Okolo hradu Cimburk přes Kazatelnu zpět na rozcestí U křížku

...začínáme pohádkou. Když jsem se tak díval na název článku, napadl mne příběh z dávných časů. Tak se pohodlně usaďte a čtěte.

Jedna neznámá žena, jenž se stala již dávno paní, se vydala do lesa z místa zvaného dnes U křížku. I když byla již v letech, cesta rychle ubíhala a brzy došla na hrad Cimburk. Zde prodala svoje poctivě nasbírané bylinky, které nechal později zdejší šlechtic zasít přímo na svém hradě. Asi mu jídlo chutnalo. Proto dnes na tomto středověkém hradě najdete zahrádku s bylinkami. Když vše prodala, pokračovala dál. V létě chtěla nasbírat toliko pár lesních plodů. Netrvalo dlouho a stanula U mísy. Osvěžila se vodou ze studánky, neboť stezka prudce stoupala vzhůru. Tentokrát ji trvalo déle, než vyšplhala na místo zvané Kazatelna. Nebyla zde poprvé, navíc rozum měla stále bystrý ( možná za to mohly ty bylinky ) a tak věděla, že schody na tomto skalisku nevedou až do nebe. Vystoupala po vytesaných schodech ke křížku, zde se pomodlila a dole vlevo shlédla jako obvykle hrad Cimburk. Kráčejíc poté dále přišla na rozcestí pod Kazatelnou a vydala se pěšinou, nikoli po široké vozové cestě. Zde nasbírala plody lesa a stále klesající cestou dorazila ke hradisku Sv.Klimenta. Když vylezla pomalu na malou vyvýšeninu, opět se pomodlila v dřevěné kapličce, zasvěcené sv.Klimentovi. Chvíli spočinula a pak si odskočila pro vodu k nedaleké studánce Sv.Gorazda. Když se osvěžila vracela se již zpět k Rozcestí U Křížku a poté domů do Koryčan. Mohla se usmívat, neboť na trhu si bude moci za vydělané peníze koupit třeba husu nebo slepice.

Tak by mohl vypadat příběh, který se váže k zajímavým místum na Slovácku. Nachází se mezi Koryčany a Vřesovicemi v pohoří Chřiby. Již z Koryčan se můžete vydat pěšky po zelené trase přes Vršavu, kde najdete další studánku. My jsme si cestu zkrátili a svého plechového oře ustájili na již zmíněném Rozcestí U Křížku. V zimě se odtud můžete vydat na běžkách po magistrále, v létě je to ideální výchozí bod k hradu Cimburk.

Kupodivu z Rozcestí U Křížku nevede cesta na hrad do kopce, ale naopak. Proto jsme rychle došli po žluté trase ke studánce Paní, jejíž název mi posloužil jako jméno pro hlavní hrdinku mého úvodního příběhu. Pravdou ale je, že zde byla postavena až roku 1933. Podle pověsti si kdysi vzal některý z pánů na Cimburku chudobnou ženu a když odjel pryč, jeho rodina se jí chtěla zbavit, tak ji tak dlouho chodili namáčet do studené vody až chudinka onemocněla a umřela.

Z místa možného lidského utrpení jsme rychle došli na hrad, možná rychleji, než paní bylinkářka. Přivítal nás jeden z členů hradní stráže, který nám prodal vstupenku a zapůjčil pečetidla do našeho památníku, plného razítek. Potom jsme si hrad prošli, přičemž dceru obtěžoval velký pes. Když si před ní lehl na záda, pochopili jsme, že od čtyřnohého tvora nebezpečí nehrozí a tak jsem upustil od úmyslu zapůjčit si halapartnu od strážce hradu. Tyto ochránce středověké stavby jsme nebrali na lehkou váhu, neboť nám nemohlo uniknout, že se zde nemazlí s nikým, kdož by snad újmu hradnímu pánu chtěl způsobiti či jinak škoditi, krásti a pomlouvati. Když jsme totiž stoupali po dřevěných schodech do paláce, nad hlavami nám visel oběšený muž. Jaroušek se jmenoval a prý kradl. Nu což, my jsme to neměli v úmyslu, ani bylinku jsme si neutrhli z již zmíněné zahrádky, která tu opravdu je.

