Od Doubravky přes Drahkov, Kvítkov do Věšťan a Modlan

Od Doubravky přes Drahkov, Kvítkov do Věšťan a Modlan.

Nějak z jara jsem první dvě obce již procházela, ale z obce Suché. Nyní jsem to vzala opačným směrem s tím, že ve Kvítkově odbočím prozkoumat obec Věšťany a dál pak půjdu do Obce Modlany. A tak jsem se konečně vydala s mým psím kamarádem. Dojela trolejí pod Doubravský hrad a pak dále pokračovala silnicí na Drahkov. Aut moc nejezdilo silnicí, kterou jsme šli a posléze za malou chvíli jsme míjeli v Drahkově restauraci, kde kdysi stávala kaple sv.Floriána. Průhledem na druhé straně mezi stromy byly vidět nádherně Krušné hory a dál zase přes luka a pole, zkrátka je to Krušnohoří nádherné, když se tak na něj člověk kouká z dálky. Ale také jsem měla jednu chvíli strach, aby nás nepřepadl déšť, začaly se honit mraky a my bychom se pak honili taky… ale někam schovat, ale kam, když nebylo nikde nic případného a zastřešeného. Naštěstí nás nic takového nepotkalo, tak jsme nemuseli mít obavy. Taky jsme míjeli dům se slunečními hodinami, které se mě minule nepodařily zdařile vyfotit, tentokrát jsem se více přiblížila k domu, ač z něj vyšla rodinka, ale na opačnou stranu. Bála jsem se, aby mě to nezakázali, ale neviděli mě. Ale věřila jsem, že kdybych řekla zázračné slovíčko „prosím“, tak že by mě to snad dovolili.

No a to již jsme došli do obce Kvítkova, kde se Maxík skoro zastavil sám u vítací tabule. Zašli jsme na silnici doleva a tou jsme došli ke kapli sv.Jana z Nepomuku a pokračovali dál. Ve vodní nádrži, nikterak vábné, u starého statku dováděly kačeny. Z druhé strany o kousek dál stálo zas výstavní nové sídlo nějakého „mocipána“ a my jsme pokračovali dál po polní cestě, místy se vyhýbali velkým kalužím, které tu byly po dešti. Po pravé straně se nám už ukazoval Věšťanský vrch a z druhé strany nás opět vábily vrcholky Krušných hor. Zkrátka bylo tu všude nádherně. Míjeli jsme trsy čekanek, rostoucích podél cesty. V dáli už jsme zahlédli nějaké střechy a z polní cesty jsme se ocitly najednou na silnici, která nás zavedla na náves ve Věšťanech, které vévodila kaple sv. Antonína Paduánského. Byla postavena kolem r. 1792 a ve věžičce má zvon. Kolem dokola byly staré statky, některé již opravené, některé se postupně renovovaly. Před velkým rozsáhlým statkem, dosud ještě nedohotoveným, vystavil jeho majitel hospodářské náčiní, které se dříve používalo k zemědělským pracím. Tuto informaci jsem získala od jedné místní ženy, která šla kolem.

Věšťany se datují podle historických dokladů od r. 1226, tedy už pěkně dlouho. Osídlení vzniklo původně okolo návsi výstavbou statků. Z blízkého věšťanského vrchu, kde byl kamenolom, používali stavební materiál na stavbu. Obec byla původně zemědělského zaměření, až později, kdy se rozvíjelo hornictví na Modlansku, vznikala další výstavba okolo silnice směrem k Modlanům. Obec byla také jednu dobu v minulosti odsouzena k zániku v důsledku rozvoje těžby lomu. Naštěstí se to nestalo. Kdysi tu stával také evangelický kostel z r. 1910, který byl v r. 1977 zbourán v důsledku jeho chátrání.

My jsme pokračovali s Maxíkem dál po silnici, směrem k Modlanům. V dálce se nám ukázal za žlutým polem krásný domek s nově opravenou střechou, která svítila svojí červení a zase znovu za ním v dálce Krušné hory. Krásný to obrázek! Z levé strany nás vítal věšťanský hřbitov, který už z dálky zářil svojí bělobou ohradních zdí. Na nárožní zdi byla socha sv. Antonína. Jen jsem tak nahlédla do nitra, neboť na hřbitov se s pejskem nesmí, co kdyby zvedl nožku a znesvětil nějaký Hrob. A tak jsem přes mříže brány vyfotila hřbitovní kapli a starou hrobku a pokračovala dál na náves k obci. U hřbitovní zdi mě ještě vítala tabule s nápisem: Obec Modlany. Šla jsem mírným sešupem a přede mnou v dolíku se mně objevila rozlehlá náves s vévodícím kostelem sv. Apolináře, který pochází ze 14. století. Jen mi vadilo, že jsem k obci musela jít silnicí, kde nebyl ani na jedné straně žádný chodník. Obec se nachází v malebné kotlině, kde je z jedné strany Středohoří a z druhé strany zase Krušné hory. Má asi okolo 1000 obyvatel. Návsí protékal modlanský potok v upraveném korytě, za ním stál kostel se zvláštně tepanou branou. Vedle vchodu do nitra kostela byla socha sv. Jana Nepomuckého. Z druhé strany byla velká budova bývalé školy, nyní se tam v něčem podniká, jak mě sdělil jeden místní osadník, který také později čekal na autobus se mnou a který mě řekl, že tam pracuje. Co ale dělá, jsem se ptát nechtěla, abych nebyla až tak nemístně zvědavá. Byla tam další velká budova zas poblíž pomníku, která prý bývala kdysi poštou. To byla zas informace od další místní obyvatelky. Na návsi stál mohutný památník obětem 1. světové války.

Obec sama pochází okolo roku 1328. Pod ní spadají obce Suché, Drahkov, Kvítkov a Věšťany, které jsem si tedy již všechny postupně prošla a prohlédla, abych věděla, v jakém to kraji žiji.

Tím končím svoje vyprávění a čeká mě zkoumání dalších historických a zajímavých věcí v tomto kraji.