centrum na starosti, právě zamyká a odchází, přesto se s námi ochotně vrátí a podá nám o zámku informace. Zeptá se, odkud jsme a kam míříme a poté nás vybaví hromadou informačních materiálů, z nichž nejvíce oceníme tlustou brožuru "Znojemsko.info", kde najdeme jak mapu Znojma a okolí, tak popis pamětihodností, trasy možných výletů, místopis, adresy a otvírací doby všech možných zařízení v regionu i jízdní řád hromadné Dopravy. Poté nás doprovodí až k zámeckému parku. Zámek nás velmi mile překvapí, a to přesto, že je dosti zchátralý. Je to vlastně původně vodní tvrz pocházející již z 10. století, kterou zde nechala postavit kněžna Miroslava, po níž také nynější městys získal jméno. Po vodní tvrzi se objekt změnil v gotický hrad a posléze byl v 16. století přestavěn na renesanční zámek. Stavba vypadá opravdu moc pěkně a je škoda, že takto chátrá a kromě občasných slavností, kdy v ní nacházejí zázemí účinkující, není nikterak využívána.

Z Miroslavi už míříme rovnou do Znojma. Po ubytování v penzionu Morava vyrážíme do města, abychom si prohlédli centrum. Znojmo má jedny z nejzachovalejších městských hradeb, zkoumáme proto nejdříve je. Systém hradeb byl velice důmyslně vymyšlen a obsahoval až 2 hradní příkopy (tj. troje hradby) za sebou. Vlkova věž, která se z hradeb dochovala, je bohužel přístupná až v letních měsících. Nemožnost výstupu na Vlkovu věž si ale bohatě kompenzujeme výšlapem na téměř 80 m vysokou radniční věž, odkud se nám naskytne překrásný pohled na všechny strany. Výhledy jsou na věži perfektně popsané, takže se s místními dominantami seznamujeme z ptačí perspektivy.

Z radnice jdeme ke Znojemskému hradu. Ten je nyní sice kvůli rekonstrukci uzavřený, ale naším cílem je hlavně Rotunda Panny Marie a Svaté Kateřiny, která se nachází v přehradí. Tato rotunda je národní kulturní památka, nacházejí se v ní unikátní malby z 12. století, které zobrazují biblické náměty, 19 přemyslovských knížat vč. prvního krále Vratislava a obrazy z českých pověstí, ve kterých hlavní roli hraje povolání Přemysla Oráče na knížecí trůn. V rotundě panují přísná bezpečnostní pravidla. Každou hodinu může rotundu navštívit pouze 10 osob. Dlažba rotundy je polepena žlutými čtverečky – telemetrickými čidly, které snímají údaje o relativní vlhkosti, teplotě vzduchu, teplotě povrchu stěn i parametrech osvětlení. Údaje jsou radiově odesílány do monitorovacího centra, které je porovnává s nastavenými limity a v případě, že se hodnoty teplot povrchu stěn a rosného bodu blíží k hranici, kdy dochází ke kondenzaci vodních par na stěnách, je rotunda pro turisty uzavřena. Prakticky k tomu dochází, pokud prší, nebo relativní vlhkost vzduchu stoupne nad 65 %. Kvůli akustice nám průvodkyně každému zapůjčila přístroj formátu většího mobilního telefonu, ze kterého se každý přímo do ucha dozvídal o historii rotundy a jednotlivých malbách. Povídání trvalo 12 minut, na případné další dotazy na průvodkyni jsme měli právě 3 minuty, jelikož každá skupina může být v rotundě maximálně čtvrthodinu.

Po prohlídce rotundy jsme sešli k děkanskému Chrámu Sv. Mikuláše, kde se mimo jiné nacházejí krásně vyzdobené ostatky sv. Bonifáce, unikátní kazatelna ve tvaru zlatostříbrné zeměkoule od známého sochaře Josefa Winterhaldera st. a vůbec mnoho další výzdoby, která stojí za prohlídku. Hned vedle chrámu je přímo do městských hradeb vestavěna Svatováclavská dvojkaple. Na původní románskou kapli zasvěcenou sv. Martinovi byla jednoduše postavena po roce 1521 další kaple v gotickém slohu, tato zasvěcená sv. Anně a sv. Kateřině. Jestli zde marně hledáte důvod, proč se kapli říká Svatováclavská, tak vězte, že je to podle sochy sv. Václava na průčelí vstupu. Ve spodní kapli se také nachází kostnice přístupná pouze s průvodcem, z venkovního Ochozu kaple je krásný výhled na údolí Dyje.