Prošli jsme palác, zavítali k věži, sloužící jako strážní. Hlídku jsme neviděli, zato podivná osoba, sedíc k nám zády v okně, našim okům neunikla. Volali jsme, křičeli, ale ona osoba v bílém se s námi nebavila, možná úšklebek nad takovými nicotnými osobami, které jsme my pro ni představovali, možná zbrázdil její tvář. Když se neukázal ani strážný ve věži, odešli jsme hrad prozkoumat dále. Asi zde v kraji žijí obři, dokonce je možná krmí, aby zadobře s nimi byli. V jedné části hradu totiž velké křesla mají, dokonce tak velké, že i tlustý hostinský by se na ně vešel třikrát. Pro koho jiného by tedy byly, než pro obry, kteří se sem chodí najíst. Hned naproti křesel totiž krčma se nachází. Šli jsme raději pryč, nechtíc samo poskytnout stravu a hrad jsme opustili.

Už když jsme do hradu přicházeli, v malém ďolíku jsme uviděli vílu, divoženku či podobně vyhlížející stvoření. Proboha, když prší, musí ve vodě stát, bosa a když prší více, neradno pomyslet co se s osobou může stát. Její šat již byl od bahna, pomoci jsme ji však nemohli. S námi jít nechtěla, jen mlčela. Asi to zde je normální chování.

Přišli jsme na rozcestí 300 metrů od hradu. Když otočili jsme se zpět, cesta na hrad, lemovaná stromy, připomínala tunel. My jsme šli dále po zelené značce, až u Mísy jsme se ocitli - tedy spíše krátké stoupání jsme vystoupali, což naše dcera nelibě nesla, a bez problémů atakovala poslední místo na chvostu naší družiny. Naštěstí U mísy jsme si odpočinuli v přístřešku s lavicemi. Jaký to luxus oproti naší staré paní bylinkářce, kterážto pouze pařezem zavděk vzíti mohla.

Najedli jsme se, napili. Kousek od nás je Kozel. Necháme rohatého být, kdoví co by tam mohlo být za potvoru. Už jsme se poučili z podivných stvoření na hradě. Raději k bohu otočme svůj krok a hurá na Kazatelnu. No hurá se nekonalo. Cesta, značená červeně, se zvedla, nepomohly nadávky , nekompromisně trvala na svém a nechala nás sama sebe vystoupat. Za odměnu jsme stanuli u Kazatelny. Byli jsme zde poprvé, ale rozum máme v pořádku. I když to vypadá jako schody nebe, náš výstup se zastavil u kříže, sebevražda se nekonala. Krásné místo ! Nepomodlili jsme se, shlédli jsme Cimburk vlevo od nás a šli na rozcestí Pod Kazatelnou. Odtud jsme po 1,5 km jsme přišli ke hradisku Sv.Klimenta. Posloužila nám opět zelená trasa. Cesta mírně z kopce utekla rychle.

Chvíli jsme se zastavili u kříže pod hradiskem a potom jsme vylezli na uměle srovnaný vrcholek kopce. Dcera vzala zavděk visícími tyčemi a zahrála nám zvonkohru, za níž by se nemuseli stydět ani ve Velehradě. My jsme si prohlédli dřevěnou kapličku a základy velmi starého kostela. Po půl hodince zde strávené jsme si ještě odskočili ke 100 metrů vzdálené studánce sv.Gorazda. Ne náhodou se tak jmenuje. Svatý Gorazd žil v 9.–10. století a byl římskokatolický biskup, který se stal nástupcem sv. Metoděje na moravském biskupském stolci. Po vyhnání žáků Cyrila a Metoděje z Velké Moravy působil na Balkáně. Patří spolu s Cyrilem, Metodějem, Klimentem, Angelárem, Naumem a Sávou k tzv. sv. Sedmipočetníkům.

Gorazd, Kliment - hradisko je spojováno s cyrilometodějskou tradicí. Pojmenování lokality se odvíjí z tradice, že sv. Cyril a sv. Metoděj přenesli z Chersonésu na toto místo ostatky papeže sv. Klimenta. Už nám chybějí jen další tři svatí. Snad po nich něco pojmenují.

Od studánky pospícháme zpět k Rozcestí U Křížku. Již se stmívá a nás čeká ještě truhla plná pokladů. Příznivci geocachingu vědí, ostatní nechť raději neví. Vrátili jsme se tedy k autu, v pořádku živí a zdraví. Posunuli jsme se blíže k truhle zbytek došli pěšky, odlovili poklad a vrátili se k autu. Za tmy jsme již Chřiby opustili a přes Koryčany se vrátili domů.

Autor: jirkacek

Další články autora: 936

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli