O nejkrásnějším náměstí v Praze a podivném studentovi v Klementinu
Kdyby se mne někdo zeptal, které náměstí v Praze považuji za nejkrásnější, bez zaváhání odpovím: Křižovnické. To náměstičko jako dlaň, v předmostí Karlova mostu, před chrámem Křížovniků s červenou hvězdou (nebo také sv. Františka z Assisi).
Je sice uzavřené pro sebe, ale když se rozhlédneme kolem sebe, co jen krásy najdeme. Je zde umístěno asi pět stavebních slohů, jeden neutlouká druhý, nevypíná se,nedere se dopředu. Všechno je harmonické, tak pěkně postavené, že nevíte kam se dříve dívat. Nemám na mysli krásné panoráma Hradčan,ale věci kolem. Od gotiky 14. století až po romantiky 19. století s nadživotní sochou Otce vlasti. Karel IV byl mnohokrát fotografován z rohu chrámu Křížovníků, nebo od balkónu kostela sv. Salvatora. Prostě při pohledu odtud Karel IV. nedrží klíče, ale...močí. Vinařský sloup, který je dnes na rohu křížovnického chrámu, stával u mostu, naproti vinařskému domu.
Přes ulici je kostel sv. Salvatora, kdysi triumf jezuitského chrámu. Místo posledního odpočinku zde nalezl lidem proklínaný Koniáš a slavný Balbín. Vaše oči jistě zabloudí nahoru, na balkón chrámu. Překvapí vás, že Bendlovy sochy mají krátké nohy a dlouhé tělo? Nedivte se, sochař počítal s větší výškou.
Jdeme-li dál, narazíme na malý parčík. A v tomto parčíku stojí socha. Dlouho jsem si myslel, že je to voják z třicetileté války. Ale socha nikde nestojí pro nic za nic. Co tady má co dělat voják? Měl by tady spíše sedět Balbín. A tak jsem začal pátrat. Není to voják, ale student z třicetileté války. Socha má zajímavou historii. Měla být památkou na historickou událost z roku 1648, oslavou odražení švédského vpádu do Prahy. Původně měla být komponována pro Karlův most, ale sešlo z toho, protože žádný svatý na mostě jí nechtěl uvolnit místo. Hotová socha dlouho ležela v ateliéru Maxů v Krocínově ulici. K postavení na oslavu 200. výročí nedošlo pro jiné důležité události, a tak student čekal 20.let, než se pro něho našel zastrčený koutek v Klementinu. Zde byla socha tiše postavena roku 1864 a student roztrpčen lidským nevděkem se obrátil ke Karlovu mostu zády.
I z dálky se mi zdál student podivný. Risknul jsem to, že mi někdo vynadá za to, že šlapu po trávě a šel jsem až k soše. Do mých představ studenta nějak nezapadá.. Na studenta je obstarožní, na rtech má posměšný úsměv, je hřmotný, s knírem a bradkou a la Valdštejn. Na sobě má kroj s výzbrojí, v levé ruce prapor. Nemohu si pomoci, studenta si představuji jinak. Nebo je to tím, že žiji v jiném století? Více se mi líbí story, která se o něm vyprávěla.
V osmdesátých letech 19. století mělo Akademické gymnázium potíže s místnostmi. Třídy byly různě roztroušeny po Praze, některé našly útočiště v Celetné ulici. Několik vyšších tříd bylo v malé budově druhého nádvoří Klementina, v sousedství zrcadlové kaple. Byl to de facto takový patrový přístavek, který je již dávno odstraněný. Studenti vyšších tříd už nebyli žádní kluci, mnozí již měli řídký knír, na což byli náležitě hrdi. Jednomu z nich v tomto štěstí nepřálo. Přes všechnu snahu se mu na rtu neobjevil ani chlup, a proto mu kamarádi přezdívali "panenka". Těžce to nesl. Do školy chodil z Malé Strany, vždy průchodem od Křížovníků a denně si nevrlým pohledem měřil sochu studenta. Jednou odpoledne se vracel ze školy a procházel zase kolem sochy. Byl již podzim, šero, v písárně a tiskárně se svítilo, vůkol nebylo ani živáčka. Ten den byl student pro svůj nedostatek mužské parády kamarády dosti týrán, a tak ho napadlo, že by si mohl postěžovat svému kamennému kolegovi. Přišel k soše, hlavu položil na chladný kámen a čistou latinou zakvílel:
"Unum pilus minimum, carissime collega!" (Alespoň chloupek,kolegáčku!)
Kamenný student kývl na kolegu dole a úsečně sykl: "Habeas!" (Měj si!)
Ráno student trochu zaspal a měl co dělat, aby nepřišel pozdě. Svým příchodem do třídy vzbudil velký poprask: pod nosem, na každé straně se mu točil pěkný chlup jako prasečí ocásek-ale zrzavý.
Jak to dopadlo nebudeme vyprávět. Snad můžeme doporučit studentovi, který touží po mužské ozdobě, aby to také zkusil. A nebude snad ani muset umět latinsky. Myslím si, že za tu dobu se kamenný student už naučil česky.