2. den

Ráno vyjíždíme směr městská část Přímětice zhlédnout památník významného českého vědce a vynálezce bleskosvodu, kněze Prokopa Diviše, který zde působil téměř 30 let. Památník je malá kruhová stavba brněnského architekta Bohuslava Fuchse, vedle níž stojí replika Divišova bleskosvodu. Navštívíme také malý útulný Kostel Sv. Markéty, ve kterém Diviš sloužil bohoslužby a přilehlou faru, na které je umístěna pamětní tabulka.

Z Přímětic se přesunujeme do Chvalovic, a to nejen v místě, ale i čase. Navštívíme totiž pravěk, který se skrývá v místním Prehistoric parku. Již při příchodu k dlouhé nízké budově slyšíme strašidelné skřeky, a tak neváháme a pouštíme na výpravu mezi pravěké ještěry. V expozici to vypadá opravdu věrohodně, téměř všichni dinosauři se hýbou a vydávají zvuky, atmosféru umocňuje šero a nasvícení jednotlivých ještěrů. Je zde také poměrně chladno. Po projití hlavní expozice nás paní pokladní nasměruje ještě na expozici doby ledové. Tady je paradoxně tepleji a můžeme zde obdivovat zvířata, která žila o něco později, jako např. mamuta, šavlozubého tygra či srstnatého nosorožce.

Po návštěvě pravěku se posouváme jen o 1,5 km jižně k česko-rakouským hranicím, do středověku. Vítají nás Hatě, místní část Chvalovic, hraniční přechod, na kterém se nachází Excalibur City. Již z dálky vidíme typické hradby s draky - budovu, ve které naleznete freeshop a restauraci a vedlejší stavbu v podobě hradu s rytíři patřící Merlinovu dětskému světu. Po obědě ve stylové restauraci U Kulatého stolu, kde obsluhují jak jinak než ve stylových kostýmech z doby krále Artuše, si jdeme užít lákadel Merlin´s Kinderwelt. Před areálem je symbolicky ve velkém balvanu zabodnutý meč Excalibur, vytáhnout se ho však nepokoušejte, pro jistotu je zacementovaný. Tento areál je plný dětských atrakcí, a to ve vodě, venku i uvnitř. Některé atrakce si mohou s dětmi užít i dospělí. K využití atrakcí budeme potřebovat žetony - tzv. tokeny, které se dají vyměnit za eura či koruny v automatech rozmístěných po celém parku. Některé atrakce jsou samoobslužné, u jiných je obsluha, která mluví i česky. Podle obtížnosti atrakce zaplatíte 1-2 tokeny.

Po zábavě nás čeká opět poznávání zajímavostí regionu a odjíždíme do vesničky Šatov, která je kromě vinných sklepů známá také muzeem pevnostního opevnění. U hranic s Rakouskem se tato opevnění začala stavět později než třeba u hranic s Polskem (až r. 1938), neboť Rakousko bylo dlouho neutrální, proto jich je tu méně. V této oblasti se jich nachází šest, z toho tři právě v okolí Šatova. Veřejnosti byl zpřístupněn jeden, který je ve správě Technického muzea v Brně, a to srub MJ-S 3 "Zahrada". Na, toho dne poslední, prohlídce jsme sami. Po zajímavém prozkoumání bunkru Zahrada i pár stovek metrů od něho umístěného řopíku, bychom ještě rádi navštívili věhlasný šatovský Malovaný sklep. Vzhledem k pokročilé době a bouřce, která už notnou chvíli v dálce burácí a pomalu, ale jistě se přibližuje, se dnes vypravujeme zpět do Znojma, kam již dojedeme za pořádného lijáku.

3. den

Neděle. Pravý čas na to, začít den ve známém znojemském Louckém klášteře, resp. v bazilice Panny Marie a sv. Václava. Bazilika má sice zvenku oprýskanou fasádu, ale o to krásnější interiér. Prohlížíme také samotný Klášterní Areál, jehož část nyní patří Znovínu Znojmo, zbývající část s vytlučenými okny a oprýskanou fasádou úspěšně chátrá. Prohlídka části kláštera včetně degustace pěti vzorků vín trvá 90 minut a začíná až za půl hodiny. Tolik času na Loucký klášter vyhrazeno nemáme, i když bychom se do těchto prostor, zahrnujících také románskou kryptu, rádi podívali. Prohlídku kláštera proto necháváme na příště, spokojíme se s prohlídkou Návštěvnického centra a firemní prodejny Znovínu, obhlídneme rašící keříky různých odrůd vinné révy a "hroznovou kozu", která je uvázaná před budovou. Ve Znojmě zrovna začínají Májové slavnosti, jejichž součástí je také výstava loveckých trofejí ve Velkém štukovém sále Louckého kláštera, prohlídneme si tedy ještě parohy a poté již zase vyjíždíme z města.

Naše další cesta vede do Slupi, kam si jedeme prohlédnout vodní mlýn. Mlýn je další technickou památkou, kterou spravuje Technické muzeum v Brně. Po prohlédnutí bytu mlynáře a jeho rodiny vstupujeme do samotného mlýna, jehož funkční části nám průvodce předvádí. Jako zlatý hřeb prohlídky nám pouští jedno ze čtyř mlýnských kol umístěných v náhonu, který je rovněž technickou památkou. Je dlouhý 29 km a přiváděl vodu hned do několika mlýnů, které byly na jeho břehu postaveny. Od mlýna se vydáváme přesně na opačnou stranu Slupi, kde by se měl dle informační cedule umístěné u mlýna a vyzývající k návštěvě nacházet další objekt pohraničního opevnění – řopík. Po příchodu k němu ale objevujeme všude rozmístěné tabulky "soukromý pozemek – vstup zakázán", tak si objekt prohlížíme alespoň z dálky.

Ze Slupi přejíždíme opět do Šatova a na druhý pokus zkoušíme dobýt Malovaný sklep. Tentokrát to vyjde. Návštěva stojí za to, malby místního rodáka Maxmiliána Appeltauera (1904-1972) jsou sice označovány jako naivní, ale zato jsou krásně barevné a také námětově rozmanité. Sklep původně nebyl určen k ukládání vína, ale chodby vznikly těžbou pískovce. Právě do něho jsou jednotlivé obrazy vyryty. Appeltauer je maloval 34 let, většinou jen o nedělním volnu, ze záliby, bez nároku na odměnu. Ve válce přišel o levou ruku, ale ani to ho neodradilo a jako jednoruký dál maloval obrazy na objednávku sklepních štamgastů. Poplatný byl každému režimu, takže kromě výjevů zátiší a pohádek, maloval také obrazy s nacistickou tématikou či budovatelským idealismem. Sklep byl elektrifikován až v roce 1965, takže malíř maloval pouze za svitu svíček umístěných na klobouku. V horní části sklípku, který nyní patří vinařství Chateau Šatov, je možné ochutnat některé z vín pěstovaných v okolí Malovaného sklepa, já zkouším Rulandské šedé.

Z Malovaného sklepa se vracíme zpět do Znojma, kde ještě stihneme poslední prohlídku legendami opředeného Znojemského podzemí.

4. den

Jelikož je pondělí a některé naše Kulturní památky mají zavřeno, míříme do Rakouska. Nejdříve do údajně nejmenšího rakouského města Hardegg (ve staroněmčině "lesnatý vrchol"). Městečko připomíná spíš menší vesnici, ale pohled na hrad, stojící uprostřed něho na skále, je opravdu impozantní. Na hradě, resp. jeho troskách, mají otevřeno denně, paní u pokladny je sice Rakušanka, ale celkem obstojně mluví česky, jelikož hrad navštěvují převážně čeští turisté. Prohlídky jsou individuální s vypůjčeným textem. Zevnitř je opravdu poznat, že jde o zříceninu. Za tento stav může velké zemětřesení z roku 1755, které zničilo zadní část hradu. Hrad byl v té době již pustý, a tak nebyl opravován. Nyní je v soukromých rukách, vlastní ho šlechtický rod Pilati von Thassul zu Daxberg, kterému patří také 8 km vzdálený zámek Riegersburg, v jehož části i bydlí.

Z Hardeggu máme v plánu přejezd zpět na Moravu do nedaleké vesničky Čížov, ale ačkoli je v mapě silnička zakreslena, slouží zřejmě jen pěším, takže se nakonec zpět do ČR vydáváme oklikou, prozatím dál rakouským vnitrozemím. Najednou se před námi zjeví místní označení "Riegersburg", a ač sem přijíždíme vlastně neplánovaně, tak si nenecháme ujít příležitost podívat se na místní zámek, o kterém jsme se okrajově dozvěděli na Hardeggu. Hned před vchodem do zámecké zahrady hlásá cedule "mluvíme česky", tak neváháme a vstupujeme. Paní u pokladny je rodilá Češka, průvodkyně také Češka, momentálně na prohlídce s českou rodinou. Hraběcí majitelka zámku prý zaměstnává pouze Čechy, jelikož na zámek chodí opět převážně čeští turisté. Zámek je hezký, útulný, kamna v zámecké kuchyni ještě teplá, jak se na nich ráno vařilo (kuchyně je opravdu dodnes využívána, paní hraběnka v ní nechává připravovat jídla při hostinách). Nedaleko zámeckého rybníku se nachází rarita – psí hřbitov s devíti náhrobky.

Z Riegersburgu míříme už opravdu zpět na Moravu, a to prodírajíce se šílenou lesní stezkou a čekajíce, že skončíme zapadeni někde v mlází. Náhle u cesty uvidíme tabuli "Vítejte, sousedé!". Sláva, alespoň hranice! Cesta se naštěstí kousek za hranicemi mění ve zpevněnou silnici a po chvíli přijíždíme do Vranova nad Dyjí. Další, původně neplánované místo na naší dnešní trase, ale zde se prostě MUSÍME zastavit. Naše první kroky vedou do vranovského zámku, dnes již druhého, námi navštíveného, zámku, který je kupodivu otevřený, ač má mít v pondělí zavřeno. Osvícená kastelánka zámku správně předpokládala, že pondělí před úterním státním svátkem přiláká řadu turistů. Opravdu je zde plno. Interiéry vranovského zámku se s těmi riegersburskými, co se týče velkoleposti, samozřejmě nedají srovnávat.

Po prohlídce zámku se jdeme projít asi kilometr po silnici, stopujeme šipku oznamující existenci dvou bunkrů pevnostního opevnění a lákající k jejich návštěvě. U prvního bunkru sedí muž v maskáčích, hned jak se objevíme mezi stromy, zve nás k prohlídce. Vzhledem k tomu, že bychom dnes rádi ještě navštívili Vranovskou přehradu, prohlídku bunkrů trvající 45 minut pro tentokrát odmítáme, objekt obcházíme jen zvenku a vracíme se kolem zámku k parkovišti. Z něho odbočujeme místo k přehradě přesně na opačnou stranu, kousek za město, na krásnou romantickou vyhlídku na Vranov nad Dyjí i zámek, která byla otevřena loni na podzim na nově opraveném silničním průtahu na Onšov a nazvána Vyhlídkou zamilovaných. Když se dostatečně vynadíváme, odjíždíme k přehradě a po procházce po její hrázi se vracíme do Znojma.

5. den

Dnes máme v plánu navštívit Hrad Bítov. Při cestě na něj se téměř u silnice nachází zřícenina hradu Cornštejn, takže zastavujeme nejdříve u ní. Zřícenina je bohužel ale otevřená až v létě, škrabu se proto alespoň na vyhlídku k hradbám. Všude nádherná příroda, meandrující Dyje a Želetavka, která se do Dyje vlévá kousek od Bítova. Jedeme-li kterýmkoli směrem, vždy se před námi otevře hluboké říční údolí. Z Cornštejna sjedeme serpentinami do údolí, přejedeme most a zanedlouho parkujeme na bítovském hradním parkovišti. Hned u parkoviště navštěvujeme malou ZOO, která je inspirována zoologickou zahradou, kterou zřídil přímo na hradě poslední majitel hradu baron Jiří Haas.

Na hradě Bítově volíme první prohlídkový okruh. Po prohlídce interiérů, věhlasné sbírky vycpaných zoologických exponátů včetně největší kolekce vycpaných psů na světě (50 exemplářů), psí a panské kuchyně, se jdeme ještě podívat na výstavu dětských kočárků a erbovních strašidel.

Kousek od hradu Bítov je od roku 2009 nově postavená restaurace s rozhlednou. Celý areál nese jméno Rumburak, nikoli podle známého pohádkového čaroděje, ale podle krkavce, kterého vlastnili manželé Pyskovi, kteří tu areál postavili. Rozhledna umožňuje nádherné výhledy, znovu se pokocháme pohledem na Cornštejn, tentokrát z ptačí perspektivy a pro tentokrát tu naše cestování Znojemskem a národním parkem Podyjí ukončíme.