Pátý den cyklocesty do Polska, Zielona Góra - Lubrza

Praktické informace a podklady k přípravě cesty viz Rady.

Ranní snesení kol křivolakým schodištěm nebylo vůbec snazší, než včerejší transport vzhůru, ale zvládli jsme to bez úrazu. Při snídani na dvorku u hromady písku, jsme teprve viděli, jak penzion vypadá zvenčí (obr. 01). Po snídani jsme vyjeli na nejkratší etapu celého putování, do městečka Lubrza. Od penzionu jsme jeli k nádraží (dworzec kolejowy), přičemž jsme znovu vysoce ocenili, že na chodnících bývá vyznačen pruh pro cyklisty, a kde není, tam ohleduplná jízda po chodníku nikoho nepobuřuje. Jízda ve vozovce by v městském provozu byla nejspíš krvavou lázní.

V ulici Dworcowej (Nádražní) jsme s nádražní budovou po pravé ruce projeli jeden kruhový objezd a přijeli k druhému, kde jsme odbočili přes zbytky železniční trati vpravo. Ihned za kolejemi jsme jeli šikmo vlevo, kolem zeleného ostrůvku se vzrostlým kaštanem, do ulice Jana z Kolna. Ulice Jana z Kolna ústí asi po 500 metrech do ulice Generala Jaroslawa Dąbrowskiego. Po ní jsme jeli vpravo a těsně před silničním nadjezdem zatočili vlevo, proti srsti do jednosměrné ulice Słonecznej. Po pravém chodníku jsme vyjeli nahoru a na konci zatočili ostře vpravo na nadjezd, na čtyřproudovou ulici Zjednosczenia. Ta nás vyvedla na veliký kruhový objezd v lese za městem. Z kruháku jsme vyjeli směrem na Czerwieńsk a po silnici č. 280 přijeli do největší vesnice Zelenohorské oblasti Przylepu, kde v sedmnáctém století probíhaly procesy se zelenohorskými čarodějnicemi.

Przylepem prochází cyklostezka, která však za vesnicí nepokračuje, takže jsme do další vsi, Płoty, jeli po málo frekventované silnici. Za Płoty je les, na jehož konci, za opuštěnou benzínovou pumpou stojí moderní budova gymnázia Jana Pawla II. v Czerwieńsku. První možnou ulicí za gymnáziem (ul.Cicha) jsme odbočili vlevo, na první křižovatce vpravo do jednosměrky Granicznej, kterou jsme, částečně v protisměru, projeli až na hlavní. Nalevo jsme uviděli směrovou tabuli ukazující vpravo, po silnici č. 280 na obec Brody. Vrhli jsme se tam, přejeli dva železniční přejezdy a po čtyřech a půl kilometrech dojeli k přívozu přes Odru (obr. 02). Ze Zelené Hory jsme měli ujeto 19 km.

Na druhé straně Odry, v Brodech jsme odbočili podle ukazatele vlevo, na silnici č. 287 směrem na Krosno Odrzańskie a přijeli ke krámku s potravinami (obr. 03). Jako by se tu zastavil čas. Obchod je na malé návsi v domku ze začátku dvacátého století, průčelí zastíněno mohutnými lípami. Klid narušovalo jenom monotónní bzučení včel.

Na konci Brodů zatáčí silnice č. 278 vlevo. Od ní vpravo se odklánějí dvě vedlejší ulice. Jeli jsme levou z nich, zaznamenali označení ulice (Cmentarna = Hřbitovní) a s hřbitovem po levé ruce pokračovali po cestě, která byla, k našemu potěšení, označena jako cyklotrasa. Potěšení vydrželo do doby, než jsme vjeli do lesa. Cyklotrasa vedla po nesjízdné písečné cestě a v lese vedle ní to bylo stejné. Převážnou většinu ze šesti a půl kilometrového úseku jsme kola tlačili. Písek byl však tak jemný, že se nedalo ani kloudně tlačit (obr. 04). Po návratu domů jsem nastudoval, že lépe by bylo bývalo pokračovat z Brodů po silnici č. 278 přes Bródki do Nietkowic, a tam odbočit vpravo do Sycowic. Odtud pak znovu vpravo, po silnici č. 276 do Skąpe.

Když jsme vyšli na silnici, chvíli jsme nevěděli kudy dál. Jirkovi se z té nervozity natolik rozbouřilo zažívání, že nás musel na chvíli opustit, což mi poskytlo čas k orientaci. V popisu cesty bylo sice uvedeno, že máme vyhledat modrou turistickou značku, ale poučeni cyklostezkou jsme se raději rozhodli pro silnici. Vlevo jsem viděli most přes říčku Ołobok a zvolil směr vpravo, po silnici č. 276. Kousek za lesem jsme narazili na parkoviště s idylickým občerstvením u rybníčka, na jehož břehu byly stolky se slunečníky. Ten den jsme však už podruhé měli poznat, že není moudré se předčasně radovat. Se vstřícným úsměvem jsme vstoupili do lokálu, kde nás majitel s mobilem u ucha hrubě okřikl, že běží klimatizace a ať koukáme zavřít dveře. Dále se pak nerušeně věnoval svému protějšku v telefonu. Po deseti minutách nás přestalo bavit poslouchat cizí rozhovor, nasedli jsme na kola a pokračovali do Skąpe. Ve městě jsme se drželi hlavní silnice a u kostela na jejím konci odbočili vlevo na Świebodzin, Ołobok a Niesulice. Na další křižovatce pak znovu vlevo na Ołobok a Niesulice. Po 3,5 km, v obci Łąkie jsme zahnuli do třetice vlevo a po dalších třech kilometrech dopadli na židle u občerstvení na konci Ołoboku (39 km). Na obrázku č. 5 je spokojený Zdeněk s lahvovým Lechem.

Za občerstvením jsme přejeli most přes říčku Ołobok, za ním odbočili vpravo na Wilkowo, projeli Borów, vjeli do lesa a asi 800 m za ním přijeli k silnici č. 95 ve Wilkowu. Hlavní silnici jsme přejeli šikmo vlevo, projeli okrajem parkoviště kamionů a s červeným domem po levé ruce pokračovali mezi vilky. První odbočkou polní cesty jsme se dali vpravo a asi po 700 metrech přijeli k železničnímu přejezdu, za nímž jsme zatočili vlevo na asfaltovou cestu podle trati. Nebe se zakabonilo a začalo poprchávat. Skončil asfalt a prašná cesta odbočila vpravo do lesa. V ztemnělém lese jsem zapochyboval, zda přátele vedu správně. Přijeli jsme na křižovatku lesních cest ve tvaru Y, kde jsem prosazoval tu vlevo, která byla zjevně používanější. Naštěstí jsem se nechal přesvědčit Jirkovou GPS mašinkou, která říkala, že lepší to bude vpravo tou zarostlejší. Záhy jsme vyjeli z lesa a přijeli do Nowe Wiosky, kde byl ukazatel „Lubrza 1,1 km“. V tu chvíli začal lijavec a Jirka (zase) ztratil vzduch z pneumatiky. To jsou ti závodníci. Jedou jako blázni a pneumatiky jenom hoří. Se Zdeňkem jsme rychle zamířili z deště pod okap nejbližšího domu, kdežto Jirka s Adamem zůstali pod košatým stromem, kde začali opravovat. Sotva učinili bicykl nepojízdným, objevila se sličná krávopaska se stádečkem dojnic (obr. 06), které neomylně zamířily pod strom. Chlapci naštěstí kola uchránili a podařilo se jim dokončit opravu. Jakmile kolo znovu sestavili, přestalo pršet. Po nové asfaltové cestě jsme byli za chvilku v Lubrze. Už v Ołoboku začalo mužstvo reptat, že se ženeme závratnou rychlostí a bylo by záhodno dát si alespoň jednodenní přestávku. V Lubrze se to ukázalo jako výhodné, neboť ta je centrem rekreační oblasti uprostřed jezer, něco jako okolí našich Doks a Starých Splavů na Českolipsku. Ubytovali jsme se ve vile pana Tadeusza Kozaka ve Swiebodzińskej ulici č. 24 za 35,- Zł na osobu a noc (obr. 07), a já se Zdeňkem jsme šli okamžitě okusit koupel v jezeře Goszcza, které bylo kousek za domem. Voda byla čistá, ale skoro horká, takže nás moc neosvěžila. Celková ujetá vzdálenost činila ten den 54 km. Od Kolína to dělalo 361 km.