Novohradsko české+rakouské,Blockheide,Hohe Wand,Barchan 8.díl

Odjíždíme z Hohe Wandu v Rakousku, zlatého hřebu celé této naší cesty, a pokračujeme přes Tuln. Vyhýbáme se Vídni a jedeme se stavit 200km na historické slavnosti Barchan v Jemnici. Máme to téměř na cestě domů, tudíž si ještě užijeme trochu kultury.

V horku nás cestou osvěží, za keři u silnice, jeden pěkný potok důkladnou očistou. Včetně holení. Dáváme se do gala, před očekávaným kulturním zážitkem.

Už jsem byl na různých podobných historických slavnostech, takže o jednu víc, či míň je jedno. Stejně musíme někde přespat.

Do Jemnice dojíždíme akorát na čas. Je páteční podvečer a zrovna se řadí historický průvod. Máme štěstí. Městečko je v obležení aut. Přesto nacházíme místečko blízko centra. Jsme tu přímo u začátku historického průvodu.

Úvodem, o co tu jde. Slavnost, jako součást historického dědictví, se prokazatelně pořádala už před rokem 1713. Patří tedy mezi nejstarší u nás. Základem je závod čtyř poslů na základě příjezdu krále Jana Lucemburského r.1312 do královského města Jemnice.

Byl na cestě s velkým vojskem na Moravu, potrestat loupeživé rytíře, kteří zde v té době řádili. Potřeboval v dobře opevněném městě nechat pod ochranou svou ženu Elišku Přemyslovnu, která s ním cestovala.

Z válečného tažení posílal vždy čtyři posly se zprávami z válečného tažení. Královna odměňovala tyto posly barchetovým náprsníkem, šátkem, punčochami a jedním věncem. Na počest těchto událostí se od té doby pořádá běh čtyř poslů.

Od r. 2014 je dokonce zapsán na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR. Na radnici jsou vyvěšeny barchanický a městský prapor. Průvod zastavuje u mázhauzů, kde je purkmistr s doprovodem vítán chlebem s uzeným, a vínem. Přitom čte jakýsi glejt.

My (no možná jen já) si zatím prohlížíme sličně bubeníčky. Dámy si mohou na fotografiích prohlédnout štíhlé kopiníky. A všichni průvod v historických kostýmech. Po průvodu nastává přestávka a my si jdeme trochu prohlédnout Jemnici. A svlažit hrdla.

U parku je ošetřovaný rybník a v centru dvě samostatná pódia. Usedáme u jednoho a popíjíme pivko Trojan z minipivovaru Telč. Na pódiu zatím stále vyřvává nějaký maník „Hey!!“ a ladí decibely. Odcházíme šetřit si své sluchové bubínky ke druhému pódiu za zámkem. Tady hraje dechovka a občas tam starší pán divoce vytáčí svou partnerku. Dechovka nehraje špatně, tak u ní chvíli vydržíme.

Zítra, v sobotu ráno, bude program Barchanu pokračovat troubením trubačů a průvodem. Dopoledne proběhne uvítání krále a královny a předání královny měšťanům do opatrování. Odpoledne tradiční běh o barchan. Odpoledne, po svém návratu král rozdá odměny a průvod vyjde z města. Po celou dobu je k dispozici na zámku tržiště a řemesla. Ještě později večer se koná pochodňový průvod a končí tanci. Závěr patří ohňostroji. V neděli k oslavám patří i svatovítská pouťová mše svatá.

Sobotní, ani nedělní program neuvidíme, neboť jsme možná už náročným 9 denním cestováním unaveni a průběh podobných oslav známe odjinud z dřívějška. Rozhodujeme se ukončit náš maraton a odjet domů si odpočinout.

 Ovšem musíme počkat na odbourání piva z krve. Týden života osamělých tuláků stačí. Člověk si odpočine od lidí a hluku. V hlubokých lesích jen sem tam pípne ptáček a orel mlčky kroužící nad horami se s opovržením dívá na svět pod ním. Ovšem některé okamžiky a místa nelze zapomenout a zůstávají. Já třeba nezapomenu pád do rokle, i ferrata na Hohe Wandu zůstane s pěknou vzpomínkou vryta v závitech mé šedé kůry mozkové. No vlastně i Zvon setkávání v Hojné vodě, jako neobyčejný zážitek.

Vzhledem k dražší naftě v Rakousku jsme ji tam nebrali. Proto je potřeba ji ještě doplnit. U místní pumpy zavírají a nic neprodají. Ptáme se na nejbližší pumpu. Posílají nás na opačný konec města s tím, že tam mají otevřeno déle. Drkocáme se přes město. Bezvýsledně. Ani tady nepochodíme.

Odtud nás posílají do Nové Říše. A ještě do Telče. Všude zavřeno, ale pumpaři asi dělají uzávěrky, či co. Protože všude po zavření zůstávají ještě po pracovní době na benzinkách.

Nafty v nádrži ubývá. Nakonec ještě ke všemu objíždíme opravovanou silnici kdesi v neznámu. Na závěr končíme v Třebíči, kde mají nonstop. Sláva. Nádrž vydržela. Kolem jedné v noci jsme konečně doma. Hurá do vany.