Osoblažskem a Krnovskem, část II.

Nocleh na fotbališti se vydařil, nezmokli jsme a ještě nám ráno svítí sluníčko, aby nám vyschly spacáky, posnídáme tudíž zbývající tatranku a k tomu nějaké zahřívadlo. Po vyjetí na silnici narážíme v Loučce na Smíšené zboží, které je v provozu i v neděli a od 6 hodiny, takže tady se už posilňujeme důkladněji. Do Krnova valíme po hlavní, není velký provoz, ale bohužel se už mírně zatahuje, jedeme tedy přímo na Cvilínský kopec pouze s krátkou zastávkou na náměstí.

Cvilínský kopec je hlavní dominantou Krnova, je nedaleko od centra a nad město se vypíná o 130 m výše. Nahoru je pěkná cesta, jsou tu vyznačeny jak turistické značky Kčt, tak i nějaké místní okruhy v lese. Právě zelená místní značka nás vede ke zřícenině hradu Šelenburka, někdy se taky uvádí jako hrad Cvilín a dle místních názvů stojí na zadním Cvilínském kopci. Abych do dokončil po Cvilínu je ještě pojmenováno jedno sídliště v Krnově. Samotný hrad se dochoval v poměrně mohutné zřícenině s velkou částí hradeb, přízemím velké válcové věže i pravděpodobných zbytcích paláce či hladomorny. Zřícenina je porostlá řadou květin, keřů a působí dojmem velké skalky. Vracíme se po turistické zelené značce k penzionu pojmenovaném po zřícenině a objevujeme skupinu užitečných zvířat, která zde někdo chová, ta nás samozřejmě s radostí vítají. Pokračujeme zpět na Přední Cvilínský kopec k poutnímu kostelu. Je svátek Cyrily a Metoděje, takže přijíždíme na začátku mše, nechceme moc rušit, tak jen nahlédneme a procházíme pěkně spravené okolí s Křížovou cestou. Cvilínská rozhledna otevírá až 10.00 (je 9.25), takže se nechceme zdržovat, ostatně je už dosti oblačno, takže by asi to nebylo nic moc. Mám tady asi smůlu, jednou jsem už na Cvilíně byl a taky počasí nic moc.

Občerstvujeme se aspoň na terase Hotelu Cvilín, mimochodem Plzeň byla moc dobrá. Zpět do města je velmi pěkný sjezd a končí na křižovatce s budovou tuším Střelnice. Je to jedna ze staveb místního rodáka, architekta Bauera, který působil ve Vídni a řadu budov postavil i ve svém rodišti. Na Severní Moravě je od něj možná nejznámější budova Priessnitzova sanatoria v Jeseníku.

Řada výstavných budov jak veřejných tak soukromých prozrazuje, že Krnov býval dosti bohatým městem, nejznámější je patrně secesní radnice se spořitelnou, skvostný je i farní kostel Sv. Martina, upravené náměstí s měšťanskými domy, části podloubí, či dochovaná sgrafita na zámku. Nádherné jsou i vily bývalých majitelů zdejších kdysi prosperujích textilek.

Z Krnova směřujeme přes část Kostelec s kostelem s dochovanou částí rotundy se zbytky středověkých fresek do údolí Opavy. Už dlouho se na tuto část těším, párkrát jsem to tady projížděl a zdálo se mi, že by to mohla být hezká cesta.

Z hlavní cesty odbočujeme na Brantice a sledujeme tok Opavy. V Branticích je k vidění rovněž pěkný kostel se sgrafity a je tu i bývalý zámeček, ten je ovšem předělán na byty. Cesta pokračuje přes obec Zátor, kde nás zaráží nová výstavba snad 20 m od řeky, přece jen je Opava horská řeka a ve zprávách je často slyšet že Brantice a Zátor jsou zatopené...

Za Zátorem se vracíme na hlavní cestu a pěkné údolí nás přivádí do Nových Heřmínov. Je to další z pěkných míst v Jeseníkách, ale hrozí, že bude zatopené plánovanou přehradou. I když teď když je ta krize, budou asi některé plány taky přehodnoceny. Další cesta probíhá po druhotřídce již téměř horským údolím řeky Opavy, další osada Kunov je jen pár domů a chat, větší obec je až Široká Niva, kde se stavíme na občerstvení. V rozhovoru s místním obyvatelstvem přečkáme krátkou přeháňku a pomalu se blížíme přes Pocheň ke Karlovicím, Ještě před nimi pečlivě pozoruju okolní les, abyh našel Tlustou Bertu, daří se mi to, je asi 1,5 km před Karlovicemi a je vidět z cesty, necelých 100 m pod silnicí roste přes 200 let stará jedle bělokorá, 44m Vysoká s ohrádkou a informační cedulí, takový strom se v našich plantážových lesích často nevidí.

V Karlovicích jsem Markovi ukázal dřevěnou stavbu kosárny, dnes muzea Bruntálska, na školní zahradě je jeden z největších modelů staré rozhledny na Pradědu, které často krášlí zahrádky obyvatel Jeseníků. Poslední krátký úsek směřuje do Vrbna pod Pradědem, kde u nádraží nastupujeme do cyklobusu, který nás odveze domů, vše proběhlo hladce, nic nás nepřejelo, nepíchli jsme , takže si na cestu můžeme dát v hospodě Jamajka dát panáčka ne jamajského ale tuzemského ...

13.7.2009

Pt. 1