NORDIC TOUR 2014: KODAŇ – MALMÖ – GÖTEBURG II.

Ostrov v Severním moři  •  Fotografie (1)  • Foto: devitihlavasan

Vstoupit do fotogalerie (1 fotografií)

Vstoupit do fotogalerie (1 fotografií)

Pondělí 28.7.2014

V pondělí jsme se rozhodli dohnat všechno, co jsme za neděli nestihli kvůli tomu, že si moje hlava postavila hlavu. Varován před neustálými nájezdy turistů na Malou mořskou vílu jsme se rozhodli vyrazit brzo a všem se jim vyhnout. To se nám nepodařilo z několika důvodů.

Tím první důvodem byla krása města, kterým jsme procházeli. Prázdné uličky, probouzející se přístav, příjemný vánek a dostatek müsli tyčinek způsobili, že se náš cílený pochod proměnil v línou vycházku.

Druhým důvodem bylo to, že nic z toho potkalo dva autobusy plné (pravděpodobně) japonských turistů, kteří na vílu naběhli s odhodláním hejna sarančat, po zuby ozbrojeni zrcadlovkami. Kdo nikdy nezažil nelítostný souboj Evropana proti japonskému turistovi o fotku u nějaké atrakce nebo alespoň bitvu u Verdunu, nepochopí.

My jsme se ovšem nevzdali. Počkali jsme, až se všichni s vílou vyfotí a mysleli jsme si, že konečně máme chvilku času. V dálce se začala přibližovat další vlna nájezdníků, takže to nakonec trvalo asi deset sekund, ale zvítězili jsme.

Výsledek? Posuďte sami. Nikdo nám totiž neřekl, že dopoledne u Malé mořské víly svítí slunce přímo do očí fotografovi.

Přestože jsme u víly byli poměrně brzo, už nám začínalo být pořádné horko. Vzali jsme to od přístavu zpět přes krásný park na Kastelletu do čtvrti Nyhavn, kde jsme nasedli na překvapivě levnou vyhlídkovou jízdu lodí. To se ukázalo jako výborná volba, protože jsme viděli všechno důležité, foukal na nás příjemný vánek a poslechli jsme si výklad i v italštině (i když značně osekaný). Dozvěděli jsme se například, že na vrchu věže jednoho kostela (Vor Frelsers Kirke, Church of our Saviour) v Kodani stojí zlatá socha Ježíše v renesančním kroji a v ruce drží dánskou vlajku. Jediné negativum bylo to, že při každém průjezdu pod mostem jsem musel vlastním tělem bránit Beru před hypotetickými padajícími pavouky.

Sezení na lodi nás tak zmohlo, že jsme se po skončení plavby vydali znovu hledat onu pověstnou Foccaciu a šli jsme na pokoj dát si oběd. Po něm jsme překvapivě usnuli u dánské televize - Dánové filmy nedabují, nýbrž pouštějí filmy v originálním znění s titulky. To je pro nás spása, když sledujeme filmy anglické, ty švédské (nejspíš) jsme ale pořád sledovat nemohli.

Každopádně den ještě zdaleka neskončil a my jsme měli pocit, že z centra a atrakcí Kodaně jsme už viděli všechno důležíté, tak jsme opět zamířili k oněm rezidencím na břehu kanálu, plácli sebou na dřevěnou pláž na břehu a skoro tři hodiny sbírali odvahu ponořit se do vody mezi parkující loďky. Nejenže si totiž schůdky do moře zvolila rodinka pavouků za svůj domov, voda byla také plná chaluh.

Nejdřív se do vody hrozně chtělo Danymu, ale jen pod podmínkou, že tam jako první vlezu já. Jenže mně zrovna v tu chvíli nebylo takové horko. Za chvíli mě představa schlazení se začala lákat, jenže to zrovna Dany prožíval napínavou situaci v knize, kterou poslouchal. A takhle se to střídalo až do chvíle, kdy se přihnaly temné mraky, úplně nás izolující od jakéhokoli tepla vyzářeného sluníčkem. Nevím, kdo to usoudil, ale zřejmě toto byl ten vhodný moment vlézt do té ledové, ledové vody.

Do vody jsme ale nakonec vlezli a když jsme se po půl minutě zase octli na břehu, utěšovali jsme se, že přece jsme ve vodě byli a nikdo nemůže říct, že nám koupání v moři v Kodani uniklo.

Abychom se ještě více ponořili do místní atmosféry a kultury, pustili jsme si večer dánský film a zkoušeli jsme se naučit nějaká dánská slovíčka. Dánština je sice zkomolená němčina, ale jejich výslovnost je naprosto nepochopitelná. Tak například slovo "hlava", které se vyslovuje něco jako "hůl". Člověk by na první poslech neřekl, že se něco takového může psát "hovedet". Dánové si vyslovují, co chtějí, písmena "g" a "d" jednoduše vypouští, souhlásky zjevně nemají rádi. Kodaň se vyslovuje "Kýbnhau". Ani po celovečerním studiu pravidel dánské fonetiky nejsme schopní ani přibližně uhodnout, jak se nějaké neznámé slovo vyslovuje.

Naším oblíbeným slovem se stalo slovo "chobotnice" - ottearmet blaeksprutte, neboli osmiruká oliheň.

(Díl první na odkazu: https://www.turistika.cz/cestopisy/nordic-tour-2014-kodan-malmo-goteburg-i)

Autor: devitihlavasan

Další články autora: 1812

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli